Vystoupení místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí Jana Kavana na zasedání Konventu Evropské unie dne 16. dubna

(česká verze anglického originálu)

Vážený pane předsedo, vážení kolegové,

Vznik EU a její dosavadní úspěšné působení byly rozhodujícím faktorem při vytváření nové kvality vztahů v poválečné Evropě. Proces integrace se nicméně nedá zastavit a Evropa a EU musí na nové výzvy reagovat.

Nyní stojíme před završením nejbližšího úkolu EU - jejího rozšíření. Rostoucí počet členských států EU ukazuje nezbytnost slaďovat soudržnost integrace s její heterogenitou.

Zastávám názor, že rozvrstvení kompetencí v evropské integraci by se nemělo stát obětí souboje o detaily či o některé zvláštní zájmy. Jasné rozdělení kompetencí se vzhledem k divergentním trendům realizuje obtížně: na jedné straně stojí globalizace problémů - ochrana životního prostředí, vnitřní a i vnější bezpečnost; na druhé straně lokalizace politiky. K tomu přistupuje ještě požadavek občanů na zvýšenou účast v rozhodovacím procesu.

Jaký přístup zvolit? Myslím si, že bychom se měli zaměřit na definování cílů Unie v nastávajícím období. To nám ukáže, jaké oblasti by mohly být lépe spravovány členskými státy než Unií.

Základní přístup byl již definován při aplikaci principu subsidiarity. Společný přístup je třeba v těch oblastech, kde Unie může jednat účinněji než jednotlivé členské státy, protože využívá svých synergických efektů. Po rozšíření bude hlavním úkolem Unie zmenšit propast mezi hospodářským rozvojem starých a nových členských zemí (viz švédské vystoupení). Tento úkol nemohou řešit jednotlivé členské státy individuálně, neboť vyžaduje společný přístup a společnou politiku.

Vláda České republiky podporuje rýsující se konsensus, že by si integrační instituce měly ponechat své výlučné kompetence týkající se společného trhu (měnová politika, celní unie, mezinárodní obchodní politika). Rovněž podporujeme rozhodující úlohu EU v politikách, jež se týkají například přeshraničních aspektů nebo vyjadřují politické aspirace EU jako celku, např. enviromentální politika, řešení problémů Severu a Jihu, rozvoje a humanitární pomoci; boj proti organizovanému zločinu a nezákonné migraci, jakož i společná zahraniční a bezpečnostní politika.Tato politika by ve skutečnosti měla být posílena, neboť jsme přesvědčeni, že v oblasti globalizace by EU měla v mezinárodních vztazích hrát účinnější roli.

Zároveň bychom neměli zapomínat na nezbytnost nenarušit soudržnost a integritu komunitárních politik, zejména těch, jež vyžadují princip solidarity (zemědělství, regionální politika, transevropské sítě), a těch, jež zajišťují stejné podmínky pro všechny (politika hospodářské soutěže). Co se týče integračních struktur, vedle principů proporcionality a subsidiarity musíme rovněž používat, a to bych chtěl zejména zdůraznit, i princip solidarity.

V současné době směřují veškeré debaty o novém rozvrstvení kompetencí k určitému katalogu kompetencí nebo k sestavení jakéhosi základního dokumentu.

Katalog kompetencí spadající do kategorie procedurálního postupu, tedy smluvního mechanismu, umožňuje pružnější a pohotovější rozdělování kompetencí. Umožňuje nám rovněž rychleji reagovat na nové, dnes nepředvídatelné okolnosti, s nimiž se bude muset evropská integrace vyrovnávat v budoucnosti. V této souvislosti shledávám tuto alternativu užitečnější. Skýtá totiž prostor, ve kterém se dá reagovat na neočekávané změny okolností, a zároveň nehrozí, že znovu otevře některé klíčové politické kompromisy, již ve smlouvách zakotvené.

Ti, jež dávají přednost tomuto pojetí integrace, se nepochybně nechystají proces integrace zastavit, natož zvrátit. Přiškrtit jakýmkoliv způsobem tento proces znamená vyslat negativní signál i mezivládní spolupráci. Rozvíjení integrace v Evropě předpokládá kultivaci prostředí pro nové kontakty a vzájemný respekt nejen v členských řadách integrace, ale i mimo ni, na celém evropském kontinentu.