EK vyhlásila nová pravidla označování vín

Etiketa na láhvi vína už dávno není něčím, kam si může každý napsat, co chce. Od 1. ledna příštího roku už to nepůjde skoro vůbec. Evropská komise dnes vyhlásila, co všechno tam musí být napsáno povinně, a upravila i to, co se tam obvykle píše nepovinně. Moc místa na fantazii nezbývá. Na etiketě bude muset stát, co je to za víno, kolik ho je, jaký má obsah alkoholu, číslo sudu, z něhož pochází, a jméno člověka nebo podniku - buď toho, kdo ho naplnil do láhve, nebo toho, kdo ho vyexpedoval, případně dovozce. Vína, která mají fakultativní zeměpisné určení, by měla vždy sdělovat, ze které vinice pocházejí a kde byla stočena. Dále lze na etiketě sdělovat, zda víno je sladké nebo suché, zda se vyznačuje zvláštní barvou, a zcela jistě pak rok sklizně, odrůdy révy, z nichž se skládá, případně označení výrobní metody a připomínku ocenění, které víno obdrželo. Nové nařízení dále upřesňuje ochranu tradičních nápisů, jež označují druhy specifických vín - u portského jsou to například Ruby, Tawny a Vintage. Prodlužuje ochranu všech dosud chráněných značek, například vína Amarone z italských vinic Valpolicella. Novým požadavkům se budou muset přizpůsobit také čeští vinaři. Evropská komise nedávno souhlasila, aby směli označovat svá kvalitní vína názvy jako "slaměné víno", "pozdní sběr" či "kabinet". Odmítá je ovšem umístit mezi vinařské oblasti kategorie A, na kterou se v unii kladou nejmenší nároky.