Zatím 19 zemí světa potvrdilo nemoc šílených krav

Ačkoli přenos takzvané nemoci šílených krav (BSE) ze zvířat na člověka nebyl dosud stoprocentně prokázán, nedá obava z této smrtelné choroby zemědělcům a milovníkům bifteků a hamburgrů spát již několik let. Od prvního případu v britském hrabství Kent v roce 1985 bylo toto degenerativní onemocnění mozku skotu prokázáno v 19 zemích. Dosud posledním státem, kde byl potvrzen výskyt BSE, se stalo Slovensko. V září byla oznámena podezření na nemoc šílených krav v Japonsku a Švédsku, ani jedno však dosud nebylo prokázáno. V letošním roce rozšířily řady zemí, které registrují skot nakažený BSE, Řecko (v červenci) a Česká republika. Čeští veterináři zjistili dva případy BSE, první v červnu a druhý koncem srpna. Také Itálie zaznamenala letos první nemocnou krávu z domácího stáda, u dovezeného skotu byla BSE prokázána již v roce 1994 a od té doby ke 14. září eviduje země 32 nemocných kusů. Smutné prvenství v počtu případů (181 364) tohoto onemocnění drží Británie, následovaná Irskem (727), Portugalskem (602) a Francií (411). Žádný případ zatím nezaznamenaly z EU jen Finsko, Švédsko a Rakousko. Mimo Evropskou unii byla BSE diagnostikována ve Švýcarsku (390 případů), u dvou krav v Lichtenštejnsku a u dovezeného dobytka v Kanadě (jeden kus v roce 1993), v Ománu (dva v roce 1989) a na Falklandech (jeden v roce 1989). Obavy z houbovité encefalopatie skotu (bovinní spongiformní encefalopatie BSE/TSE), která však může postihnout i norky, jeleny, kočkovité šelmy či myši, zesílily v roce 1996, kdy vědci poprvé diagnostikovali u lidí takzvanou variantní Creutzfeldt-Jacobovu nemoc (vCJD), která je údajně obdobou BSE u člověka. Onemocnění vCJD, na něž od té doby zemřelo na 80 lidí, kteří se údajně nakazili konzumací infikovaného hovězího, postihuje pacienty ve věku 30 až 40 let a po propuknutí (inkubační doba je až 20 let) člověku zbývají již jen jeden až dva roky života. Nadějí by snad v budoucnu mohla být protilátka Prionics 6H4, používaná v ČR při testech na BSE, která se však zatím zkouší pouze na tkáňových kulturách, nikoli na pacientech. Variantní CJD způsobují stejně jako BSE abnormální bílkoviny (priony), jež modifikují zdravé priony přítomné v mozku. Nejrizikovějšími tkáněmi, jimiž se nemoc šíří, jsou mozek, mícha a oči. Podle britských vědců nebyla prokázána spojitost mezi přenosem BSE mlékem a mléčnými výrobky. Příčinou masového rozšíření této neléčitelné choroby, jejíž inkubační doba je čtyři až pět let, mezi skotem bylo zkrmování nedostatečně tepelně zpracované masokostní moučky, která se vyráběla z odpadu z jatek a z těl uhynulých zvířat. Ve Velké Británii, kde byla BSE poprvé popsána v listopadu 1986, zjistili, že skot se krmil moučkou z ovcí nemocných klusavkou (rovněž infekční onemocnění mozku). Masokostní moučka se v britských kafileriích v 70. a 80. letech zpracovávala při teplotě pouze kolem bodu varu a původce nemoci prion tudíž nebyl zlikvidován. Zatím nepodložené zůstává tvrzení německého odborníka Uda Pollmera (vedoucího Evropského ústavu pro výzkum potravin a výživy v Hochheimu) z loňského prosince, že epidemii BSE nezpůsobilo zkrmování masokostní moučky, ale něco jiného, možná růstové hormony, které skot dostává v injekcích. Zcela určitě však k šíření nemoci přispělo nedodržování opatření, přijatých po zjištění původce BSE. Například zákaz krmit přežvýkavce bílkovinami pocházejícími z tkání savců přijala Evropská komise poprvé v červenci 1994. Po objevení spojitosti mezi BSE a vCJD přestala Británie vyvážet hovězí maso, skot a výrobky z něj (s výjimkou výrobků pro technické účely) a masokostní moučky savců. Zavedla také systém, podle nějž se pro lidskou spotřebu nesmí používat hovězí maso ze skotu staršího 30 měsíců, nemá-li negativní test na BSE. Podobný systém a některá další opatření platí od letošního ledna v celé Evropské unii.