Masový návrat dojnic na pastvu je pouhou iluzí

Jiří Davídek

V souvislosti s nemocí BSE se objevila řada názorů vyzývající k návratu k pasení krav. Proč ale BSE nejvíce zasáhla Velkou Británii, kde se díky klimatickým podmínkám a tradici krávy pasou, a ne západ USA, kde velikost stád přesahuje i ty nejfantastičtější představy plánovačů socialistického zemědělství a klima neumožňuje na pastvu ani pomyslet?

Pratur, divoký předek krav, byl výborně přizpůsoben přírodě. Na jaře, kdy jsou traviny mladé a mají vysoký obsah rostlinného proteinu, se krávy otelily. Vysoký obsah proteinu v travách usnadňoval geneticky daný nárůst tvorby mléka pro rostoucí tele. Jak trávy zrály, měnil se i obsah živin, klesl obsah proteinu a zvýšil se obsah škrobu v semenech a vlákniny v rostlinách, tedy hlavních zdrojů energie pro krávu. Tvorba mléka dosáhla vrcholu a začala se snižovat. Metabolismus matky se začínal přelaďovat z tvorby mléka na tvorbu zásob pro nepříznivé období. Menší množství mléka přinutilo telata, aby se začala pást. Tak si krávy vytvořily dost zásob pro přežití zimy a telata byla připravena na samostatný život. Zimu zvířata přežívala ze zásob a skromných zdrojů staré trávy pod sněhem.

Jak přežít rekord v dojivosti

Chov masných plemen, kde kráva produkuje takové množství mléka, aby uživila tele, se od původního vzorce odlišuje jen málo a zachování původního schématu je pro farmáře ekonomicky nejvýhodnější. U dojných krav ale došlo k mnoha změnám. Dříve se pásly, protože jiné krmivo nebylo. Jediná změna výživy bylo seno v zimě. Postupně se však měnily podmínky chovu, rozšířilo se množství a kvalita krmiv.

Současně začalo šlechtění na vyšší mléčnou užitkovost. Proces se od 18. století stále zrychloval a s nástupem umělé inseminace zmrazeným spermatem a později i přenosy embryí dosáhl dříve nemyslitelné účinnosti. Zásadně změnil v některých znacích krávu, zatímco jiné zůstaly téměř nedotčené. Podstatně se změnilo množství mléka. Zatímco původní krávy nadojily několik set litrů mléka, nyní není problém nadojit přes 10 000 kilogramů a rekordmanky překonávají 30 000 kilogramů za rok.

Nezměnil se však tvar laktační křivky. Už u předků našich krav má laktace typický průběh, po otelení nastává prudký nárůst, který je vystřídán postupným poklesem. Kráva také přes veškeré šlechtění zůstala přežvýkavcem: Podstatná část krmiva, které přijme, je v bachoru bakteriemi rozložena až na aminokyseliny a jednoduché cukry, které bakterie přemění na svá vlastní těla, a teprve ta jsou postupně trávena ve střevech. Při této přeměně vznikají i odpadní látky, které slouží jako zdroj energie krávy, nebo jsou pro krávu jedovaté a ta je musí "zneškodnit". Pouze malá část původního krmiva není v bachoru natrávena a je využita přímo ve střevě. Bachor a ostatní předžaludky umožňují krávě využívat krmiva, která by jinak nemohla trávit. Vyvinul se v úplně jiných podmínkách a byl šlechtěním na mléko jen velmi málo ovlivněn.

Bachorová fermentace zabezpečuje dostatek živin pro tvorbu asi 22 litrů mléka denně. Denní dojivost dnešních krav brzy po otelení dosahuje i více než 50 litrů mléka a na vysoké úrovní zůstává několik měsíců. Nevyšlechtěná kráva by při nedostatku živin přestala dojit, ta moderní je tak geneticky "upravená", že určitou dobu dojí dál a začíná odbourávat vlastní tělo.

Když zvíře ničí své tělo

Odkázat dojnici pouze na pastvu je jako jezdit v mercedesu na technický benzín s odůvodněním, že to tak dělal Daimler u svého prvního auta. Proto se farmáři snaží ničení těla krávy co nejvíc zmírnit. Na počátku laktace chybí krávě energie, minerální látky, ale hlavně proteiny. Pokud přidáme víc pícnin bohatých na protein, vytváří se mnoho čpavku, který bakterie bachoru nestačí využít. Čpavek je pro krávu toxický a musí být přeměněn na močovinu, na což musí kráva vydat energii v době, kdy jí nemá dost. Proto začali farmáři používat jiná krmiva, která se v bachoru rozkládají pomaleji a jsou proto trávena až ve střevě, například moučku z odtučněných zahřátých sójových bobů nebo řepky, tedy průmyslově upravené krmení.

Mnoho farmářů, i těch, kteří krávy pasou, nakupuje tato doplňková krmiva ve směsích s minerálními a vitamínovými doplňky ve výrobnách krmných směsí. Výjimku tvoří ekofarmáři, kteří mohou používat pouze krmiva vypěstovaná na farmě. V Německu používají jako zdroj proteinu fazole nebo hrách, ale minerálie nutné k pokrytí potřeb dojnic tam nakupují od průmyslových výrobců jak konvenční farmáři, tak ekofarmáři. Do kategorie v bachoru netrávených proteinů však patří i masokostní moučka, která je levnější zdroj bílkovin než sója a řepka. Protože farmáři na mléčných farmách nepatří mezi ty, kteří nevědí, co s penězi, začali masokostními moučkami přikrmovat dojnice a jalovice.

Co způsobili Britové

V kafilériích v Británii používali nízkou teplotu při výrobě masokostních mouček, čímž zřejmě nedošlo ke zničení infekčních prionů v mozku ovcí nemocných klusavkou. Ty překonaly mezidruhovou bariéru a nakazily krávy. BSE paradoxně vznikla v zemi, kde se krávy pasou a která je pověstná péčí o pohodu zvířat. Převážnou většinu postižených tvoří dojné krávy a jejich potomstvo. Británie postupně zakázala krmení masokostních mouček pro skot a od roku 1996 pro všechna zvířata. Pro dlouhou inkubační dobu nemoc přetrvává i po zákazu, ale množství případů se snižuje.

Britští obchodníci po zákazu zkrmování mouček skotem velké množství krmiva vyvezli, čímž se zasloužili o rozšíření nemoci na celý kontinent. I když se masokostní moučkou nesměl krmit skot, výrobny krmných směsí připravují směsi pro všechna zvířata a zbytky směsí pro prasata a drůbež mohly kontaminovat krmné směsi pro dojnice. Riziko BSE na farmách, které si míchaly směsi samy, bylo proto menší bez ohledu, zda krávy pásly nebo ne. USA jako reakci na rozšíření BSE v Evropě zakázaly v roce 1997 zkrmování mouček z přežvýkavců, krávy však nadále mohou krmit masokostní moučku z jiných zvířat. Její používání je zdůvodňováno i zlepšením pohody zvířat, protože moučka je velmi dobře využitelná a snižuje výskyt metabolických poruch u krav s vysokou užitkovostí. Protože však americká masokostní moučka neobsahovala nákazu BSE, není v USA nemoc šílených krav, ačkoliv farmy na západě USA chovají i více než 5000 krav s průměrnou užitkovostí až 11 000 kilogramů mléka.

Zatímco dříve většina obyvatel neměla jinou možnost než pracovat v zemědělství, dnes je ve vyspělých zemích zemědělství tak efektivní, že zaměstnává dvě až pět procent populace. Průměrný věk farmářů v řadě vyspělých zemí přesahuje 50 let a jejich děti často opouštějí farmy. Ročně zaniká mnoho farem. Státní dotace, které v některých zemích tvoří hlavní příjem farmářů, tento proces jen zpomalují. Práce v zemědělství není atraktivní, a tak velké farmy často zaměstnávají imigranty, ať už Mexičany v USA nebo Ukrajince u nás. Pokud bychom se chtěli vrátit k extenzitě, muselo by více lidí pracovat v zemědělství, což je pro neochotu většiny lidí vzdát se svého životního stylu iluzí. I přes hrozbu BSE.

Autor je veterinář