Snaha zvýhodnit vratné lahve sníženou sazbou DPH narazila na nový celní sazebník

Občas se skoro zdá, že Josef Švejk žije stále mezi námi. Některé počínání v oblasti daňové legislativy či materiálního vybavení finančních úřadů nesou totiž viditelné stopy jeho spoluautorství.

Svědčí o tom například "silvestrovská" novela zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů ("ZDPH") v rámci zákona č. 477/2001 Sb., o obalech. Tato právní norma byla uveřejněna ve Sbírce zákonů dne 31. 12. 2001 a účinnosti nabyla následující den, 1. 1. 2002. Novela ZDPH je velice stručná a omezuje se na pouhý jeden bod. Do přílohy č. 1 zákona (seznam zboží podléhajícího snížené sazbě) byl doplněn číselný kód Harmonizovaného systému 7010 91, název zboží Skleněné lahve pro nápoje. Pod touto podpoložkou celního sazebníku byly až do 31. 12. 1991 v tomto sazebníku zařazeny například lahve a jiné nádoby používané pro dopravu nebo balení zboží o objemu převyšujícím 1 litr. V souvislosti s přijímáním zákona o obalech bylo snahou zákonodárce, aby vratné lahve ze skla byly zdaňovány sazbou 5 % namísto dosavadních 22 %.

Zůstalo však jen při snaze. S účinností od 1. 1. 2002 byl nařízením vlády č. 480/2001 Sb. vydán nový celní sazebník, který podpoložku celního sazebníku 7010 91 vypustil a zmíněné zboží bylo zatříděno do podpoložky 7010 90, kterou ovšem příloha č. 1 ZDPH nezná, a tudíž neumožňuje uplatnit 5 % daň z přidané hodnoty. Skleněné lahve proto i nadále podléhají základní sazbě daně (22 %). Právní úprava ZDPH provedená v zákoně o obalech je tedy hluchým ustanovením.

Nekoordinovanost jednotlivých právních předpisů, která často ukazuje na zjevné schizofrenní rysy našeho právního řádu, není rozhodně ničím neobvyklým. Nicméně mne zaujalo, že na zmíněnou "pikantnost" upozornilo samo Ministerstvo financí, přesněji řečeno odbor nepřímých daní v informaci o neuplatnění snížené sazby DPH u skleněných lahví (č. j. 181-1822/2002). Je svým způsobem sympatické, že tento odbor v poměrně krátké době neváhal znovu pojmenovat nepříjemnou legislativní situaci, která se ho přímo dotýká (stejně tak v roce 2001 v pokynu D-206 sportovně přiznal, byť nepřímo, "úlet" při definici pojmu kolaudace v zákoně o DPH). Tento přístup nebývá v případě šedokamenné budovy v pražské Letenské ulici pravidlem.

Na druhé straně je ale třeba říci, že bez této politiky otevřenosti odboru 18 MF bychom se na finančním úřadě o nerealizovatelnosti snížení daňové sazby nic nedozvěděli a sazbu 5 % bychom plátcům plně akceptovali. Na úřad totiž v rámci radikálních úspor výdajů nepřichází ani jeden výtisk celního sazebníku (tj. v tomto případě samostatné přílohy č. 1 až 6 nařízení vlády č. 480/2001 Sb.). To samozřejmě není ojedinělý případ. Kupříkladu dodnes pracovníci nemají úplné znění zákona o účetnictví platné od 1. 1. 2002, přísun odborné daňové a účetní literatury se očividně ztenčuje. Zřejmě asi lze řádně spravovat daně, aniž by byly k dispozici základní příručky a informace z oboru. Restrikce na finančním úřadu ale pociťujeme koneckonců i v dlouhodobé redukci počtu umývadel na sociálním zařízení ze dvou na pouhý jeden kus, a to ještě ne zcela funkční - z tohoto pohledu musí logicky vyplynout, že ani akce Čisté ruce nemůže mít větší úspěšnost.