Osmnáctiletí si mohou psát školní omluvenky sami

Studenti starší osmnácti let mohou rozhodnout o tom, zda škola smí, či nesmí informovat rodiče o jejich prospěchu, docházce či kázeňských prohřešcích. Toto ustanovení vyplývá ze zákona o ochraně osobních údajů, který vstoupil v platnost 1. června 2000.

V praxi se tato skutečnost týká například téměř všech žáků čtvrtých ročníků a značné části žáků třetích ročníků středních škol. Po zavedení povinné deváté třídy totiž většina středoškoláků překračuje hranici plnoletosti již ve třetím, tedy předposledním ročníku střední školy. Pak zodpovídají sami za sebe.

Podle informací ministerstva školství by školy měly od svých studentů žádat písemný souhlas, že o nich smějí poskytovat informace. Tento souhlas se přitom musí jasně specifikovat, to znamená, že musí být stanoveno, komu, jaké údaje a v jakém časovém období může škola o studentovi sdělovat.

S informováním rodičů souhlasí jen někteří

I když ministerstvo školství v souvislosti s tímto opatřením nevydávalo žádný metodický pokyn, školské úřady prý příslušné informace mají, a měli by je tudíž mít i ředitelé středních a vyšších odborných škol a učilišť.

Prakticky všichni ředitelé, které LN oslovily, o zmiňovaném opatření věděli. Zatímco na některých školách, například na Soukromé třinecké obchodní akademii, ještě od studentů žádný souhlas nechtěli, jinde už mají tuto proceduru za sebou.

Na Masarykově střední průmyslové škole chemické v pražské Křemencově ulici převážná většina studentů s informováním rodičů bez problémů souhlasila, několik jich však souhlas dát odmítlo. Stejně tak nesouhlasili s informováním tři studenti Střední průmyslové školy elektrotechnické v Pardubicích. Podle ředitele této školy Miroslava Zapletala přitom nemusí jít o pouhou recesi. Opatření mohou využít například děti z rozvedených rodin, kde vztahy mezi rodiči nebo dítětem a jedním rodičem zůstaly neurovnány. "Třídní učitelé většinou vědí, komu je už osmnáct a zda o něm mohou rodiče informovat. Rodič ale může zavolat třeba i vyučujícímu odborného předmětu, a když ten se zmýlí a informace neoprávněně poskytne, může nás student dokonce i žalovat," říká Zapletal. "Téměř abychom měli databázi osmnáctiletých," dodává.

Na třídní schůzky zve student rodiče sám.

Jiné řešení zvolila pražská Střední průmyslová škola Na Třebešíně. Jak vysvětluje ředitel Jiří Valenta, je-li student starší osmnácti let, vede škola veškerou korespondenci přímo s ním. "Posíláme jim třídní důtky, informace o hrozícím propadnutí, respektujeme omluvenky, které si podepíší," říká ředitel Valenta. Studenti také dostávají pozvánky na třídní schůzky, a mohou tedy sami rozhodnout, zda své rodiče na setkání s vyučujícími pozvou. Jestliže rodiče přijdou, předpokládáme, že je pozval student, a o prospěchu v takovém případě informujeme," říká Valenta.

Ředitel Valenta upozorňuje na to, že i když na první pohled může celá věc působit zábavně, v praxi to moc legrace není. "Jde o další opatření, která slušným lidem nepřinese nic užitečného a grázlům nahrává," tvrdí. Dotaženo do krajnosti, neměl by správně učitel sdělovat žákovi například známku z ústního zkoušení v přítomnosti celé třídy a podobně.

"Ten zákon prověří rodinné vztahy. Představte si, že živíte dítě, podporujete ho ve vzdělávání, a ono vám potom odmítne říct, jak odmaturovalo," míní Miroslav Zapletal. Rodičům v tomto směru nedává žádnou oporu ani zákon o rodině.

Celkově se ale ředitelé škol shodují v odhadu, že devadesát procent středoškoláků jednoduše podepíše souhlas a dál si s ochranou svých osobních údajů hlavu neláme. Zbývajících deset procent se toho ale rychle naučí využívat.

Zákony o ochraně osobních údajů a o svobodném přístupu k informacím chrání například i uchazeče o studium na střední škole. Pokud k tomu zákonný zástupce dítěte, tedy nejčastěji rodič, nedá souhlas, musí škola zveřejnit výsledky přijímacích zkoušek v takové podobě, která neumožňuje přímou identifikaci zájemců. Tuto praxi si školy vyzkoušely již letos na jaře, kdy každému uchazeči přidělovaly číslo a zveřejňovaly pouze anonymní seznamy úspěšných a neúspěšných zájemců.

Lenka Martinková