Dotace zemědělcům vidí Evropské komise křivým okem

Zemědělci nejsou spokojeni s návrhem Evropské komise, který jim v prvních třech letech po vstupu do Evropské unie přisuzuje postupně jen čtvrtinu až třetinu prostředků, na který mají nárok jejich západoevropští kolegové. O 42 miliard eur (asi 1344 miliard korun) se budou dělit po tři roky s deseti dalšími kandidátskými zeměmi. V porovnání se 40 miliardami eur (1280 miliard korun), které dostávají ročně zemědělci v unii, je to nesrovnatelně méně a unfér.

Je z mnoha důvodů pochopitelné, že se západoevropští zemědělci nechtějí příliš ochotně dělit o peníze se svými novými kolegy. Daleko podivnější je však to, že orgány EU, zejména Evropská komise a její komisariát pro zemědělství, nevidí o několik let dopředu, co to vyvolá v nových členských zemích.

Nerovný přístup k financování zemědělství vytvoří nové bariéry v podobě dodatkových cel, limitů, kvót a dalších opatření, která vlastně měla po vstupu skončit.

Je jasné, že každý stát si bude muset za této situace své zemědělce nějak ochránit. Ale nejen zemědělce, ale i svůj vnitřní potravinářský trh, protože hrozí roztočení cenové spirály. Čeští zemědělci už ostatně dali několikrát najevo, že ceny potravin po vstupu jednorázově stoupnou až o třicet procent.

Nejsou vzácné hlasy, ať raději potraviny dovezeme ze zahraničí, bude to prý lacinější. Nicméně padnou-li zemědělské podniky a trh zaplaví potraviny z dovozu, skončí i další stovky potravinářských firem, přibudou nezaměstnaní, ale co nejhůře - ceny potravin se třeskem srovnají s cenami v Evropě, a to bude největší šok pro spotřebitele. Další tisíce lidí se dostanou do kategorie, kterým musí stát pomáhat nejrůznějšími dávkami, což podstatně zvýší tlak na státní finance, které jsou už tak jako tak napjaté. Že se tak zvýší sociální napěti, je nasnadě.

Když se před třemi lety rozhodovalo o tom, kolik Unie dá přistupujícím státům, slibovali úředníci z Bruselu, že se dotace západoevropským zemědělcům budou snižovat. Nic takového se ale neděje. Samotní komisaři Evropské unie tlak na snižování podpor svých farmářů nevidí jako okamžitou nutnost a snížení přímých plateb oddalují.

Západoevropská veřejnost není při ochraně svých sedláků jednotná. Přibývá těch, kteří zemědělství patnáctky začínají srovnávat s bezedným sudem, či dokonce vředem na jinak zdravém organismu unie. Tak tvrdě ve čtvrtek reagoval v komentářích na alibistické kroky v uštědření drobků z celkové sumy podpor přistupujícím státům německý tisk Süddeutsche Zeitung, Der Tagesspiegel a Frankfurter Allgemeine. Němečti komentátoři se shodují na tom, že Společná zemědělská politika byla jádrem Evropského společenství a s ní začala integrace. Stala se však nádorem, který ochromuje organismus a nyní také hrozí zablokováním rozšíření Evropské unie.

Tlak na nutnou změnu zemědělské politiky uvnitř Evropské unie přichází zvenku, ale i zevnitř a první kdo předkládají návrhy změn jsou i samotní němečtí sedláci. Pod tlakem amerických farmářů a jejich levnějších potravin vědí, že musí i oni víc zprůmyslnit svou výrobu a zvětšit farmy na mnohasethektarové celky. Nemají zájem na tom, aby u přistupujících států zemědělství kleklo z prostého důvodu. Zemědělců ubývá v celé Evropě a těžko dál ztenčující se hrstka může silně tlačit na ostatní odvětví, která je vlastně sponzorují. Předseda Německého zemědělského svazu Gerd Sonnleitner, který je zároveň i v čele výboru zemědělských producentů Evropské unie COPA po tři dny do čtvrtka jednal v Čejkovicích na Hané s českými zemědělci . Řekl nám, že příští pátek vyvolá v Bruselu jednání nevládních organizací na téma, stejné podmínky pro kandidátské státy. Jako sedlák z bavorského statku vzal argumenty ekonomů ze Zemědělského svazu České republiky jako podklad k dalším jednáním.

Ta proběhnou na všech úrovních a budou jistě v ostrém duchu. Představitelé kandidátských zemí, mimo jiné premiéři Miloš Zeman a Viktor Orbán, už návrh komise odsoudili a vyzvali ke koordinaci visegrádských zemí.