Otázky a odpovědi kolem geneticky modifikovaných potravin

Vedle problematiky klonování živých organismů nebo výzkumu kmenových buněk vyvolávají spor a vlnu emocí také geneticky modifikované organismy (GMO), zvláště potom geneticky upravované potraviny. Obě strany konfliktu mají samozřejmě své argumenty a spor se z laické a vědecké obce přesouvá i na mezinárodní scénu.

Co jsou to geneticky modifikované organismy (GMO)? Takové organismy, do kterých člověk přímým zásahem do dědičného materiálu cíleně vnesl cizí genetickou informaci, čímž organismus získává nové vlastnosti, kterých by přirozeně nedosáhl. GMO si přitom zachovávají schopnost další reprodukce. Rostlinná genetika například přenáší geny z některých bakterií na hospodářské plodiny, které tak získají lepší vlastnosti. Jaký je rozdíl mezi šlechtěním a genetickou modifikací? GMO vznikají laboratorně odebráním konkrétního genetického kódu z jednoho organismu a jeho následným implantováním do jiného organismu. Šlechtění spoléhá pouze na náhodné změny, kdy se přenášejí desetitisíce genů a náhodně poté "něco" vznikne. Na rozdíl od genetických modifikací je šlechtění rostlin podle Charlese Darwina tak staré jako jejich pěstování. Genetické zákonitosti křížení rostlin formuloval již v devatenáctém století Johann Gregor Mendel, jenž v Brně prováděl experimenty s hrachem. Jaká jsou hlavní "pro" a "proti" GMO? PRO: Pro zemědělské plodiny je genetické upravování zárukou menší náchylnosti k infekci a k vyšší výnosnosti. Kladně se ke GMO stavějí i mnozí vědci, podle kterých je metoda nezbytná k uživení rostoucí populace. Genetickou modifikací lze získat plodiny, které zajistí výživnější, trvanlivější, zdravější a možná i levnější stravu. Genetická modifikace umožňuje výměnu či spojování genů vzájemně nepříbuzných či velmi odlišných druhů, které se spolu nemohou přirozeně křížit. Tímto způsobem lze upravit kukuřici a jiné plodiny například aplikací jedu škorpiónů či hadů, které plní funkci "přirozeného pesticidu" odstrašujícího hmyz a ptáky od rostlin. Rybí geny bránící zmrznutí by se podobně daly aplikovat například na rajčata. PROTI: Odpůrci a především ekologičtí aktivisté genetickou modifikaci odsuzují s tím, že se v přírodě objeví cizí a nevyzpytatelné organismy. Jakožto nepřirozený prvek mohou představovat nebezpečí pro zdraví nebo životní prostředí. Sice se stále více uplatňují v různých oborech lidské činnosti (zemědělství, farmacie, diagnostika nebo terapie), ale zkušenosti s nimi stále nejsou dostatečné; proto mohou být zdrojem ohrožení, zvláště při nevhodném a nekontrolovaném užití. Problém nedostatku potravin by neřešily, protože ten tkví ve špatné distribuci potravin. Jak dlouho se metoda GMO používá? Rostlinná biotechnologie je relativně nový obor. Přenos genů na rostliny se začal běžně používat přibližně před dvaceti lety. Od té doby byly při použití různých genů a rozdílných rostlinných druhů vyšlechtěny tisíce samostatných modifikovaných rostlin. Které země nejvíce používají GMO a u kterých rostlin? GMO mají zásadní vliv na zemědělství na severoamerickém kontinentu. Velké procento produkce řepky olejky, sojových bobů, brambor a kukuřice je v USA a v Kanadě právě z GMO. Nejčastějším případem je modifikace sóji a kukuřice. Například v USA podle odhadů obsahuje až 70 procent potravin některou složku, která pochází z geneticky modifikovaných rostlin. Jak je existence GMO právně zakotvena v ČR? Geneticky modifikované potraviny mohou být od 1. ledna loňského roku do oběhu uváděny pouze se souhlasem a za podmínek stanovených Ministerstvem zdravotnictví ČR (zákon č. 110/97, 153/2000 a 306/2000 Sb.). Kontrolu provádí Česká zemědělská a potravinářská inspekce. Od 1. ledna letošního roku jsou výrobci povinni označovat do oběhu uváděné potraviny obsahující GMO nebo které byly vyrobeny z GMO, i když konkrétní potravina je již neobsahuje.