Ekonomicko právní souvislosti konkurenceschopnosti

Economic-law connections of competitiveness

Jaroslav Homolka

Abstrakt:

Konkurenceschopnost lze obecně vyjádřit jako schopnost výrobce či poskytovatele služeb prosadit se svými produkty v soutěži o přízeň zákazníků ve srovnání s ostatními účastníky trhu. Ve většině případů se jedná o konkurenceschopnost na straně nabídky. Dále se může jednat o konkurenceschopnost na straně poptávky. Subjekty mohou soutěžit i o přízeň státních orgánů.

Pro výrobce a poskytovatele služeb se bude v různé míře dle jejich působení jednat o schopnost uspět buď na vnitřním trhu či na trzích zahraničních.

Konkurenceschopnost má svoji stránku produkční, ekonomickou i právní. Oblasti produkční a ekonomickou může každý podnikatelský subjekt více méně ovlivňovat svými vlastními rozhodnutími a tím se přizpůsobovat situaci na trhu. Chování subjektů na trhu musí mít svá pravidla, která zaručují principy rovných podmínek v hospodářské soutěži mezi nimi na trhu. To je upravováno řadou právních předpisů.

O vzájemných souvislostech uvedených skutečností pojednává předložený příspěvek.

Příspěvek vychází z řešení projektu MSM 411100013 ”Efektivní integrace českého agrárního sektoru v rámci evropských agrárních struktur - předpoklad trvale udržitelného rozvoje”.

Summary:

Competitiveness is possible to be expressed as a ability of a producer or service provider to achieve with its products in a competition for a customers favour in comparison with other participants of a market. In most cases it is dealt with a competitiveness on the supply side. Further it can be dealt with a competitiveness on the side of demand. Subjects can compete also for favour of state authorities.

For producers and service providers it is dealt in a various rate according to their impact with an ability to be a success either on an internal market or on foreign markets.

Competitiveness has its own production, economic and law sides. Every entrepreneurial subject can influence more or less by its own decisions the production and economic sides and that way adapt itself to the market situation. Subjects behaviour on the market has to have own rules which warrant principles of equal conditions in economic competition among them on the market. This is adjusted by many law regulations.

The propound contribution discourses about mutual connections of mentioned facts.

The contribution gathers from a solving of the project MSM 411100013 ”Efficient integration of the Czech agrarian sector in frame of European agrarian structures - a presumption of a sustainable development”.

Klíčová slova:

Konkurenceschopnost, nabídka, trh, hospodářská soutěž, podnikatelský subjekt

Keywords:

Competitiveness, supply, market, economic competition, entrepreneurial subject

Úvod:

Jedním z hlavních znaků tržního hospodářství je soutěžení (konkurence) mezi subjekty na trhu. Toto soutěžení má jednak své jevové formy, dále probíhá za určitých podmínek na konkrétním trhu a konečně výsledky tohoto soutěžení mají výrazný vliv na tržní situaci a na samotné účastníky trhu.

Konkurenceschopnost lze obecně označit jako schopnost výrobce či poskytovatele služeb prosadit se svými produkty v soutěži o přízeň zákazníků ve srovnání s ostatními účastníky trhu. Ve většině případů se jedná o konkurenceschopnost na straně nabídky. V menší míře se hovoří o konkurenceschopnosti na straně poptávky, i když ta je součástí plhohodnotného fungování tržního mechanismu. V neposlední řadě mohou účastníci trhu soutěžit o přízeň státních orgánů i nadnárodních institucí o podporu ke zlepšení své konkurenceschopnosti.

Příspěvek je zpracován jako součást institucionálního výzkumu Provozně ekonomické fakulty ČZU v Praze.

Cíle a metody:

Cílem příspěvku je pojednání o ekonomicko-právních souvislostech konkurenceschopnosti obecně a ve vztahu k agrárnímu sektoru. Snahou je vymezit a charakterizovat vybrané faktory, které mají s konkurenceschopností zřejmou spojitost.

Agrární sektor a zvláště jeho primární část (tzn. prvovýroba) má při svém fungování ve srovnání s ostatními odvětvími národního hospodářství řadu výrazných specifik, které mají bezprostřední vztah ke konkurenceschopnosti subjektů působících jako podnikatelé v této části sektoru. Celá uvedená problematika je předmětem výzkumů jak v rámci domácích měřítek, tak v rámci evropských i celosvětových srovnání.

Právě v prvovýrobě se velmi diskutuje a srovnávají se dosažené výsledky mezi podniky navzájem i mezi státy. Vliv posouzení úspěšnosti fungování celého agrárního sektoru je ovšem rozhodující schopnost uspět na trhu s konečnými produkty u spotřebitele v oblasti kvality, přijatelné ceny, místní i časové přizpůsobivosti a dalších požadavků zákazníků.

Výsledky:

Analýza problematiky konkurenceschopnosti

Měření konkurenceschopnosti v agrárním sektoru je v rozhodující míře založeno na komoditním principu. Pod pojmem komodita se nejčastěji chápe ta část produkce v agrárním sektoru, která je předmětem obchodování bez ohledu na to, jakou má podobu z hlediska použitelnosti.

Konkurenceschopnost v agrárním sektoru má mnoho stránek a to produkční, ekonomickou i právní. Všechny tyto rysy se ovšem navzájem prolínají ve všech fázích, kterými jakýkoliv produkt v agrárním sektoru prochází.

Produkční stránka konkurenceschopnosti v prvovýrobě spočívá v oblasti výhodnosti či nevýhodnosti přírodních podmínek pro pěstování určitých plodin či chov určitých druhů zvířat. Dále na produkčních schopnostech organizací využít existující výrobní podmínky. Jako umocňující činitel do tohoto vztahu vstupuje kvalifikovaná činnost člověka v podobě tvorby vhodných technologických postupů, využívání kvalitních materiálů a techniky ve všech fázích výrobních procesů.

Při posuzování úrovně v oblasti výrobní je možné jako jednu z metod hodnocení využít metodu produkčních funkcí. Ty při dodržení podmínek srovnatelnosti mohou posoudit úroveň dosažené intenzity v dynamickém pojetí. Údaje o dosažených výsledcích produkce vyjádřené ve fyzikálních jednotkách jsou často využívány jako jeden z podkladů pro posuzování konkurenceschopnosti zemědělských podniků na úrovni regionální, celostátní i mezinárodní. Potíže při srovnávání působí především různé výrobní podmínky i rozdílná kvalita vyrobené produkce. Typickými ukazateli jsou zde dosažené hektarové výnosy, užitkovost chovaných zvířat, rozsah použitých výrobních faktorů apod.

Ekonomická stránka konkurenceschopnosti zahrnuje problematiku ekonomické efektivnosti v rámci celé výrobkové vertikály komodity ve fázi předvýrobní, výrobní, zpracovatelské, distribuční až po konečný prodej spotřebiteli.

Významnou součástí této stránky konkurenceschopnosti je nákladová analýza na všech vpředu vyjmenovaných stupních. Jedná se především o předpokládaný rozsah nákladů na pořízení kapacitní jednotky a potřebnou výši provozních nákladů na vyráběnou produkci. Dále o strukturu vynaložených nákladů a možností jejich krytí dle různých zdrojů. V neposlední řadě je důležitý odhad předpokládaných tendencí ve vývoji nákladů k výši dosahované produkce. Velmi výrazně se zde prosazuje vliv stálých nákladů s ohledem na stupeň využívání výrobních kapacit.

Nákladová konkurenceschopnost je velmi důležitá pro jednotlivé podnikatelské subjekty podle příslušných stupňů vertikály, tak za vertikálu jako celek z hlediska celkových společenských nákladů.

Výraznou složkou ekonomické stránky zkoumaných jevů je oblast odbytu vyrobené produkce, postavení prodávajících a kupujících na trhu a jejich vzájemné vztahy, prostorové a časové uspořádání trhu pro jeho účastníky, cenová pružnost produktů pro spotřebitele i výrobce, úroveň a způsob propagace produktů a ještě řada dalších vlivů v dané oblasti, které proces konkurenceschopnosti ovlivňují.

Právní souvislosti konkurenceschopnosti spočívají především v tom, aby byly na trhu prosazovány principy rovných podmínek v hospodářské soutěži subjektů a zamezeno zneužití dominantního či monopolního postavení výrobce, distributora či prodejce odpovídající právní úpravou. Hospodářská soutěž nutí soutěžitele ke zvyšování efektivnosti produkce, ke zkvalitňování produkce a nedovoluje neoprávněné zvyšování cen nabízených produktů.

Politika hospodářské soutěže je proto jednou ze základních politik Evropské unie při zajištění zásady jednotného vnitřního trhu v rámci EU.

V rámci otevřené české ekonomiky je proto též platná rozsáhlá právní úprava, která upravuje podmínky hospodářské soutěže. Jedná se jednak o významná ustanovení obchodního zákoníku a dále o samostatný zákon o ochraně hospodářské soutěže. Obchodní zákoník v hlavě páté upravuje právo na účast v hospodářské soutěži a jeho podmínky, působnost předpisů soutěžního práva ve vztahu k zahraničí a rozsah jimi poskytované ochrany. Obsahově vychází naše právní úprava již z evropského práva, především německého a práva Evropských společenství.

Zákon na ochranu hospodářské soutěže je zaměřen proti soutěžnímu chování, které ohrožuje samu podstatu hospodářské soutěže a to rovnost podmínek soutěžitelů a postihuje jednání bez ohledu na to, zda byla učiněna v tuzemsku či v zahraničí, pokud mají účinky na domácím trhu.

Právě v agrárním sektoru se vyskytují situace, kdy je postavení subjektů nerovné. Jedná se především o vztah subjektů prvovýroby k odběratelům produkce. Časté jsou rovněž připomínky podniků potravinářského průmyslu k chování obchodních řetězců z hlediska podmínek a cen pro dodávané produkty. Tyto nerovnoprávné vztahy se označují jako ekonomická závislost a není v našich podmínkách dosud právně řešena. Určitou obranou ze strany zemědělců je pak státem podporované zakládání odbytových družstev pro hájení svých zájmů.

Diskuse:

Konkurenceschopnost jako dynamický proces je účelné analyzovat a pokusit se také měřit na různých úrovních výrobkových vertikál, za vertikály jako celek, na úrovni podnikatelských soubjektů i za celý agrární sektor. Na každé úrovni je možné využívat různých ukazatelů, které mají souvztažnost k dané úrovni a mají i potřebnou vypovídací schopnost.

Často se při posuzování uvedeného jevu využívají ukazatele produktivity živé práce a produktivnosti výrobních faktorů, jako důležitých předpokladů pro dosažení konkurenceschopnosti.

Za komplexní přístup při hodnocení konkurenceschopnosti na komoditním principu je možno označit využití metody ”Matice analýzy politiky” (PAM - Policy Analysis Matrix). Pomocí ní se posuzuje vliv domácí agrární politiky, a to jak úroveň ochrany domácího trhu tak úroveň podpory domácích výrobců různými formami (”Zelená zpráva 1998”). Z této matice se odvozuje soustava ukazatelů, které např. Informují o úrovni nominální či efektivní ochrany komodity, dále o přizpůsobení soukromých a ekonomických nákladů a pod.

Agární politika jednotlivých států či celých společenství může svými zásahy významně ovlivnit konkurenceschopnost výrobců i konečných produktů. Jedná se jednak o rozsah a způsob podpory domácích účastníků trhu a na druhé straně stanovení výše a rozsahu tarifních i netarifních nástrojů v rámci zahraničního obchodu.

V rámci zemí OECD k hodnocení zemědělské politiky se využívá jednotná metodika pro zajištění srovnatelnosti. Od roku 1998 doznala změn, kde místo dříve používaných ekvivalentů produkčních a spotřebitelských soubvencí se využívá nových ukazatelů. Tyto ukazatelé se označují jako odhady podpor a sice produkčních, obecných služeb, spotřebitelských a celkových. Změna je v tom, že se opouští kritéria účelu a zaměření podpor a zavádí se nové kritérium, kterým je způsob realizace podpor.

Literatura:

Homolka J., Homolková J.: Právní úprava hospodářské soutěže v České Republice a Evropské unii. Zemědělská ekonomika, 46, 2000 č. 4, s 177 - 179

FAO-projekt TCP/CEH/8821 - Vybrané zdroje, Volume 2 The Competitiveness of Primary Agriculture in the Czech Republic, VÚZE, 1999

Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 1998. MZE ČR a VÚZE Praha, Praha 1999