Slintavka a kulhavka: černá můra zemědělců

Slintavka a kulhavka (SLAK) byla odborně popsána již v roce 1764. Je to akutní, velmi nakažlivé virové onemocnění sudokopytníků, kteří trpí horečkou a na sliznici trávicího ústrojí a některých částech kůže se jim tvoří puchýřky. Původcem jsou viry rodu Aphtovirus, které málo odolávají vyšším teplotám. Primárním zdrojem nákazy je nemocné zvíře, sekundárním jakékoli předměty nebo živočichové kontaminovaní původcem onemocnění. Často přenášejí infekci i lidé. V případě současné britské nákazy se experti domnívají, že tam byla zavlečena z Asie kontaminovaným masem, jímž byla krmena prasata. SLAK není neléčitelná choroba, vakcína proti ní existuje. Ve státech EU se však nesmí aplikovat od dubna 1991, protože některé členské země odmítají dávat na trh masné produkty z očkovaných zvířat. Bývalá ČSFR přestala očkovat proti SLAK u skotu, ovcí a koz v září 1991 a proti SLAK u prasat v červenci 1991. V dubnu 1993 se objevilo podezření, že Česká republika vyvezla do Británie skot, který prodělal slintavku a kulhavku. Nakonec se ukázalo, že kvůli nedostatkům ve veterinárních osvědčeních se dopravil na britské ostrovy skot, u kterého byly zjištěny protilátky proti SLAK. Ty však pocházely z provedené vakcinace v bývalé ČSFR před zářím 1991. Britská veterinární služba nakonec uznala, že se nemoc v ČR nevyskytuje. V březnu 1993 bylo v Itálii prokázáno 34 ohnisek nákazy slintavky a kulhavky. Původcem byla označena zvířata dovezená z Chorvatska, ale Evropské společenství v dubnu uvalilo embargo na dovoz masa, živého dobytka a mléčných výrobků nejen na Chorvatsko a další republiky bývalé Jugoslávie, ale i na všechny nečlenské státy ES, včetně ČR, kde byl poslední případ onemocnění hlášen v roce 1975. Jednalo se o 200 býků v JZD Tišice v okrese Mělník. Slintavka a kulhavka nyní zachvátila Velkou Británii a donutila utratit tamní zemědělce již tisíce kusů dobytka, prasat a ovcí. Od 21. února platí striktní zákaz vývozu britských zvířat do zemí Evropské unie. Některé státy již přistoupily k preventivní likvidaci potenciálně nakažených zvířat, aby zabránily šíření nemoci. K zákazu dovážet a přes české území přepravovat tyto komodity se připojila také Česká republika. Drastická opatření proti tomuto onemocnění nejsou náhodná. Tato nemoc není sice smrtelně nebezpečná pro člověka jako jiná choroba zvířat, nemoc šílených krav, ale může mít nedozírné ekonomické následky pro celá národní hospodářství. Škody vznikají zejména snížením produkce mléka zvířat, ztrátou asi deseti procent živé hmotnosti, nutnými porážkami a uhynutím, potraty a poruchami plodnosti. Velmi nákladná jsou opatření při tlumení a likvidaci ohnisek nákazy - většinou se porážejí všechny kusy, i ty zdravé; v karanténě se ocitají celé oblasti i s obyvateli. Se slintavkou a kulhavkou bojují zemědělci celosvětově dlouhá léta. Například v roce 1896 v Německu bylo nakaženo přes 1,5 miliónu kusů hospodářských zvířat a do výzkumu ochranného očkování investovali Němci na tu dobu neuvěřitelných 300 tisíc marek a vypisovali ceny pro úspěšné vědce. Ve Spojených státech se slintavka a kulhavka vyskytly naposledy v roce 1929. Na evropský kontinent pronikly tyto choroby nejčastěji z oblasti Blízkého Východu. V roce 1996 byla nemoc zaznamenána na Balkáně, když se objevila v Albánii, Makedonii a Srbsku. Velká Británie zaznamenala výskyt slintavky a kulhavky před 20 lety, epidemie však naposledy propukla v roce 1967, kdy muselo být utraceno téměř půl miliónu krav, ovcí a prasat. V rámci EU se kulhavka a slintavka vyskytuje nejčastěji v Řecku.