Pospíšil: V onemocnění BSE hraje důležitou roli genetická výbava

Hovězí dobytek zřejmě musí mít pro onemocnění bovinní spongiformní encefalopatií (BSE) genetickou dispozici. Svědčí o tom testy provedené v Británii, kdy se stádu skotu zkrmovala infikovaná masokostní moučka a vždy onemocněla jen malá část zvířat se stejnými genetickými znaky. Na dnešním semináři k BSE a slintavce a kulhavce to řekl přednosta Ústavu infekčních chorob a epizootologie Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně Zdeněk Pospíšil. Závěr potvrzuje i fakt, že BSE se u některých plemen skotu vyskytuje více, u některých méně a jiných vůbec. Nejvíce náchylný je Frízský skot, uvedl Pospíšilův kolega Petr Lány. Dále řekl, že podle dosud provedených testů hraje zřejmě genetická výbava významnou roli i v případě onemocnění člověka. "Zatím nebyl podán jednoznačný důkaz o přenosu BSE na člověka a nebylo to ani vyvráceno," řekl Pospíšil. Choroba se přenesla při transplantacích nebo užíváním růstových hormonů, dodal. Pro spongiformní encefalopatie, mezi něž BSE patří, je charakteristická dlouhá inkubační doba. Nemoc končí smrtí a způsobuje jí bílkovina zvaná prion. Podle Pospíšila existují dvě velké neznámé: jak se priony množí a jakým způsobem přežívají vysoké teploty. Stejně tak vědci nemají přesnou představu, jak se priony dostanou z trávícího traktu do mozku. Další zvláštností je, že organismus nerozpozná priony jako cizorodé prvky a nevytváří protilátky. Proto BSE nelze zjistit u živých jedinců. Spongiformní encefalopatie byla u zvířat poprvé popsána v roce 1732 jako scrapie, česky klusavka. V roce 1985 se pak objevilo onemocnění nazvané nemoc šílených krav. Lidská podoba spongiformních encefalopatií byla odborně zaznamenána zhruba v roce 1920 jako Creutzfeld-Jakobova nemoc. Roku 1996 se vyskytla její tzv. nová varianta, která je spojována právě s BSE zvířat. Ta proti původní variantě napadá lidi podstatně mladší, ve věku 19 až 39 let.