Dovolená po novele

Novela zákoníku práce přináší změnu základní délky dovolené na zotavenou, mění pravidla pro nevyčerpanou dovolenou či pro její proplácení.

Novela zákoníku práce přinesla změny v právní úpravě dovolené na zotavenou. Dosud činila základní výměra dovolené tři týdny. Dovolená ve výměře čtyř týdnů příslušela zaměstnanci, který do konce kalendářního roku dovršil 15 let pracovního poměru po 18. roce věku. Do této doby se započítávala celá řada náhradních dob, pokud spadala do doby po 18. roce věku zaměstnance. Jednalo se např. o dobu úspěšně ukončeného studia, dobu vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání apod. Podle § 102 odst. 1 zákoníku práce je nyní základní výměra dovolené jednotná a činí 4 týdny. Ustanovení zákoníku práce upravující započítávání těchto náhradních dob pro účely dovolené bylo zrušeno.

V této souvislosti je třeba uvést, že došlo ke změně i v nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce. Toto nařízení vlády bylo novelizováno nařízením vlády č. 461/2000 Sb. V potvrzení o zaměstnání, které se vydává zaměstnanci při skončení pracovního poměru, se již nebude uvádět doba, která byla zaměstnanci započtena pro účely dovolené na zotavenou. Dovolená pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol činí 8 týdnů v kalendářním roce. Novela zákoníku práce tedy sjednotila výměru dovolené pro všechny tyto zaměstnance.

Pravidla pro prodloužení dovolené

Principy prodloužené dovolené zůstávají beze změny. V nepodnikatelské sféře byla dovolená prodloužena všem zaměstnancům o 1 týden již před řadou let (§ 102 odst. 2 zákoníku práce). Vláda může pro tyto zaměstnance stanovit nařízením další prodloužení dovolené. V podnikatelské sféře je i nadále možné prodloužení dovolené podle § 102 odst. 2 zákoníku práce. Dovolenou lze prodloužit v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu o další týdny. Zásadně nelze prodlužovat dovolenou individuálně v pracovní smlouvě. Vnitřní předpis vydává zaměstnavatel jen tam, kde nepůsobí žádná odborová organizace. Dovolená se prodlužuje o týdny, v praxi nejčastěji jen o 1 týden, nikoliv však o dny. Nelze tedy dovolenou prodloužit např. o dva dny.

Nejčastější dotazy k úpravě dovolené na zotavenou v novele zákoníku práce jsou směřovány k čerpání dovolené. Podle § 108 odst. 1 zákoníku práce dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel podle plánu dovolených stanoveného s předchozím souhlasem příslušného odborového orgánu tak, aby si zaměstnanec mohl dovolenou vyčerpat zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku. Při stanovení lánu dovolených je nutno přihlížet jak k úkolům zaměstnavatele, tak k oprávněným zájmům zaměstnance.

Poskytuje-li se dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část dovolené činit nejméně 2 týdny, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne jinak. Toto ustanovení zůstává i po novele zákoníku práce beze změny.

Nevyčerpaná dovolená

K význačné změně však došlo v § 109 odst. 2 zákoníku práce, který se zabývá situací, kdy si zaměstnanec svou dovolenou nevyčerpal. Určení nástupu dovolené tedy spadá do kompetence zaměstnavatele. Jestliže si zaměstnanec nemohl dovolenou vyčerpat v kalendářním roce z naléhavých provozních důvodů nebo proto, že zaměstnavatel neumožnil její čerpání nebo pro překážky v práci, je zaměstnavatel povinen poskytnout ji zaměstnanci tak, aby skončila nejpozději do konce příštího kalendářního roku. Zaměstnavatel je však povinen určit zaměstnanci čerpání alespoň čtyř týdnů dovolené v kalendářním roce, pokud na ně má nárok. Dosud měl zaměstnavatel tuto povinnost pouze v rozsahu 2 týdnů dovolené v kalendářním roce. Zaměstnavatelé by si měli být vědomi toho, že určení čerpání dovolené je v jejich kompetenci, a tudíž nemohou v případě kontroly ze strany úřadu práce tvrdit, že zaměstnanec nechtěl čerpat dovolenou, protože měl moc práce apod.

Proplácení je povinné

Také v § 110b odst. 2 zákoníku práce došlo ke změně. Toto ustanovení upravuje náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Dosud platilo, že lze náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou zaměstnanci poskytnout jen tehdy, jestliže zaměstnanec nemohl vyčerpat dovolenou ani do konce příštího roku, protože mu zaměstnavatel neurčil dobu čerpání dovolené nebo mu zaměstnavatel určil nesprávně její délku, dále pro překážky v práci na straně zaměstnance a pro skončení pracovního poměru. Novela zákoníku práce tím, že místo slov "lze zaměstnanci poskytnout" uvádí, že "zaměstnavatel je povinen zaměstnanci poskytnout náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou", nahradila možnost poskytnutí novou povinností zaměstnavatele. Za dobu nevyčerpané dovolené přísluší zaměstnanci náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku. U pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol přísluší náhrada mzdy však nejvýše za čtyři týdny nevyčerpané dovolené.

JUDr. Milan Kubálek