OBILNÁŘSTVÍ V ŽIVOTĚ Prof. Ing. Jiřího Petra, DrSc., Dr. h. c.

Obilnářství v životěProf. Ing. Jiřího Petra, DrSc., Dr. h. c.

Cereal growing in the life of Prof. Ing. Jiří Petr, DrSc., Dr.h.c.

Jan Křen

Ústav obecné produkce rostlinné AF MZLU Brno

Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o.

Souhrn

Prof. Ing. Jiří Petr, DrSc. Dr. h. c. je v České republice i v zahraničí uznávanou vědeckou autoritou. V zahraničí patří k nejcitovanějším českým autorům z oblasti speciální produkce rostlinné. Je uveden jeho stručný životopis a výčet aktivit ve vztahu k rozvoji obilnářství v České republice a jsou charakterizovány současné směry výzkumu pěstování obilnin navazující na práce Prof. Petra.

Klíčová slova: Prof. Ing. Jiří Petr, DrSc. Dr. h. c.; stručný životopis; rozvoj obilnářství v České republice

Summary

Prof. Ing. Jiří Petr, DrSc., Dr.h.c., is a highly regarded expert in cereal sciences in both the Czech Republic and abroad where he is one of the most cited Czech authors in the field of special plant production. A brief biography and a review of his activities associated with development of cereal production in the Czech Republic are presented, and current directions of research on cereal growing continuing Prof. Petr´s studies are characterized.

Keywords: Prof. Ing. Jiří Petr, DrSc., Dr.h.c.; brief biography; development of cereal growing in the Czech Republic

Úvod

Prof. Ing. Jiří Petr, DrSc. Dr. h. c. je v našem státě i v zahraničí známou osobností a uznávanou vědeckou autoritou. V zahraničí patří k nejcitovanějším českým autorům z oblasti speciální produkce rostlinné. Řada jeho knih, vytvořených samostatně nebo se spoluautory, byla přeložena do cizích jazyků. Za bohatou knižní publikační činností se skrývá intenzivní vědecká a pedagogická práce, kterou představuje 72 původních vědeckých prací, 206 referátů na vědeckých konferencích, 35 závěrečných zpráv z výzkumných úkolů, 258 odborných článků, 20 metodik pro zemědělskou praxi, dva patenty a spoluautorství v 54 publikacích určených zejména pro studenty.

Prof. Petr se narodil 13.5.1931 v Hradci Králové, kde také absolvoval reálné gymnázium, které ukončil maturitou v roce 1949. Vysokou školu zemědělskou v Praze absolvoval v letech 1949 - 1953. Od roku 1953 pracuje nepřetržitě na katedře rostlinné výroby. V letech 1953 - 1956 byl vědeckým aspirantem, titul “kandidát zemědělských věd” (CSc.) získal v roce 1958. V letech 1956 - 1966 pracoval jako odborný asistent. Ve 35 letech se v roce 1966 habilitoval na docenta speciální produkce rostlinné. V roce 1989 mu byl udělen titul doktora věd (DrSc.) a byl jmenován profesorem. Po společenských změnách v roce 1989 byl zvolen na období 1990 - 1994 rektorem Vysoké školy zemědělské v Praze.

V rámci rostlinné produkce jsou hlavními obory jeho vědecké činnosti studium biologie vývoje obilnin a luskovin, tvorba biologického a hospodářského výnosu u obilnin a luskovin, využití regulátorů růstu, agrobiologická kontrola a optimalizace technologií pěstování obilnin a luskovin, kvalita obilnin a ekologické zemědělství. Na podzim roku 1999 mu byl udělen čestný doktorát agronomie (Dr.h.c.) na Švédské zemědělské univerzitě v Uppsale za jeho celoživotní vědeckou práci v oborech biologie obilnin, teorie tvorby výnosu zrnin, jakosti obilnin a ekologického zemědělství.

Své pedagogické a vědecké zkušenosti a erudici využívá kromě výuky studentů a vedení doktorandů i v dalších činnostech:

· je předsedou redakční rady vědeckého časopisu ČZU “Scientia Agriculturae Bohemica” a redakční rady časopisu Úroda,

· předsedá komisi Grantové agentury České republiky č.521 “Rostlinná produkce, šlechtění a genetika rostlin”,

· je řešitelem řady grantů.

Biologie růstu a vývoje obilnin - agrobiologické zvláštnosti druhů a odrůd

Již jako mladý student byl ovlivněn svými učiteli, kteří v něm vzbudili zájem o výzkum. Po ukončení vysokoškolského studia pokračoval ve vědecké aspirantuře. Svoji výzkumnou a vědeckou životní dráhu začal obilnářskou problematikou, které zůstal věrný podobně jako své univerzitě prakticky celý dosavadní život. Téma jeho kandidátské práce bylo zaměřeno na biologii českých přesívek. Tyto formy pšenice byly známy od 17. století a na našem území v praxi využívány ještě do poloviny 20. století. Nezbytná potřeba jarovizace pšenice ozimé byla u přesívek spojena s krátkým dnem. Krátké podzimní dny působily podobně jako jarovizace u typických ozimých forem a při delších jarních dnech již nebylo zapotřebí nízkých teplot pro přechod do generativního vývoje. Od poloviny padesátých let se tak problematika růstu a vývoje obilnin táhne odborným životem Prof. Petra prakticky až do let devadesátých.

Práce z konce padesátých let přinesly nové poznatky v hodnocení stupně zimovzdornosti u širokého sortimentu odrůd různého geografického původu. V našich podmínkách to bylo důležité pro stanovení rychlosti podzimního růstu a vývoje, následné zimovzdornosti odrůd a také regenerace v jarním období. V roce 1967 měl možnost studovat tuto problematiku na Moskevské univerzitě u Prof. Kupermannové, která rozpracovala mikrofenologii obilnin na základě morfogeneze vegetačního vrcholu.

Práce Prof. Petra z tohoto období vytvořily základ pro studium odrůdových zvláštností v růstu a vývoji a jejich vazeb na tvorbu výnosu. Prováděné testy umožnily vytvoření podrobných podkladů o agrobiologických zvláštnostech odrůd pro zemědělskou praxi. Systém hodnocení odrůd založený na těchto poznatcích byl později využíván v odrůdovém zkušebnictví ÚKZÚZ ve spolupráci s výzkumnými ústavy (VÚRV Praha-Ruzyně a VŠÚO Kroměříž). Toto podrobné hodnocení odrůd bylo velmi efektivní a bylo používáno až do počátku devadesátých let. Při poměrně náročném hodnocení hospodářských vlastností bylo do druhého a třetího roku zkoušení ve státních odrůdových pokusech vybíráno relativně málo odrůd. Ty bylo možné ještě během zařazení do druhého a třetího roku zkoušení v ÚKZÚZ paralelně prozkoušet v polyfaktoriálních polních pokusech v rozdílných půdně-klimatických podmínkách na několika lokalitách ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu obilnářském Kroměříž a jeho šlechtitelských stanicích. Byly tak získávány podklady pro tzv. odrůdovou agrotechniku. I když koncepci odrůdové pěstební technologie nelze považovat z hlediska systémového pojetí rostlinné produkce za efektivní, byly takto získané charakteristiky agrobiologických zvláštností odrůd pro zemědělskou praxi velmi cenné i tím, že byly k dispozici již v době jejich registrace (povolení). Po liberalizaci systému zkoušení a registrace nových odrůd na počátku devadesátých let a také v souvislosti s privatizací plodinových ústavů bylo od tohoto způsobu hodnocení novošlechtění a introdukovaných odrůd upuštěno, především z důvodu velkého počtu nově registrovaných odrůd a nedostatku prostředků pro jejich komplexní testování. Nedostatek podrobnějších informací o agrobiologických zvláštnostech nově registrovaných odrůd je proto v současnosti v zemědělské praxi závažným problémem, především u zahraničních odrůd, jejichž počet stále narůstá. Tento problém se nepodařilo odstranit ani zavedením tzv. ověřování registrovaných odrůd (ORO) od roku 1994. Ani pro tyto pokusy se zatím nepodařilo zajistit prostředky na podrobnější testování hospodářských vlastností jako je reakce na předplodinu, termín setí, stupňované dávky dusíku a regulátory růstu.

Prof. Petr je v oblasti agrobiologických zvláštností odrůd uznávaným odborníkem a řadu let působil jako předseda státní odrůdové komise při MZe ČR.

Teorie tvorby výnosu obilnin

Pražské jaro v roce 1968 přineslo nové naděje a možnosti rozšíření kontaktů na západ. Prof. Petr se aktivně účastnil biologického programu na úseku produkčních procesů u rostlin, zvláště produkce bílkovin. Po mnoha letech izolace se mohl zapojit do rozsáhlé mezinárodní spolupráce. Ta umožnila cestování a účast na mezinárodních konferencích a krátké studijní pobyty v zahraničí. Měl možnost studovat nové metody výzkumu produkčních procesů, především růstovou analýzu, kterou aplikoval napřed u hrachu a později u obilnin. Během několika studijních cest do západních zemí se seznámil s výzkumnými programy řady institucí a používanými metodami výzkumu. To mu umožnilo dostat se ve výzkumu produkčních procesů na srovnatelnou úroveň. Ve své práci kombinoval růstovou analýzu, která hodnotí tvorbu biomasy (biologického výnosu) s hodnocením tvorby hospodářského výnosu a jednotlivých prvků jeho struktury. To přineslo řadu nových poznatků a umožnilo dynamický pohled na tvorbu výnosu. Dřívější hodnocení vycházelo pouze ze statistického a statického pojetí struktury výnosu, která je u obilnin dána počtem klasů na jednotce plochy, počtem zrn v klasu a hmotností 1000 zrn. Dynamické pojetí, které u nás Prof. Petr zavedl, umožňuje hodnocení změn při tvorbě jednotlivých výnosových prvků v průběhu času, tj. kvantifikaci jejich zakládání, dosažení maximální úrovně a následné redukce. Tímto způsobem bylo možné nalézt kritická období v tvorbě jednotlivých výnosových prvků a hodnotit jejich optimální úroveň pro požadovaný výnos. V případě, že úroveň daného výnosového prvku byla podoptimální nebo nadoptimální, bylo možné navrhnout opatření k jeho regulaci aplikací hnojiv nebo regulátorů růstu a s využitím zákonitostí kompenzace podporovat navazující výnosový prvek. Rostlinná produkce se tak stala tvůrčím procesem s aktivní účastí pěstitele (agronoma), který může v průběhu vegetačního období porost monitorovat a na základě toho spoluvytvářet budoucí výnos. Pro tuto důležitou agronomickou činnost se nyní běžně používá termín “vedení porostu”. Tím byl překonán popisný a statický přístup s předem stanovenou úrovní aplikace hnojiv a regulátorů růstu. Nový přístup vyžaduje pouze nezbytné vstupy v rámci integrované ochrany rostlin, čímž také omezuje negativní dopady používaných pěstebních technologií na životní prostředí. Výsledky těchto výzkumů shrnul Prof. Petr s kolektivem autorů v knize “Tvorba výnosu polních plodin”, která u nás vyšla v roce 1980 a následně byla přeložena do ruštiny, němčiny, angličtiny a maďarštiny.

Na rozpracování teorie tvorby výnosu obilnin bylo možné později navázat pracemi z oblasti populační biologie rostlin a objasnit kompenzační procesy probíhající v porostech obilnin s využitím koncepce nosné kapacity prostředí a zákonů konečného konstantního výnosu a ekologického zákona-3/2. Kromě jiného to umožnilo:

· nové přístupy při hodnocení interakce genotypu x prostředí, adaptace a realizace biologického výnosového potenciálu odrůd,

· přesnější hodnocení struktury porostu a kompenzace výnosových prvků,

· vypracování teorie pro časné zakládání porostů ozimů sníženými výsevky.

Agrobiologická kontrola

Důležitým předpokladem pro realizaci výsledků získaných výzkumem tvorby výnosu v praxi bylo stálé sledování porostů. Prof. Petr se proto v sedmdesátých letech významně podílel na vypracování systému biologicko-technologické kontroly v rostlinné výrobě nazývané také agrobiologická kontrola porostů. Agrobiologická kontrola byla chápána jako prostředek pro zavedení moderní agrotechniky a racionalizačních opatření pro intenzifikaci hospodaření. Oprošťovala agrotechniku od receptářského pojetí a objektivizovala rozhodování agronomů. Agrobiologická kontrola zahrnuje:

· inventarizaci porostů na pozemcích,

· uplatnění poznatků o růstu a vývoji (využití makrofenologie a mikrofenologie porostů),

· využití poznatků teorie tvorby výnosu a interakcí plodin s vnějšími podmínkami umožňující alespoň částečnou eliminaci vlivu počasí,

· sledování nepříznivých činitelů (plevelů, chorob a škůdců), jejich správnou identifikaci, posouzení rozsahu rozšíření nebo napadení a stanovení prahů škodlivosti,

· organizaci účinných opatření k omezení škodlivého účinku.

Jde o metodu, která v celém komplexu (tj. od přípravy půdy k setí až po sklizeň) hodnotí pěstování plodin na dostupných vědeckých základech. Za velmi přínosné je proto nutné považovat práce Prof. Petra zabývající se makro- a mikrofenologií obilnin a hodnocením ztrát v procesu tvorby výnosu zrna. Správná a důsledná realizace agrobiologické kontroly by měla zajistit:

· kontrolu kvalitativní i časové účinnosti a správnost jednotlivých pěstitelských zásahů,

· odhalení případných agrotechnických nedostatků a jejich včasné řešení pro dosažení požadovaných výnosů a kvality produkce,

· ověření efektivnosti uplatnění vědeckotechnického rozvoje přímo ve výrobě.

Systém agrobiologické kontroly sestává z vhodné evidence základních půdně-klimatických a výrobních údajů o pozemku (honu), projektu technologie pěstování dané plodiny a odrůdy, evidence údajů vstupní, průběžné a výstupní kontroly a záznamu o opatřeních, která z toho vyplývají. To je v klasickém pojetí obvykle prováděno na tzv. "technologických kartách" a "kartách honů". Pro zdůvodnění dosaženého výnosu a kvality zahrnuje i nutnost registrace průběhu počasí. Při realizaci agrobiologické kontroly byla snaha získávat informace potřebné pro konkrétní řízení a plánování (případně programování) výnosů v časovém předstihu s cílem efektivně využívat intenzifikační faktory.

Klasická agrobiologická kontrola používala především vizuální hodnocení, případně jednoduchá měření hmotnosti, odpočty rostlin atd. Tradiční postup je založen na náhodném výběru hodnoceného místa nebo vzorků a identifikaci problémů. Tímto postupem však je velmi pracné identifikovat všechny problémové plochy (místa) a dostatečně přesně posoudit úroveň problémů, i když je sledování prováděno svědomitě a zodpovědně.

Agrobiologická kontrola, tak jak byla rozpracována v sedmdesátých letech, postupně ztrácí v současné zemědělské praxi potenciál pro své uplatnění z několika důvodů, ke kterým patří:

· snížení počtu pracovníků v prvovýrobě,

· odchod řady kvalifikovaných agronomů z praxe,

· značné pracovní vytížení těch, kteří zůstali,

· nedodržování agronomických zásad vynucené špatnou ekonomickou situací,

· značná pracnost a mnohdy malá vypovídací schopnost prováděných hodnocení,

· náročnost na evidenci prováděnou klasickým způsobem bez výpočetní techniky.

Koncepce agrobiologické kontroly by však neměla být zapomenuta. Lze ji využít jako rámec pro uplatňování (integraci do systému hospodaření) a praktické využívání technologií precizního zemědělství, které jsou mnohdy zaměřeny pouze na jednotlivé problémy -pěstitelská opatření (výživa jednotlivými živinami, aplikace herbicidů, fungicidů atd.).

Technologie precizního zemědělství mohou agrobiologickou kontrolu značně obohatit a zefektivnit:

· zavedením nových metod kontroly pozemků a porostů polních plodin,

· snížením pracnosti a zvýšením přesnosti řady hodnocení i zpracování výsledků,

· diferencovaným (lokálně cíleným) prováděním pěstitelských zásahů,

· možností měření a kvantifikace řady agronomicky důležitých parametrů na prakticky neomezených plochách (tj. aplikací na úroveň celého zemědělského podniku).

Ke zkvalitnění agrobiologické kontroly na úrovni pozemků (honů) lze použít různých typů senzorů pro bezkontaktní měření stavu půdy a porostu plodin. Pro úroveň farmy se doporučuje hlavně mapování a digitální záznamy heterogenity hodnocených faktorů na pozemcích i v celém katastru zemědělského podniku. Efektivnost těchto často nákladných sledování i následných pěstitelských opatření lze zvýšit vytvářením tzv. "zón podobnosti" na základě leteckého a satelitního snímkování. Tak lze nákladné podrobnější sledování a odběry vzorků orientovat pouze na problematické lokality identifikované na snímcích.

Agronomický výzkum na úseku precizního zemědělství tak může na koncepci agrobiologické kontroly navázat a s využitím moderních technologií ji dále rozvíjet. Kritériem uplatnění nových poznatků bude ekonomická efektivnost jejich realizace v praxi.

Pěstební technologie obilnin a jejich modifikace

V zemědělské praxi je tvorba výnosu obilnin závislá na řadě vlivů různého charakteru. Efektivní využívání produkčních faktorů je podmíněno modifikací (optimalizací) pěstitelských opatření na podmínky, ve kterých je hospodaření prováděno. Prof. Petr proto studoval vliv půdně-klimatických podmínek a počasí na tvorbu výnosu a kvalitu produkce obilnin. To umožnilo vytvořit model průběhu počasí vhodného pro tvorbu jednotlivých výnosových prvků a pro požadované parametry kvality zrna. Výsledky dále vedly k formulaci koncepce stanovištních a ročníkových pěstebních technologii.

V sedmdesátých a osmdesátých letech byl kladen důraz především na tzv. ročníkové pěstební technologie. Vedly k tomu poznatky o cca 15 - 20% podílu počasí na variabilitě výnosu obilnin v důsledku střídání vlivů kontinentálního a přímořského klimatu na našem území. Problémy s tím související shrnul Prof. Petr se spoluautory v knize “Počasí a výnosy”, která u nás vyšla v roce 1987 a následně byla přeložena do ruštiny, angličtiny a bulharštiny. Mnohem variabilnější povětrnostní podmínky (ve srovnání s hlavními oblastmi pěstování obilnin v západní Evropě a v USA) kladou větší nároky na diagnostiku a pružnost (operativnost) při provádění pěstitelských opatření. Ročníkové modifikace pěstebních technologií proto představují jednu z největších rezerv ve využívání produkčních faktorů a biologického výnosového potenciálu odrůd. Mohou pěstitelům přinášet bezprostřední úspory na materiálových vstupech, především na minerálních hnojivech, pesticidech a regulátorech růstu. V praxi se i nyní ne vždy daří tento přístup plně uplatňovat. Rezervy jsou především v kvalitním provádění ochrany porostů. Hlavními problémy pěstitelů jsou správná a včasná identifikace škodlivých činitelů a také včasnost provádění potřebných zásahů. Propojení diagnostického výzkumu a poradenství se zaměřením na ročníkové modifikace pěstebních technologií je v současnosti jeden ze základních směrů v koncepci rozvoje pěstování obilnin v Zemědělském výzkumném ústavu Kroměříž, s.r.o.

Stanovištní modifikace pěstebních technologií, tj. z hlediska půdně-klimatických podmínek, v našem státě bohužel nebyly a dosud nejsou dostatečně rozpracovány. Důvodem byla soběstačnost v produkci obilovin prosazovaná v období socialismu. V té době byl prakticky na celém území státu uplatňován jednotný způsob hospodaření. Zemědělství bylo dotováno státem a při pěstování obilnin nebyl kladen důraz na ekonomiku. Po společenských změnách v roce 1989 nastalo omezování dotací do zemědělství. Vstupy do pěstitelských technologií se paušálně snížily. To se logicky projevilo ve snížení výnosů, především v méně produktivních oblastech. Obilniny zde přesto byly a jsou pěstovány na relativně velkých plochách. Bylo to způsobeno vyššími světovými cenami a možnostmi odbytu v polovině devadesátých let. Změny v rajonizaci pěstování polních plodin tak probíhaly pomalu. Vzhledem k připravovanému vstupu do EU dlouhodobé koncepci integrace do EU bylo zatím na tomto úseku vykonáno velmi málo, neboť se uvažuje o vyčlenění 0,5 až 1,0 mil. ha půdy v marginálních oblastech mimo klasickou produkci. Problém modifikace pěstitelských technologií obilnin z hlediska půdně-klimatických podmínek a z hlediska využití produkce pro technické a energetické účely se tak stává velmi aktuální. Do této oblasti spadá také poměrně rychlé rozšíření minimalizačních technologií, které umožnily vyřešit zakládání porostů v agrotechnických termínech ve složitých podmínkách transformujících se zemědělských podniků. O jejich využívání obvykle více rozhodovaly pracovní výkony než některé agronomické dopady (kromě vyšších nároků na regulaci plevelů herbicidy např. nevhodnost pro humidní podmínky nebo problémy s posklizňovými zbytky při vyšších výnosech předplodin, stratifikace a pomalejší uvolňování živin, především dusíku atd.).

Na tvorbě účelových pěstebních technologií, tj. jejich modifikacích podle způsobu využití produkce, se Prof. Petr podílel především vedoucí odbornou rolí ve svazu pěstitelů sladovnického ječmene (slad je tradičně stále naši nejvýznamnější exportní komoditou). Rozpracování koncepce pěstebních technologií podle účelu využití produkce nabylo na významu v souvislosti s přechodem na tržně orientované hospodářství po roce 1989, kdy došlo ke značné diferenciaci cen v závislosti na kvalitě zrna pro daný účel využití produkce. V současné době je prakticky ve všech případech účel využití produkce brán jako výchozí kritérium při tvorbě pěstebních technologií obilnin. Koncepce účelového pěstování se však v některých situacích stává kontroverzní s efektivním hospodařením. Cenové relace vyplývající z intervenčních pravidel nebo požadavků zpracovatelů snižují efektivnost využívání produkčních faktorů v následujících směrech:

· I v méně vhodných podmínkách jsou pěstovány potravinářské odrůdy pšenice v naději dosažení potravinářské kvality a vyšší tržní ceny. Výsledkem je neefektivní nadprodukce potravinářské pšenice, která se projevuje zvýšenými náklady na pěstování potravinářské pšenice v méně příznivých podmínkách a nižší účinností krmivářských produktů vyráběných z potravinářských odrůd.

· Snižováním ploch žita a ovsa na úkor pšenice a ječmene i v oblastech kam tyto plodiny tradičně patří.

· Požadavek sladoven na výkup pouze několika vybraných odrůd sladovnického ječmene, a to ve velkých partiích, vede k porušování zásad tvorby odrůdové skladby (v podnicích, které mají méně než 400 ha je obvykle pěstována jen jedna odrůda).

Z jednotlivých pěstitelských opatření k obilninám se Prof. Petr věnoval pravděpodobně nejvíce regulátorům růstu. Zřejmě proto, že jimi lze ovlivnit utváření výnosových prvků, což mělo návaznost na jeho práce o teorii tvorby výnosu. Dalším důvodem je i to, že aplikace regulátorů růstu je relativně levná, ale lze jimi ovlivnit efektivnost řady ostatních, mnohdy mnohem nákladnějších, pěstitelských opatření. K prvním problémům, které byly již v šedesátých letech v praxi řešeny s využitím regulátorů růstu patří zkrácení délky stébla a zabránění poléhání porostů obilnin při zvyšování dávek dusíku. Později bylo rozpracováno jejich využití k potlačení apikální dominance a podpoře odnožování u "slabých" porostů ozimů v regeneračním období a také ke zpomalení vývoje raně setých porostů ozimů v případě rizika podzimního přerůstání a ztráty zimovzdornosti. Při intenzivním pěstování obilnin jsou používány opakované aplikace malých dávek k udržení vyrovnanosti stébel odnoží při vysoké produktivní hustotě porostu. Zkoumány byly také možnosti využití regulátorů růstu k ovlivnění vztahu mezi zdroji asimilátů (source) a tvorbou zrn v klasech (sink).

Na závěr kapitoly o pěstebních technologiích nemohu nevzpomenout zásluhy Prof. Petra o rozvoj mezinárodních kontaktů v této oblasti. S využitím dřívějších kontaktů a svého postavení rektora Vysoké školy zemědělské v Praze nezištně zajistil na počátku devadesátých let možnost účasti Zemědělského výzkumného ústavu Kroměříž, s.r.o. v mezinárodním porovnávání pěstebních technologií pšenice ozimé na DLG-Feldtage v Německu. Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o. se tak od roku 1992 pravidelně za Českou republiku zúčastňuje těchto srovnávacích pokusů, což jeho pracovníkům umožnilo navázat kontakty prakticky ve většině agrárně vyspělých západoevropských zemích a získat cenné poznatky a informace o pěstování pšenice v různých evropských regionech. Dále také poznat a v našich podmínkách aplikovat způsob ekonomického hodnocení pěstebních technologií obilnin používaný v západoevropských zemích. Tyto cenné poznatky mohly být v průběhu devadesátých let okamžitě využity v aplikovaném výzkumu i v praxi. Využití kombinace diagnostiky stavu produkčních faktorů a dynamiky tvorby výnosových prvků s ekonomickým hodnocením efektivnosti vkládaných vstupů zajišťuje to, že při mezinárodním porovnávání jsou naše pěstební technologie v posledních letech vyhodnocovány na předních místech.

Pozornost také obilninám pěstovaným na menších plochách

I když zatím byly uváděny aktivity Prof. Petra týkající se především nejrozšířenějších obilních druhů (pšenice a ječmene), je třeba upozornit, že se zabýval všemi druhy obilnin. Vědecké a odborné práce o druzích pěstovaných na menších plochách publikoval převážně v osmdesátých a devadesátých letech. V osmdesátých letech věnoval velkou pozornost žitu a především tritikale, které u nás v té době nastupovalo jako nová plodina. Od Prof. Petra také pochází jeho český název - žitovec. Práce věnované těmto plodinám lze považovat za velmi záslužné, neboť většina výzkumníků zabývajících se v osmdesátých letech obilninami byla orientována na intenzifikaci pěstování pšenice a ječmene.

Z rozsáhlé odborné publikační činnosti Prof. Petra je zřejmé, že se vždy snažil reagovat na měnící se situaci v našem zemědělství a přinášet s předstihem nové poznatky a informace potřebné pro řešení v praxi nově vznikajících problémů. S liberalizací společnosti na počátku devadesátých let a se změnou centrálně řízeného hospodářství na tržně orientované vznikala potřeba nejen hodnocení ekonomické efektivnosti provozovaných způsobů hospodaření a pěstebních technologií, ale také jejich dopadů na životní prostředí. Potřeba ekologizace a diverzifikace zemědělských produkčních systémů akcentovaná v agrární politice EU ovlivnila orientaci aktivit Prof. Petra v devadesátých letech na výzkum a osvětu ekologizace zemědělství. V této souvislosti také na málo rozšířené alternativní druhy obilnin a jejich využití pro zdravou lidskou výživu. Jedná se především o proso (kterému se věnoval i dříve), pohanku a laskavec. Pod vedením Prof. Petra byly v devadesátých letech zpracovány metodiky pěstování tritikale, pohanky a prosa.

Kvalita zrna

V posledních letech převažuje ve vědeckých a odborných pracích Prof. Petra problematika kvality zrna. Opět se jedná o reakci na aktuální problémy zemědělské praxe. Kvalita zrna je důležitá jak pro zajištění zdravotně nezávadných potravin, tak pro dobré zpeněžení produkce za současné nadvýroby obilí v EU i v našem státě. Zajišťuje tedy konkurenceschopnost naší produkce obilovin. Práce Prof. Petra zasahují do mnoha problémů kvality souvisejících s pěstováním obilnin a využitím produkce. V našich podmínkách jako první se svými spolupracovníky publikoval výsledky vlivu způsobu pěstování (konvenčního, integrovaného a ekologického) na kvalitu zrna pšenice a ječmene. Na tuto problematiku navazuje výzkum a hodnocení odrůd obilnin z hlediska jejich vhodnosti pro nízké vstupy a ekologický způsob hospodaření. Novou alternativou využití produkce obilovin, kterou rozpracovává, je výběr odrůd a pěstování pšenice pro škrobárenské účely.

Spolupráce s praxí

Spolupráci s praxí chápal Prof. Petr jako nezbytnou podmínku odborného růstu a podobně jako výzkumu i pedagogice se jí systematicky věnoval. V zemědělské praxi se stal uznávanou osobností od počátku sedmdesátých let především v souvislosti se zaváděním systému biologicko-technologické kontroly porostů polních plodin. Po roce 1980, kdy byla úroveň výnosů v Československu srovnatelná se západoevropským zemědělstvím, měl již Prof. Petr v praxi vytvořeno množství kontaktů, které jej inspirovaly k řešení nových výzkumných problémů a ověřování dosažených výsledků. Pro výzkumné řešení problémů praxe dokázal vzbudit zájem svých studentů - diplomantů a doktorandů, které cílevědomě vedl a řadu vědeckých a odborných prací publikoval společně s nimi. Pedagogickou prací, širokou publikační činností a bezprostředními kontakty s praxí se významně podílel na zvyšování odborné úrovně agronomů v zemědělských podnicích a zavádění inovací.

To samozřejmě přispělo k rozvoji obilnářství v našem státě a přineslo hospodářské a ekonomické efekty hlavně v osmdesátých letech, kdy bylo dosaženo výrazné zvýšení produkce obilovin. Významně k tomu také přispěly knižní publikace “Intenzivní obilnářství”, vydaná v roce 1983 a přeložená do ruštiny, dále "Rukověť agronoma" a řada metodik pro praktické pěstování obilnin.

Pedagogická činnost

Spolupráce s praxí měla významný vliv i na jeho pedagogickou práci, která je a vždy byla založena na jeho vlastních poznatcích a zkušenostech z prováděných pokusů a jejich praktického ověřování. Z vlastní zkušenosti mohu uvést, že studenti rychle poznají, zda jejich učitel je pouze interpret poznatků z knih a publikací, anebo je má "prožité" při vlastní výzkumné práci a spolupráci s prvovýrobou, což studenti nejvíce oceňují. Možnost účasti na řešení problémů, které mají praktický význam, studenty povzbuzuje v jejich studiu i odborné práci. Kromě využívání různých forem výuky uplatňoval Prof. Petr svůj pedagogický vliv na studenty vedením diplomových prací. Dávalo to také možnost vyhledávání a výběru nejtalentovanějších studentů pro výzkumnou práci v následném postgraduálním studiu. Celkem byl vedoucím více než 100 diplomových prací a 20 doktorandů. Řada z nich jsou nyní úspěšní a uznávaní pedagogové, výzkumníci a manažeři.

V bouřlivém a hektickém období počátku devadesátých let byl Prof. Petr zvolen 73 % hlasů celé akademické komunity (studentů, učitelů a zaměstnanců) rektorem své “alma mater”, tehdy ještě Vysoké školy zemědělské v Praze. V této funkci se významně podílel na změně studijních programů a sylabů řady předmětů, především ekonomických. Přispěl k vypracování koncepce dalšího rozvoje univerzity. Využíval při tom zahraničních kontaktů, především v západní Evropě.

Život a obilnářství v běhu času

Prof. Petr patří do generace, která zažila ve svém životě mnoho změn. Jako mladý chlapec poznal německou okupaci a druhou světovou válku. V době jejího ukončení měl 14 let. Během studia gymnázia v Hradci Králové a později Vysoké školy zemědělské v Praze zažil proces instalace sovětského politického systému, který přinesl vazbu na východní blok a izolaci od západní civilizace a bolestivý proces kolektivizace zemědělství v naší zemi. Postupné zvětšování velikosti zemědělských podniků (mnohdy problematické) působilo na mladé lidi dojmem zvyšování efektivnosti produkce, lepšího využívání strojů a rychlejšího zavádění vědeckých poznatků a nových technologií do zemědělské praxe. Pražské jaro v šedesátých letech a následný příchod sovětských vojsk jej zastihly ve věku, kdy již má člověk vyprofilovaný názor na život a práci, na své uplatnění ve společnosti a také ještě dost sil své záměry realizovat. Během následujících dvaceti let normalizačního období prošel ve svém osobním o odborném životě mnoha zkouškami. Zvládal je vysokou náročností k sobě a citlivým a chápavým vystupováním ke svému okolí. Toto období bylo vystřídáno možností podílet se jako rektor univerzity, které zůstal celý svůj život věrný, na její transformaci a liberalizaci po společenských změnách v roce 1989. Následující transformační proces v českém zemědělství byl založen na obnově vlastnických vztahů k půdě a soukromému majetku s cílem vytvořit tržně orientované, efektivní a mezinárodně konkurenceschopné zemědělství. Ne vše se podařilo podle původních představ autorů těchto koncepcí. I při vysokých dotacích do zemědělství stále nedosahovaná soběstačnost státu v produkci zrna obilovin v době socialismu byla v průběhu devadesátých let vystřídána nadprodukcí; ale nikoli v důsledku zvýšení výnosů, nýbrž v důsledku snížení spotřeby. Zemědělská praxe a s ní i obilnářství se v současnosti potýká s řadou problémů, které se obecně projevují zvyšováním rozdílů mezi potenciálními výnosy plodin a odrůd a jejich realizací v praxi. Nepříznivá ekonomická situace v našem zemědělství vede k tomu, že ekonomické problémy jsou řešeny na úkor problémů agronomických a praxe se mnohdy dostává do situací, které odpovídají úrovni hospodaření před více jak patnácti lety. Řada poznatků a inovací, které Prof. Petr během svého plodného života v obilnářském výzkumu vytvořil, tak nemůže být plně realizována. Zasáhl však do mnoha důležitých oblastí pěstování obilnin v našem státě. Jeho práce byly podnětné a vyvolaly další vývoj a progres. Byl vždy v předstihu a zabezpečoval výsledky a informace podle aktuálních potřeb zemědělské praxe. Svým inovačním přístupem a publikacemi ovlivnil většinu obilnářských výzkumných programů a projektů. Prof. Petr se tak stal významnou osobností českého obilnářství druhé poloviny dvacátého století.

Život a dílo Prof. Ing. Jiřího Petra, DrSc., Dr.h. c. jsou příkladem a zejména výzvou mladším pracovníkům. Do dalších let jeho života mu přeji pevné zdraví, spokojený osobní život, hodně inspirace, neutuchající pracovní elán a mnoho nadšených následovníků.

Adresa autora:

Doc. Ing. Jan Křen, CSc.

Ústav obecné produkce rostlinné, Agronomická fakulta, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, tel.: 05/45133106, fax: 05/45133107, e-mail: kren@mendelu.cz

Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o., Havlíčkova 2787, 767 41 Kroměříž, tel.: 0634/317160, fax: 0634/22725, e-mail: kren@vukrom.cz