Klokani už by neměli australským farmářům škodit, ale prospívat

Obyvatelům australských měst se, stejně jako Evropanům, při pomyšlení na klokana vybaví roztomilé záběry Skippyho, jenž se stal hrdinou populárního dětského televizního seriálu. Pro australské farmáře a řidiče v buši znamená však klokan prokletí, vetřelce, se kterým se v noci nečekaně srážejí v autech, který je připravuje o cennou úrodu a společně s ovcemi a dobytkem spásá přirozenou vegetaci, píše agentura Reuters. Nyní australské národní muzeum, jehož cílem je především ochrana národního dědictví, doufá, že obě představy změní. Hodlá totiž podpořit populaci tohoto vačnatce jeho chovem a využitím jako oblíbené pochoutky. Plán, jenž má pochopitelně své kritiky, vítají s vidinou dolarových výnosů lovci klokanů a vývozci klokaního masa, kteří dlouhou dobu snili o prodeji klokaních hamburgerů, tzv. rooburgerů (z anglického názvu pro klokana kangaroo), prostřednictvím řetězce restaurací s rychlým občerstvením po celém světě. Za projektem muzea tak stojí i společnost Kangaroo Industries Association, která ročně vyveze za 100 miliónů amerických dolarů klokaního masa a kůží. "Klokani jsou považováni za škodnou," říká šéf asociace John Kelly. "My chceme, aby byli považováni za něco užitečného." Ředitel muzea v Sydney Michael Archer dospěl při svém rozsáhlém výzkumu k názoru, že navzdory své velikosti stojí Austrálie před ekologickou krizí a že by právě účelové pěstování klokanů mohlo pomoci zachránit její přirozenou faunu a flóru. Pěstování klokanů by přitom mělo být doprovázeno studiem dopadu jejich komerčního využití na klokaní populaci a její přirozené prostředí. Archer rovněž v tomto ohledu upozornil na důležitou roli australských domorodců, kteří tradičně lovili klokany pro maso. "Domorodé obyvatelstvo nepatří na výstavku do muzea," říká. "Je třeba znovu oživit domorodou strategii a filozofii využívání půdy." Plán, který by se měl týkat rozlehlých ploch neoplocených australských pastvin, je pouhých pár měsíců od pilotních testů. Většina klokaního masa se dnes prodává na evropský trh, kde na ně čekají milovníci divočiny. Vývoz do evropských zemí navíc v loňském roce stoupl o 30 procent díky epidemii kulhavky a slintavky. V současné době povoluje australská vláda zabít ročně 5,5 miliónu klokanů, jejichž populace dosahuje nejméně 35 miliónů. Ročně se vyveze kolem 5,8 miliónů kilogramů klokaního masa. Naproti tomu počet ovcí dosahuje v Austrálii 115 miliónů kusů, přičemž ročně se vyveze 300 miliónů kilogramů skopového. Hovězího dobytka žije v Austrálii 27 miliónů kusů, na export jde 900 miliónů kilogramů. Podle předpokladů Johna Kellyho by zhruba za deset až 20 let mohl chov klokanů v úrodných západních australských regionech chov ovcí a dobytka již předčít. Na prvním místě teď však stojí úkol tento nápad dobře prodat. "Musíme se dostat do situace, kdy nebude ničím neobvyklým reklama s Tomem Cruisem omlouvajícím se do telefonu: 'Promiň, dneska s tebou nemůžu na rande, matka chystá klokaní steaky,' uvažuje Archer. Při zabíjení zvířat je podle Archera třeba vycházet ze skutečnosti, že se v klokaním stádu páří vždy jen jeden samec, zatímco další přijdou na řadu, pouze když je tento jedinec odstraněn. Na maso by tak mohli jít klokani, kteří se nerozmnožují a pouze konzumují zdroje. Tak by také zůstala zachována genová rovnováha, tvrdí Archer. Ekologové jsou však veškerými plány na zabíjení klokanů rozhořčeni, a to i přes Archerovo ujišťování, že vše bude probíhat na přísně vědeckém základě, píše Reuters.