Vývoj bezpečnostní politiky EU po 11.9.2001

Přednáška JUDr.Vladimíra Handla, CSc. - Ústav mezinárodních vztahů,

člen Team Europe Czech Republic

Informační centrum Evropské unie

při Delegaci Evropské komise v České republice

25. dubna 2002

Vývoj Evropské unie v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky a obrany před 11.9.2001

· 1952/54 - neúspěšný pokus zahrnout otázky obrany do integrace - Evropské obranné společenství

· 1954 Západoevropská unie (článek V. o vzájemné pomoci při napadení)

· 1970-1993 rozvíjí se Evropská politická spolupráce,

· 1991 Maastrichtská smlouva (platná od 1993) - dualismus mezi zahraniční politikou a obrannou politikou v Evropské unii

· Společná zahraniční a bezpečnostní politika (vytvořen II.pilíř EU),

· perspektiva evropské obranné politiky - ZEU jako instrument EU (mimo smlouvu)

· Petersberská deklarace ZEU (1992) - ZEU jako instrument EU a evropský pilíř NATO, “petersberské úkoly” ZEU (účast na humanitárních, záchranných akcích, akcích na udržení a prosazení míru)

· 1997 Amsterodamská smlouva (platná od 1999) - zachovává dualismus zahraniční a obranné politiky

· SZBP: zavedení principu “konstruktivního zdržení se” při rozhodování o akcích SZBP, vytvořena funkce vysokého představitele SZBP, jednotka pro strategické plánování a včasné varování, instrument společné strategie SZBP

· oblast obranné politiky - ”petersberské úkoly” ZEU integrovány do Smlouvy o EU, ZEU ale zůstává vně

· 1998 (listopad) francouzsko-britská schůzka v St.Mallo - uvolnila cestu k vytváření samostatné vojenského potenciálu EU

· 1999 (červen) schůzka Evropské rady v Kolíně

· Chavier Solana jmenován vysokým představitelem SZBP

· EU vytváří “autonomní” Evropskou bezpečnostní a obrannou politiku”

· 1999 (prosinec) schůzka Evropské rady v Helsinkách - rozhodnutí vytvořit do 2003 evropské síly rychlé reakce a postupně rovněž orgány při Radě EU (Politicko-bezpečnostní výbor, Vojenský výbor, Vojenský štáb)

· 2000 (červen) schůzka Evropské rady ve Feiře- civilní mechanismus pro řešení krizí, vytváření evropské policejní jednotky (5000 mužů)

· 2000 (listopad) - konference zemí, které přispívají k realizaci Evropského základního cíle (cca 60.000 mužů pozemních sil, 30.000 leteckých a námořních sil, 100 lodí a 400 letadel)

· 2000 (prosinec) schůzka Evropské rady v Nice- revidovaná Smlouva o Evropské unii posiluje instrument zesílené spolupráce, většinového hlasování, vypouští zamínky o ZEU, definuje postavení Politicko-bezpečnostního výboru.

Vývoj Evropské unie v oblasti vnitřní bezpečnosti před 11.9.2001

· Schengenská dohoda (14. června 1985) 19. června 1990 doplněná Prováděcí úmluvou k Schengenské dohodě, (pravidla pro fungování systému a “vylepšení” Schengenské dohody).

· 1987 nabyl účinnosti Jednotný evropský akt - cíl vytvořit jednotný vnitřní trh (JVT) ”území bez vnitřních hranic”, minimalizace hraničních kontrol.

· 1991 Maastrichtská smlouva zavedla III. pilíř EU (spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí)

· 1995 (červen) mluva o Europolu, (vstup v platnost 1998, říjen).

· 1997 Amsterodamská smlouva. (v platnosti od května 1999) - institut flexibility. Přenesla otázky vízové, azylové a imigrační politiky ze třetího ”mezivládního” pilíře do pilíře prvního, ”nadnárodního”. Soudní spolupráce v trestních věcech a spolupráce policejní zůstávají i po Amsterodamu ve třetím pilíři.

· Schengenský protokol (Protokol č. 2), připojený k Amsterodamské smlouvě, předpokládal, že se Schengenský systém (schengenské acquis) postupně rozpustí ve strukturách Evropské unie.

· 1999 (říjen) zasedání Evropské rady v Tampere - Akční plán k závěrům Amsterodamu na urychlení procesu vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva

Schengenská dohoda

Cílem Schengenské dohody je

· zjednodušení pohybu občanů a obchodu mezi členskými státy zrušením kontrol na vnitřních hranicích.

· Zajištění minimalizace rizik spojených se zrušením kontrol na vnitřních

hranicích.

Prováděcí úmluva pokrývá široké spektrum problémů:

· zrušení kontrol na vnitřních hranicích (hlava II.),

· otázky vízové, azylové a pobytové politiky (část hlavy II.),

· policejní spolupráce mezi schengenskými státy (hlava III.),

· slaďování regulace povolení zbraní a

· harmonizace trestního zákonodárství (část hlavy III.),

· ustavení Schengenského informačního systému (hlava IV) a

· zjednodušení mezistátní přepravy zboží (hlava V).

Vzhledem k obtížím s ratifikací a k technické složitosti Schengenský systém začal plně fungovat až od 26. března 1995. Dohoda byla uzavřena mezi pěti členskými (Francií, Belgií, Nizozemím, Lucemburskem a SRN). K 2002 se jí účastní všechny země EU, kromě Velké Británie a Irska. Norsko a Island získaly status schengenského přidruženého státu.

Výsledky Schengenské dohody

Zrušení policejních a celních kontrol

Posílení ochrany vnějších hranic

Možnost dočasného obnovení kontrol na vnitřních hranicích

Vízová a azylová politika - postupná harmonizace

Policejní přeshraniční spolupráce, vč. přeshraničního policejního pronásledování.

Justiční spolupráce mezi státy.

SIS a SIRENE - Schengenský informační systém (SIS),

Rizika začleňování Schengenu do EU

Právní složitost chaos EU

Téma ochrany osobních údajů.

Nedostatečná ochrana lidských práv.

V březnu 2001 vláda ČR schválila Návrh organizačního zabezpečení přebírání schengenského acquis v období předcházejícím referenčnímu datu pro vstup České republiky do Evropské unie, tj. do 31. prosince 2002, jehož

nejdůležitější částí je Akční plán pro dokončení implementace schengeského acquis. Připojení kandidátských států do SIS bude možné nejdříve v roce 2005.

Evropská bezpečnostní politika po 11.9.2001: změna situace, kontinuita úsilí i směru vývoje s novým důrazem.

Bezpečnost - potvrdily se očekávané nové trendy v bezpečnosti: částečná demilitarizace bezpečnostní problematiky, vznik ohrožení nestátními aktéry, rozšíření bezpečnostní agendy, rozmývání rozdílů mezi válečnými akcemi, terorismem a zločineckými aktivitami, mezi válečnou zónou a civilní oblastí, mezi vnitřní a vnější bezpečností.

Problém: difúzní ohrožení z jedné strany sjednocuje, zároveň ale může “zahánět” jednotlivé aktéry do nacionální pozice. Míra nasazení EU v boji proti terorismu závisí na míře integrace. Tam, kde je potenciál omezený, vstupují do akcí národní státy

Reakce EU:

Všechny orgány EU a členské státy nabídly pomoc USA a zvýšily úsilí o urychlenou realizaci politických záměrů (institucionálních změn atd.), které byly definovány v letech 1998-2001.

14.9.2002 prohlášení solidarity s USA, vůle více se angažovat ve světovém politickém dění, posílit SZBP, vybudovat co nejdříve akceschopnou EBOP a zavést společný evropský prostor svobody, bezpečnosti a práva.

Nejrychlejší pomoc: Euro-systém nabídl americkému fondu federálních reserv likvidní prostředky pro zachování stability USD (krátkodobý SWAP-kredit ve výši 50 mld. USD). 17.9. snížila ECB v závěsu za fondem federálních reserv bankovní sazbu o 0,5%.

V oblasti vnitřní bezpečnosti přijala Evropská Rada 21.9. Akční plán, který předpokládá:

· zavedení evropského zatykače a vypracování jednotné definice terorismu

Evropský zatykač má umožnit přímé vydávání hledaných osob orgány justičními orgány jednoho státu orgánům státu, které danou osobu stíhají.

· zlepšení výměny informací mezi tajnými službami a vytváření společných vyšetřovacích týmů, zpracování společného seznamu teroristických organizací, které působí v Evropě

· vytvoření expertního týmu v rámci Europolu. Tento tým těsně spolupracuje s americkými kolegy

· další vytváření mezinárodních právní prostředků, opatření pro zvýšení bezpečnosti leteckého provozu, opatření, která zabraňují financování teroristických aktivit.

16.10. rozšířila Rada ministrů financí EU existující směrnice proti praní špinavých peněz. Zahrnuje širší spektrum aktivit, včetně obchodu s drogami a všechny druhy organizované kriminality.

EU zintensivnila své styky s kandidátskými zeměmi a zeměmi celého světa, se kterými rozvíjí kooperativní vztahy.

· Všechny kandidátské země se připojily k závěrům Evropské rady z 21.9. Opatření EU se stala součástí právního a normativního systému EU - acquis - a jsou tak pro kandidátské země závazná. Kandidátské země očekávají, že jejich angažovanost v boji proti terorismu nezpomalí proces vstupu, naopak jej podpoří.

· Otázky boje proti terorismu se staly součástí Stabilizačních a asociačních dohod, které uzavřela EU se státy západního Balkánu.

· Rovněž Rusko spatřuje ve spolupráci v dané oblasti šanci posílit své vztahy s EU a USA. 8 3.10. se konala 8. schůzka na vrcholné úrovni EU-Rusko. Představitelé EU, Ruska a NATO se dohodli na posílení dialogu o bezpečnostních otázkách.

· Evropské konference 20.10. se vedle EU a kandidátských zemí účastnilo i Rusko, Moldávie a Ukrajina. Účastníci se dohodli na urychleném naplnění mezinárodních konvencí, které mají souvislost s bojem proti terorismu.

· Evropská trojka navštívila země Středního východu a sousední státy Afghánistánu a rovněž hlavní arabské státy,

· EU koncem roku uvolnila prvních 320 mil.euro pro pomoc Afghánistánu.

· 11.10. se boj proti teroru stal předmětem jednání první Africko-Evropské konference.

· Na 4. kole jednání WTO (Dauha, 14.11) se EU zasazovala za vstřícnější postoj vůči rozvojovým zemím - např. při částečném odložení paltnosti ochrany patentů na výrobu léčiv.

Vztahy s partnery jsou budovány nikoli v konkurenci k USA. Zároveň je partneři vítají jako prostředek k vyvážení dominantního postavení USA:

Dynamický vývoj zaznamenávají vztahy euro-atlantické.

NATO poprvé aktivovalo článek V. Washingtonské smlouvy - akce na obranu členského státu proti agresi. Je hlavním partnerem USA v oblasti vojenské spolupráce - i když podíl evropských členských států NATO zůstal velmi omezený.

Ustaluje se jistá neformalizovaná “dělba práce”:

· USA provádějí bojové akce

· EU hraje významnou roli při zprostředkování procesu, ve kterém se odpůrci Talibánu dohodli na vytvoření dočasné vlády premiéra Karzáího.

· EU převzala značnou část programů poválečné stabilizace Afghánistánu

Válka proti terorismu ozřejmila již dlouhodobě známé problémy dalšího vývoje vztahů mezi USA a EU: evropští spojenci ani EU jako celek nejsou pro USA rovnocenným partnerem. Technologická propast mezi ozbrojenými silami USA a států Evropy je taková, že ji ani zvýšené úsilí plně nevyrovná.

Navíc k technologické propasti trvají/prohlubují se odlišnosti v politickém a strategickém hodnocení v USA a EU.

· Amerika definovala “osu zla” v mezinárodních vztazích, do které zahrnula mj. i Irán. V jednání Washingtonu se projevuje nespokojenost s rolí Evropy. USA se do značné míry stahují z evropského kontinentu a přenechávají Evropě, aby řešila své problémy sama.

· Evropa přijala definování “osy zla” s rozpaky. Usiluje spíše o to, rozvíjet např. s Iránem kooperativní vztahy. Nejednotný zůstává vztah k případnému vojenskému zásahu v Iráku. Ve vztahu k Blízkovýchodnímu konfliktu EU zastává pozici, která více zohledňuje zájmy Palestinské samosprávy, která byla vybudována za její podpory.

Otevřené otázky:

· EU pomalu vrůstá do role aktivního mezinárodního aktéra. Její instrumenty sílí, ale nadále působí v několika institucionálních liniích a jsou nedostatečně akceschopné. Povede další vývoj k posilování nadnárodních prvků v EU (směr k jednotné zahraniční politice, obraně a perspektivně armádě) nebo posilování role jednotlivých akceschopných států a jejich vydělování z rámce EU. Jak se bude řešit otázka demokratické kontroly?

· Vytváří se nová kvalita vztahů s USA, kdy EU má přebírat regionální bezpečnostní a obrannou funkci a má podporovat USA v řešením globálních bezpečnostních otázek. Jak se bude vyvíjet NATO, zejména v souvislosti s rozšířením, jaká bude další dělba práce EU-NATO? Jakou roli budou mít OSN, OBSE?

· Podaří se vytvořit prostor svobody, bezpečnosti a práva v EU, který bude zároveň demokratický? EU musí zabránit tomu, že aby Schengenská dohoda a další mechanismy vytvořily nové přehrady v Evropě - mezi členy a nečleny EU.

Zdroj:

oficiální stránky EU v www.euroskop.cz, články v časopisech Integrace a Mezinárodní politika, Jahrbuch der Europäischen Integration za roky 1998-2001 (Bonn: Europa-Verlag - vyd.1998, 1999, 2000, 2001)