Důležití jsou nyní zemědělci unie, kandidátské země musejí počkat

Zemědělství nadále zůstává největším problémem Evropské unie. Dotýká se to i kandidátských zemí: Například Německo jako největší čistý plátce do rozpočtu EU se v této chvíli méně stará o to, kolik by měli dostat někdy v budoucnu farmáři v kandidátských zemích. Berlín daleko víc zajímá, jak se dostat na kobylku těm francouzským.

Nepřímo to vyplynulo z vyjádření kancléře Gerharda Schrödera na tiskové konferenci po summitu EU v Seville. Vyzval vlády zemí typu Francie, aby samy uznaly, že společná agrární politika se podle přežilého modelu už nedá ufinancovat. Rozšíření nazval v této souvislosti cílem "politicky natolik nadřazeným", že rozhodně nesmí ztroskotat na hokynářském přetahování o peníze. Připustil ale, že se do listopadu (než se rozběhne činnost nové spolkové vlády, která vzejde z voleb) ani v Berlíně nic pořádného nerozhodne.

Dnešní dotace zemědělcům představují polovinu rozpočtu unie, s příspěvky na regionální pomoc až tři čtvrtiny.

Deník Diário de Sevilla tvrdí s odvoláním na okolí komisaře Franze Fischlera, že v červenci předloží Brusel návrh zkrátit platby farmářům v EU s tím, že by si utáhli opasek všichni, kdož dostávají více než 5000 eur ročně. Maximální platba jednomu hospodářství by pak nesměla být vyšší než 300 000 eur ročně. Pro srovnání uvádí, že v Andalusii, kde se summit konal, je průměr na španělského rolníka 5048 eur. Platby by pak poklesly v úhrnu o tři procenta v prvním roce a do roku 2013 celkem o 20 procent.

Kancléř médiím řekl, že obecně existují tři varianty: Ta první - nechat vše při starém - je nepřijatelná. Druhou je spolufinancování agrární politiky z národních zdrojů. Tomu se brání právě především Francie. A poslední, za kterou se Němci přimlouvají, by byla důkladná reforma společné zemědělské politiky. I zde je odpor dosavadních příjemců miliardových sum značný. Nyní vyrovnává EU příjmové ztráty svých farmářů ročním přídělem asi 10 miliard eur. Čtvrtinu této částky hradí Německo. Rozšířením přímých plateb na kandidáty, což by bylo papírově správné, by se jeho platby zvedly o dvě miliardy eur.

Pokud jde o společnou pozici dnešních členů EU k jednání s kandidáty o kapitole "zemědělství", je už jasné, že nebude na stole dřív než letos v listopadu. V Seville se však objevily v diplomatických kruzích nezastřené "výhrůžky", že i to je termín ryze orientační. A že může dojít k ještě citelnějšímu zpoždění. To by pak zpochybnilo navazující proceduru přijímání nových členů do unie s cílem dotáhnout ji za dva roky.

Českou vyjednávací pozici přirozeně nechtěli v Seville premiér Miloš Zeman a šéf diplomacie Jan Kavan upřesnit.

Ale zejména z výroků odstupujícího šéfa pražské vlády lze vytušit, že ČR bude - patrně na rozdíl mj. od Polska či Maďarska - možná ochotna zacouvat v poslední fázi negociací dál než ostatní kandidáti.

Nepovažuje v každém případě požadavky méně početných českých rolníků za tak důležitou okolnost, aby kvůli nim blokovala uzavření celého balíku přístupových jednání.