Globální manažeři v podnicích agrokomplexu

Globální manažeři v podnicích agrokomplexu

Global managers in agri-businesses

Autor: Marie Horalíková

Abstrakt v češtině:

V podmínkách globalizace a hyperkonkurence mohou obstát jen podniky, v jejichž čele budou stát dobře připravení manažeři. Potřebné změny klíčových kompetencích manažerů všech českých podniků, včetně podniků agrokomplexu, vyžadují urychlit změny v postojích, myšlení a jednání manažerů. Stimulem změn musí být cílené vzdělávání manažerů, vyžadující změnu jeho obsahu i forem. Stále větší roli bude hrát i sebevzdělávání, otevřenost manažerů vůči impulsům ze světa. Jen tak lze dosáhnout, aby podniky brzy vedli globální manažeři.

Abstrakt v angličtině:

Only companies which are led by well prepared managers can compete in conditions of globalisation and hypercompetition. Necessary changes of the key managers competences in all Czech businesses including agri-businesses require accelerating of changes of attitudes, thinking and behaviour of managers. The incentive of these changes could be the goal-directed education of managers which demands change of its content and forms. The self-education and the managers candour to impulses from external environment will play major role. Only this could cause a leadership of companies by global managers soon.

Klíčová slova:

globalizace, hyperkonkurence, globální manažer, podniky agrokomplexu

Keywords:

globalisation, hypercompetition, global manager, agri-businesses

Úvod:

Globalizace je přirozený a nevyhnutelný proces integrace společností na vyšší geografické úrovni. Vzniká jako důsledek propojování a prolínání národních ekonomik a je charakterizovaná vznikem tzv. hyperkonkurenčního globálního trhu. Hyperkonkurence je založena na konkurenčních výhodách, které je nutné neustále obnovovat a vytvářet. Uplatnění na globálním trhu vyžaduje současné dosažení světových parametrů v kvalitě, rychlosti, cenách a nákladech, spolehlivosti, podpoře a službách. Globální konkurence má za následek sbližování řídících a manažerských koncepcí v celosvětovém měřítku. Vzniká nové paradigma podnikového řízení, globální paradigma.

Globalizace je charakteristickým rysem společnosti, která přechází od společnosti průmyslové ke společnosti informační, ke společnosti znalostí. Hlavní rysy vývoje jsou popsány známými megatrendy: národní ekonomiky se změní v ekonomiky velkých regionálních integrací a posléze v ekonomiku světovou, přechází se od klasických technologií k technologiím špičkovým, od řešení krátkodobých problémů k řešení dlouhodobých problémů, od centralizace k decentralizaci, od hierarchických struktur ke strukturám síťovým, nastane globalizace trhu.

Cíle a metody:

Rysy globalizace

Hlavní rysy globalizace trhu a ekonomik jsou popisovány různými autory s jistými dílčími odlišnostmi, nicméně jsou shodné v tom, že:

- jednokriteriální rozhodování o ekonomických problémech se změní ve vícekriteriální,

- tempo změn bude neustále rychlejší, kapitál a know-how se rychle rozšiřují po celém světě,

- stupňuje se proces koncentrace kapitálu,

- dochází k hyperkonkurenci,

- výrobky jsou stále sofistikovanější a jsou individualizovány na přání zákazníka,

- úspěšný podnik musí umět uspokojovat individuálního zákazníka,

- podniky se budou stále více specializovat, budou propojeny sítí finančních, informačních, vědecko-výzkumných, kooperačních a dalších vazeb,

- klíčová pozornost bude věnována sféře oběhu,

- dosavadní síť chaotických vztahů mezi podniky bude nahrazována sítí kontraktačních vztahů, vzniknou nové technologicko-distribuční řetězce,

- nadnárodní společnosti získají ještě větší vliv,

- na všech úrovních budou dále probíhat změny v dělbě práce,

- bude se i nadále měnit struktura zaměstnanosti - převaha pracovníků bude zaměstnána v terciálním sektoru,

- jako rozvojový faktor bude stále působit kvalifikace, avšak neustále doplňovaná, obnovovaná, měněná,

- podíl tzv. bílých límečků bude stále vyšší,

- motivace pracovníků bude hrát stále vyšší roli a pracovníci budou více zapojováni do řídících procesů,

- vzdělání nabude nového významu - systematická inovace vědomostí se stane životní nutností.

Českým podnikům je doporučováno myslet globálně na všech úrovních, respektovat pravidla globálního managementu:

1. Vytvořit v podniku důvěryhodné a efektivní vedení na všech úrovních.

2. Zaměřit se na zaměstnance podniku - splňovat jejich oprávněné potřeby, jednat s nimi důstojně a s respektem.

3. Zaměřit se na zákazníky.

4. Každému poskytnout informace o práci, která má být vykonána, tj. umět srozumitelně sdělit cíle, určit dílčí cíle apod.

5. Zavést fungující systém jakosti.

6. Neustále zlepšovat a inovovat.

7. Vyvarovat se plýtvání.

8. Vytvořit si vlastní rezervní zdroje, zejména v lidském potenciálu podniku.

9. Důsledně měřit efektivnost podnikání.

10. Používat efektivně technologií.

Tato pravidla mají vést k tomu, aby se zaměstnanci neustále zabývali produktivními změnami, jejichž účelem je konkurenceschopnost /5/.

Má-li být organizace úspěšná v globálním prostředí, musí umět maximálně efektivně využívat svých zdrojů. Jeden z nejvýznamnějších představuje kvalita lidského potenciálu, a to jak manažerů, tak výkonných pracovníků. Jejich předpokladů je třeba využít pro růst produktivity a kvality práce, pro stálé zdokonalování podnikatelské výkonnosti. Novým a dynamickým prvkem úspěchu je také multikulturnost globálních organizací, tj. jejich schopnost pochopit a přijmout kulturu partnera. Multikulturním prvkem uplatňovaným důsledně vůči podřízeným zaměstnancům je pochopení skutečnosti, že i minoritní zájmy a minoritní názor mají své oprávnění a je nutné s nimi pracovat

Výsledky:

Globální manažer

Česká ekonomika je v současné době pokládána za součást standardních globálních ekonomických poměrů. Tato pozitivní charakteristika je kromě jiných faktorů výsledkem schopností českých manažerů. V mezinárodním měřítku je u nich oceňována pružnost, tvořivost a schopnost improvizovat. I teoretické znalosti českých manažerů včetně poznatků o moderních trendech v teorii a praxi řízení jsou dobré. Problémem je, že tyto poznatky jsou často podceňovány, jejich aplikace ulpívá na povrchu, světové trendy jsou uplatňovány formálně a nedokonale. Je to dáno mimo jiné malými mezinárodními zkušenostmi. Kromě toho však existují problematické jevy, které svědčí o značné setrvačnosti v myšlení a chování manažerů (nesystémové a nekomplexní pojetí transformace podnikových procesů, převaha taktiky nad strategií, podceňování úlohy trhu, nedostatečná renesance morálních faktorů apod.).

Z tendencí vývoje globálního řízení vyplývá naléhavá nutnost rozvinout podstatně širší profil manažera, než je dosud u nás běžné. Manažer se nesmí zabývat jen výrobní, ekonomickou a zčásti sociální funkcí, ale musí znát nebo vycítit optimální technická řešení, musí trvale anticipovat potřeby trhu a výrazně se angažovat v neustálém zlepšování kvality produkce. Řízení procesů a využívání informačních technologií musí být spojeno s citlivým vedením lidí. Manažer musí umět nařizovat, ale také naslouchat, kritizovat, ale také odměňovat. Musí být schopen sestavit špičkový tým, což předpokládá spolupráci i s lidmi jiných názorů, s lidmi kritickými a nekonformními. Základem manažerského úspěchu je schopnost stanovit přesně priority a cestu k jejich postupnému naplnění. Globální manažer musí být především vizionářským vůdcem tvůrčího týmu.

Globální manažer je člověk, schopný efektivně řídit moderní podniky operující v mezinárodním měřítku. Ukazuje se, že pro úspěšný globální management jsou rozhodující ty osobní vlastnosti, které podmiňují schopnost vytvářet optimální a harmonické sociální prostředí v širokém smyslu. Jedná se přitom o vlastnosti, které lze rozvíjet.

Bloom a kol. /4/ se zaměřili na identifikaci tzv. “euromanažerských dovedností”, tj. obecných principů, jejichž uplatňování v řídící praxi je nezbytným předpokladem udržování konkurenceschopnosti podniku v mezinárodním měřítku. Určili pět základních okruhů a postojů k řízení:

1. Schopnost a připravenost ke změně, spočívající v uznání faktu, že základní charakteristikou moderního světa je neustálý tok změn. Na tyto změny je třeba umět se adaptovat, přičemž tato adaptabilita je závislá na lidském potenciálu podniku. Proto je třeba zaměřit se na všestranný rozvoj všech pracovníků.

2. Otevřený postoj ke světu, který spočívá v potřebě překonat celou řadu kulturně podmíněných stereotypů a předsudků. Otevřenost vůči novému a odlišnému je nutné rozvíjet, zejména dlouhodobějším pobytem a prací v cizině, což umožňuje pochopit cizí kultury. Čím více má člověk takových zkušeností, tím je obvykle pružnější, adaptabilnější a tolerantnější.

3. Schopnost učit se na příkladu jiných lidí a jiných organizací spočívá ve schopnosti naučit se identifikovat a pružně kombinovat to nejlepší, co se v různých koncepcích řízení uplatňuje.

4. Podnikatelský duch je výsledkem takových dovedností, jakými jsou imaginativní a tvůrčí myšlení, rychlé a zároveň důsledné a důrazné jednání, akceptace skutečnosti, že každá nová akce v sobě vždy obsahuje prvek rizika neúspěchu.

5. Komunikační dovednosti, uplatňované v jednání s pracovníky, kolegy, obchodními partnery i širokou veřejností. Podmínkou je ovládnutí různých prostředků a forem komunikace - verbální a neverbální, písemná komunikace, využívání informačních technologií a sítí apod. Vysoká úroveň komunikačních dovedností je předpokladem efektivní týmové práce. Ke komunikačním dovednostem patří rovněž ovládání cizích jazyků, zejména angličtiny a němčiny.

Špičkoví manažeři se vyznačují zejména tím, že hledají nové a správné cesty do budoucího globálního prostředí.

Yoshio Ishizaka /1/ uvádí osm praktických pravidel, která by měli splňovat vynikající vedoucí pracovníci s globální působností a která je třeba cílevědomě pěstovat:

1. Mít otevřenou mysl a lásku k cestování. Získávat mezinárodní zkušenosti a vniknout do jiné kultury, k níž je třeba přistupovat nepředpojatě.

2. Umět naslouchat stejně dobře jako mluvit. Být zdvořilý, snažit se překlenovat rozdíly mezi kulturami, povzbuzovat každého, aby se díval dopředu, nikoli zpět.

3. Myslet pozitivně, tj. věřit ve schopnost najít řešení budoucích problémů, vyjadřovat pozitivní očekávání do budoucnosti. Eliminovat negativní myšlení. Dívat se kupředu a spolupracovat.

4. Investovat do mozků a těl. Vedoucí pracovníci musí zůstat fyzicky a psychicky fit, proto musí umět odpočívat.

5. Stále se učit. Získávat nejen ekonomické znalosti, ale znalosti o historii a kultuře země, kde budou pracovat.

6. Respektovat ostatní na všech úrovních. Dávat lidem najevo respekt tím, že jim vedoucí naslouchají, přistupovat k nim nepředpojatě, držet se místních zvyků. Dát si čas na to, aby vedoucí viděli věci ze stanoviska těch, s nimiž mluví.

7. Budovat tým tak, aby rostl nejen vedoucí, ale všichni okolo něj. Vůdci musí spoléhat na ostatní, kteří přispívají k podnikové vizi. Umět budovat důvěru, aby byla možná efektivní spolupráce.

8. Umět se bavit. Je důležité umět, a naučit i ostatní, aby uměli společnou práci vychutnat.

Diskuse:

Globální manažer v agrokomplexu

Agrokomplex je nedílnou součástí národního hospodářství. Skepse, kterou projevují mnozí vedoucí pracovníci podniků agrokomplexu ve vztahu k možnostem uplatnění jimi vedených podniků na globálních trzích, je neoprávněná a lze ji považovat za vžitý stereotyp myšlení. I podniky agrokomplexu musí vést manažeři, jejichž kompetence odpovídají moderním požadavkům. Vzhledem k tomu, že bariér zdokonalování profesní způsobilosti manažerů agrokomplexu je více, než v jiných odvětvích národního hospodářství, bude jejich překonávání obtížnější. O to důrazněji je třeba postupovat.

Odpovědnost globálních manažerů, kterou musí respektovat i manažeři v podnicích agrokomplexu, je definována /5/ následujícími požadavky:

? schopnost realistického zhodnocení situace,

? schopnost formulovat adekvátní podnikovou vizi,

? odborná, metodická a sociální kompetentnost,

? akceptování a jasné vysvětlování hodnot, přesvědčení, cílů a schopnost zapojovat lidi do spolupráce,

? schopnost dosahovat konsensuálních řešení,

? nabídka pozitivní budoucnosti a příležitosti pro aktivní příspěvek lidí,

? schopnost a ochota ocenit tvůrce změn, šampióny a aktivní spolupracovníky.

Protože manažer není jen produktem vrozených vlastností, ale také učení, předvídavá organizace své manažery dále vychovává. Programy manažerského vzdělávání zdůrazňují jako nezbytné pro globální řízení následující vlastnosti, resp. dovednosti:

- interpersonální dovednosti,

- dovednosti spojené s projektovým řízením,

- vůdčí dovednosti,

- schopnost vedení týmů,

- schopnost řídit souvislosti v procesech,

- schopnost zdokonalovat procesy,

- schopnost koncipovat a dále řídit strategie,

- schopnost řídit vlastní rozvoj,

- schopnost ovlivňovat organizační kulturu v národním i mezinárodním měřítku.

Kompetentnost manažerů musí být vyvážená z odborného, sociálního i metodického hlediska.

Závěr

Proces globalizace a vznik globální hyperkonkurence jsou nezvratné. Mají-li české podniky v takových podmínkách obstát, musí jejich manažeři urychleně získat znalosti a zejména dovednosti, které jim umožní vyrovnat se se vzniklou situací a vést podnik k další prosperitě. To se týká i podniků agrokomplexu a jejich managementu.

Je nutné, aby nejen na teoretické úrovni, ale zvláště v praxi podniků došlo ke změnám v chápání klíčových manažerských kompetencí tak, aby se jimi vybavení manažeři dokázali orientovat v podmínkách globální konkurence a dokázali v těchto podmínkách vést podniky k prosperitě.

Změna ”regionálního” manažera v manažera globálního vyžaduje změnit obsah vzdělávání manažerů, stimulovat jejich sebevýchovu a sebevzdělávání ve směru urychlených změn stereotypů myšlení a jednání. Větší rozhled umožní také odbourávání bariér, bránících zvyšování konkurenceschopnosti personálu podniku i podniku jako celku. Čím více bude v českých podnicích, včetně podniků agrokomplexu globálních manažerů, tím větší budou mít podniky konkurenční výhody, umožňující obstát v globálním světě.

Literatura:

1. Jak hledat a vychovávat manažera globálního typu. Moderní řízení, XXXV (2000), 7, str. 64 - 67

2. Nový, i. a kol.: Interkulturální management. Grada Publishing, Praha 1996

3. Plamínek, J.: Synergický management. Vedení, spolupráce a konflikty lidí ve firmách a týmech. AGRO, Praha 2000

4. Rethinking the Future: rethinking business, principles, competition, control, leadership, markets and the world. Nicholas Brealey Publishing, London 1996

5. Stýblo, J.: Moderní personalistika. Trendy, inspirace, výzvy. Grada Publishing, Praha 1998