MOŽNOSTI ŠÍŘENÍ PLEVELŮ A ZAPLEVELUJÍCÍCH PLODIN

osivem

Prof.Ing.Václav Kohout, DrSc.

ČZU Praha, Katedra obecné produkce rostlinné a agrometeorologie

Šíření plevelů osivem je až druhořadým zdrojem zaplevelení zemědělské půdy, významnějšími zdroji jsou:

· vysemenění dozrálých druhů na poli, což zvl. podporuje sklizeň žacími mlátičkami, zaorávání chrástu cukrovky apod.,

· dlouhověká půdní zásoba semen plevelů v půdě,

· šíření plevelů z ohnisek zaplevelení větrem, vodou, nekvalitními statkovými hnojivy apod.

Přesto může být i kvalitní osivo vyšších stupňů množení iniciální příčinou zavlečení některých plevelných druhů do míst, kde se dříve nevyskytovaly. Dvojnásob to platí u těch druhů, které se nešíří na větší vzdálenosti větrem a velmi špatně se odstraňují z osiva. “Přísnost” norem čistoty osiva je tudíž dána současnými možnostmi čistící techniky a obtížností kvalitní osivo vyrobit a získat (KOHOUT-1981). Příkladem plevelných druhů, které se v posledních třiceti letech osivem rozšířily v celé ČR jsou: svízel přítula, oves hluchý, šťovík tupolistý, ježatka kuří noha, některé druhy laskavců apod.

Obrázek: Lavinovité šíření ovsa hluchého osivem obilnin do vyšších poloh severovýchodních Čech po r. 1965 (KOHOUT-1981)

Normy pro výrobu osiva v ČR a rovněž semenářská kontrola ÚKZÚZ jsou na světové úrovni a je maximální snaha podmínky dále zlepšovat a osivo zkvalitnit. Příkladem dalšího zpřísnění podmínek pro výrobu osiva je nová vyhláška MZe ČR č. 191/ 1996 Sb. V tabulce 1 je uveden příklad zpřísnění pro obiloviny (PROCHÁZKA - 1997), podobně je tomu i u dalších plodin.

Tabulka: Vybrané požadavky na vlastnosti osiva obillovin a porovnání nové vyhlášky MZe ČR č- 191/1996 Sb. s bývalou ČSN 46 1040 (PROCHÁZKA-1997)

Pozn.: v bývalé ČSN 46 1040 (Osivo obilnin) existovaly třídy jakosti I. a II. (jejich hodnoty jsou uvedeny v řádcích Z) a stupeň P a O. o. (uvedeny v řádcích C).

Legenda: Z = základní osivo (SE 1, SE 2, SE 3 E) V = vlhkost

C = certifikované osivo K = klíčivost

? = v bývalé ČSN nebylo vůbec uvedeno Č = čistota

Vybrané požadavky na vlastnosti osiva obilovin a porovnání vyhlášky MZe ČR č.191/1996 Sb. s bývalou ČSN 46 1040

Základním problémem současnosti v problematice možnosti šíření plevelů osivem je skutečnost, že:

· základní osivo (SE 1,SE 2, SE 3, E) a certifikovnané osivo se u některých plodin používá jen na části vysévaných ploch,

· mnohé zemědělské podniky na osivu příliš šetří a spokojí se s horší kvalitou, snížila se obměna osiva (KŘEN - 1995), často se používá přesevů z vlastních zdrojů,

· málo se v množitelských porostech využívá možnosti dostatku kvalitních herbicidů na trhu, které jsou schopny snížit výskyt “problémových” plevelů v přírodním osivu na minimum.

· jen u mála plodin je šíření plevelů osivem vyloučeno (cukrovka, kukuřice), u většiny plodin může být osivo vyčistěno jen na požadavek platných norem pro určitý stupeň množení, kde jsou některé plevele tolerovány a zařazeny do kolonky “nečistoty a plevele celkem”. Tím je dána možnost šíření plevelů osivem zvl. u plodin s nižším rozmnožovacím koeficientem a větším výsevkem na hektar (obiloviny, trávy, jeteloviny, některé druhy zeleniny).

· v současné porušené zemědělské soustavě, s malým druhovým zastoupením plodin a převažujícím mělkým zpracováním půdy, se plevelné druhy, které pronikly do agrofytocenózy jen v omezeném množství osivem, mohou velmi rychle rozšířit.

Příklad: I v nejkvalitnějším osivu obilovin jsou povoleny 2 nažky svízele v 1 kg osiva, tj. při výsevku 200 kg osiva můžeme vyset 400 nažek na 1 ha. Pokud by vzešlo pouze 50 % nažek a na každé rostlině se vytvořilo 100 nažek, vyprodukovalo se 20.000 nažek na 1 ha, tj. 2 nažky na 1 čtverečném metru. Ve sledu obilnin se toto množství každoročně 100 krát zvýší. Pokud se svízel dostal do porostu osivem, pozná se to podle rovnoměrného rozptýlení a můžeme dokonce odhadnout stupeň množení osiva, které se vyselo. Podobně tomu je i u jiných plevelů. Skutečností zůstává, že osivem přicházejí na pole zpravidla vytříděná životná semena plevelů s ukončenou dormancí.

Příklady plevelů šířících se osivem některých plodin

Normy čistoty osiva jednotlivých stupňů množení plodin jsou ukázkou, které druhy plevelů jsou při výrobě osiva nejobtížnější a mohly by se osivem šířit. Historicky je dokázáno, že díky postupně zdokonalované technice čistění osiva a semenářské kontrole, přestaly býti problémem plevele, které se šířily především osivem: koukol polní, černýš polní, jílek mámivý, jílek oddálený, knotovka bílá, silenky, kokotice, jitrocel kopinatý apod. Pokud se příslušný druh plevele dostane do jmenovitě uvedených v normách pro výrobu osiva, zpravidla se na něj výrobci osiva zaměří v semenářských porostech více a je-li to druh, který se mohl šířit především osivem a byl-li současnými prostředky snadno huben, postupně se dostává na listinu ohrožených nebo vyhubených rostlinných druhů. Proto se v přírodě téměř nesetkáme s v tomto odstavci uvedenými druhy, které jsou postupně z rubriky jmenovitě sledovaných druhů vyškrtnuty. Proto jistě je už “reliktem” ředkev ohnice - jako jmenovitě uvedený plevel při výrobě osiva obilovin, který se v semenářkých porostech hubí velmi snadno. Naopak koukol polní si ještě nezaslouží, aby se jako ohrožený druh do norem ještě dostal (tab.1). Hůře na tom jsou druhy, které se v normách vejdou do rubriky čistota osiva, nejsou jmenovitě sledovanými druhy a jsou zařazeny do % ostatních nečistot. Tyto druhy postupně pronikají do agrofytocenóz, stávají se problémem a druhy s širokou stanovištní amplitudou postupně geneticky obohacují místní populace druhů (heřmánkovec přímořský, merlíky, laskavce, rdesna, bažanka roční, plevelná prosa, různé druhy čeledi brukvovitých apod.). Na tyto druhy se dále zaměřujeme ve stručném nástinu problémů.

OBILOVINY:

Jak ukazuje tabulka 1 může se osivem obilovin šířit svízel přítula, ředkev ohnice, oves hluchý, ale i pýr plazivý. Tento plevel s drobnými obilkami se špatně čistí z osiva obilovin proto, že obilky jsou pevně uzavřeny v kláscích velikosti zrna. Tím se vysvětluje i postupné pronikání pýru do vyšších poloh, kam se mj. dostával i osivem trav. Podobně tomu je i s pcháčem osetem, jehož nažky bývají pevně uzavřeny v úborech nebo jejich částech a vyskytují se v osivu obilovin horší kvality (=hlavním zdrojem lavinovitého šíření pcháče osetu je šíření nažek větrem na velké vzdálenosti).

CIBULE (ale i špenát, ředkvička):

Osivo těchto zelenin bylo základní příčinou postupného rozšiřování ježatky kuří nohy i na těžké půdy zelinařících zemědělských podniků - nejen v nižších polohách.

PETRŽEL, MRKEV (ale i jiné drobnosemenné plodiny):

Z přírodního osiva těchto druhů zeleniny se obtížně odstraňuje merlík bílý, laskavec ohnutý, heřmánkovec přímořský, rdesna, penízek rolní aj. Kromě těchto hromadně se vyskytujících plevelných druhů je nutno uvést tetluchu kozí pysk (Aethusa cynapium), která se postupně rozšiřuje právě osivem mrkve a petržele horší kvality, kde je spíše vzácností nenajít v něm nažky tetluchy.

JETEL LUČNÍ (a jiné jeteloviny), PARKOVÉ A PÍCNÍ TRÁVY:

U těchto skupin plodin se osivem z různých oblastí mohou šířit hromadně rozšířené plevele polí: merlíky, rdesna, heřmánkovec přímořský, penízek rolní aj., které nejsou jmenovitě uvedeny v normách čistoty osiva, ale zvláště pak šťovíky (především šťovík tupolistý), které se obtížně odstraňují ze semenářských porostů (zvl. jetelovin) a z přírodního osiva.

U jednotlivých druhů trav jsou největším problémem plevelné trávy (zvl. pýr plazivý, lipnice roční aj.), přestože vhodně volenými graminicidy se již tyto problémy zčásti řeší.

Problematika kulturních rostlin jako plevelů následných plodin

V posledních desetiletích se setkáváme u nás i v zahraničí s problematikou “plevelných plodin” stále častěji a některé literární údaje považují tyto plodiny za škodlivější než samotné plevele (KOHOUT-1996).Za nejvýznamnější se považují obilniny ze sklizňových ztrát jako plevel v ozimé řepce, dále ozimá řepka a slunečnice v následných okopaninách, ostropestřec mariánský, kulturní druhy laskavce, merlíku a jiné introdukované plodiny.

Jak je možné usoudit z bohatých literárních údajů, začíná problém kulturních rostlin jako plevelů následných plodin již ve vysévaném osivu a v neposlední řadě v kvalitě vysemeněných semen při sklizňových ztrátách, kdy nelze délku dormance ani “hluchost” vysemeněných semen přesně definovat. Již tabulka 1 dokazuje, že jiné druhy obilovin mohou být v osivu zastoupeny ve větším množství než některé plevele.

Nelze zaručit, že nově zaváděné odrůdy, hybridy a jiný semenný materiál, jsou z hlediska energie klíčení zcela stabilizovány. Podle našich poznatků se nepředpokládá hodnocení klíčivosti ihned po dozrání, ani není podmínkou zkouška energie klíčení osiva ihned po dozrání. Je známou skutečností, že se to nepředpokládá u plodin vysévaných zjara (např. u vikví a jetelovin), jejichž semena mají tvrdá osemení. Podobně je tomu u trav, u nichž se nízká klíčivost doposud nahrazuje vyšším výsevkem.

Semena většiny plodin (HOSNEDL - 1989) jsou sice schopna klíčit již před dosažením fyziologické zralosti, ale dosažení vysoké klíčivosti osiva u řady plodin je stále tvrdým oříškem. K hlavním faktorům zvýšeného podílu partií se sníženou klíčivostí patří podmínky dozrávání porostů a jejich zdravotní stav, biologický charakter kvetení, zrání a jeho vyrovnanost, způsob a kvalita sklizně, posklizňové ošetření a uskladnění (HOSNEDL - 1995).

K hlavním důvodům proč se stávají kulturní rostliny plevelem následných plodin patří (KOHOUT-1996):

· větší výnosy plodin a tím i vyšší sklizňové ztráty,

· vyšší sklizňové ztráty než byly při větším využívání lidské pracovní síly a jednodušší mechanizace,

· sklizeň žacími mlátičkami vyžaduje úplné dozrání porostů, což rovněž zvyšuje sklizňové ztráty, větší sklizňové plochy znemožňují sklizeň v optimální zralosti a jen za nejpříznivějších povětrnostních podmínek,

· při množení osiv je nutné dodržet izolační vzdálenost nutnou k zabránění cizosprášení, časový odstup v řazení semenářských porostů plodin stejného druhu a jiné zásady pro množitelské porosty (blíže KVĚCH - 1988),

· zvyšující se utuženost půd s menším obsahem kyslíku v půdním vzduchu způsobuje i větší životnost semen kulturních rostlin apod.

Ve snaze omezit škodlivé rozšíření zaplevelujících plodin v agrofytocenózách je nejúčinnější komplex preventivních a přímých opatření (KOHOUT-1996, KOHOUT, SOUKUP - 1996):

· používání kvalitního osiva nejen po stránce čistoty, ale i z hlediska genetické kvality (“ustálenost” odrůdy či hybridu, vysoká energie klíčení semen ihned po uzrání),

· maximálně zabránit sklizňovým ztrátám používáním morforegulátorů, desikací porostů, odplevelením a používáním nejmodernější sklizňové techniky,

· systém zpracování po sklizni plodiny upravit tak, aby vydrolená semena a plody mohly v meziporostním období maximálně vzejít a být mechanicky odstraněny před založením následné plodiny,

· osevní sledy upravit tak, aby přežívající semena v půdě vzešla hromadně v té následné plodině, kde se zaplevelující rostliny dají dobře hubit vhodnými herbicidy.

S O U H R N

Osivo polních plodin je druhořadým zdrojem zaplevelení orné půdy, ale semena plevelů, která mohou být obsažena i v osivu vyšších stupňů množení, jsou původní příčinou zavlečení plevelného druhu i tam, kde se dříve nevyskytoval. Příkladem je lavinovité horizontální šíření svízele přítuly, ovsa hluchého, ježatky kuří nohy, tetluchy kozího pysku aj. druhů v ČR v posledních desetiletích. Stále častěji se stávají problémem kulturní rostliny jako plevel následných plodin. Jde především o obiloviny, ozimou řepku, slunečnici a mnohé nové introdukované druhy rodu Amaranthus, Chenopodium, Silybum aj., kde jednou z příčin šíření může být kvalita osiva.

L I T E R A T U R A

HOSNEDL,V.: Osivo a sadba.In:PETR, J.a kol.:Rukověť agronoma. SZN Praha, 1989, 702 s.

HOSNEDL,V.: Semenářská a biologická hodnota osiva. In:Sbor. ref.Sem.Osivo a sadba. ČZU Praha, 1995, s. 38-47.

KOHOUT,V.: Regulace výskytu některých plevelných druhů na orných půdách.Doktor.disert.práce. AF VŠZ Praha, 1981, 272 s.

KOHOUT,V.: Kulturní rostliny jako plevel následných plodin.Studijní informace ÚZPI Praha, ř.RV, 1996, č.1, 30 s.

KOHOUT,V.,SOUKUP,J.: Problematik von Winterraps als Unkrautpflanze und einige Möglichkeiten ihrer Lösung. Zeit. Pfl-Krankh.Pfl-Schutz. Sonderheft, XV, 1996, s. 291-293.

KŘEN,J.: Základy semenářské agrotechniky a aktuální problémy semenářství obilovin. In:Sbor. ref. Sem.Osivo a sadba. Praha, ČZU, 1995, s. 84-86.

KVĚCH,O.: Obilniny jako zaplevelující rostliny v semenářských osevních postupech. Acta Univer. Agric. Brno,36, ser.A, 1988, s. 35-38.

PROCHÁZKA,I.: Kvalitní osiva obilovin - základ výnosnosti a čistoty porostů.In: Kolektiv:Regulace plevelů v obilninách. Sborník ref.DowElanco, Praha, 1997, 28 s.