Ruští zemědělci o prodej půdy zatím nestojí

Se zatajeným dechem sledovala ruská společnost debaty v parlamentu o privatizaci půdy. Minulý týden zákon, který poprvé od roku 1917 umožňuje kupovat a prodávat zemědělské pozemky, podepsal prezident a definitivně tak byl legalizován vskutku revoluční krok. Přinejmenším na venkově ale žádné nadšení nevzbudil. Movladgiri Inalov má v Jaroslavlské oblasti přes 600 hektarů zemědělské půdy. Dostal je od státu k doživotnímu pronájmu a pěstuje na nich brambory, řepu a další krmiva pro dobytek. Ačkoli by si pozemky mohl nyní koupit, nestojí o to. "Bylo by to zbytečné vyhazování peněz," říká. Čečenec Inalov patří k relativně úspěšným soukromým farmářům, kteří hospodaří v Jaroslavlské oblasti. V obci Matvějevo odkoupil od státu zemědělský statek, jenž stál 2,6 miliónu rublů (asi 2,6 miliónu korun). "Zdědil" 45 krav a několik zemědělských strojů. Půdu však kupovat nechce. "Půda musí patřit státu. Nevěřím tomu, že když si ji koupím, někdo mi ji neodebere. Nevěřím, že zákon se bude dodržovat a nevidím rozdíl mezi pronájmem a koupí," uvedl. Movladgiri i mnozí další farmáři jsou přesvědčení, že v Rusku dnes nejde o to, komu půda patří, ale o to, kdo na ni bude pracovat. "Prodávat či neprodávat půdu - to není otázka, na které závisí blahobyt Ruska," říkají. Po rozpadu státních zemědělských družstev, kolchozů a sovchozů jejich členové zdarma dostali podíly o rozloze několika hektarů. Jen málokdo je dokázal využít. Pole jsou zarostla plevelem a vesničané je nechávají ležet ladem. Podle Inajeva prodej půdy může být zajímavý jen na jihu Ruska, kde je černozem. Jinde je investice do půdy riziko, soudí. Sergej Korotkov, předseda zemědělského výrobního družstva z obce Kozlovo říká, že třeba hned může vyčlenit jednotlivým členům pět hektarů půdy zdarma. "Co s ní ale budou dělat? Z veškeré techniky mají snad jen sekeru a lopatu. Kde vezmou traktor, kombajn, či žačku? Jeden hektar půdy už dnes prodávají za cenu krávy. Kde by vzali na traktor, který stojí 15.000 dolarů?" ptá se. "Naše zemědělství je v krizi. Vesnice - to je chudý, opilý mužik a rezavá technika. V zemědělství už nikdo nechce pracovat. Chybí agronomové, veterináři, zootechnici. Prezident, ani politici se ale o to nestarají," říká. Podle statistik se počet farmářů v Rusku snížil od roku 1997 zhruba o 10.000 osob. Mnozí se znovu vrátili ke kolchozům, které se mezitím přejmenovaly na akciové společnosti. Stát sice soukromým farmářům nijak nebrání v práci, ale ani jim nepomáhá. Také oligarchové nechtějí investovat do zemědělství. "Investice se vracejí velmi pomalu. Není to jako v obchodě," míní Korotkov. Dokonce místní úřady v Jaroslavlské oblasti přiznávají, že na 90 procent zemědělských podniků je prodělečných. "Vůbec na tom nesejde, zda půda patří mně nebo státu. Já mám problém spíše s tím, jak vypěstovanou produkci realizovat. Mléko nejvyšší kvality musím prodávat za pouhé tři ruble za litr (asi tři koruny), kilo hovězího za 20 rublů (20 korun). Je ovšem těžké dostat od odběratelů peníze za dodanou produkci. Někdy zaplatí až po půlroce. V Rusku je špatná cenová politika. Našemu vedení ale na zemědělcích nezáleží," říká Inajev, který má ve svém hospodářství 110 krav. Místní sovchoz nemá Inajeva příliš v lásce. "Zatkl" prý totiž státní krávy, když se mu pásly na pozemku, zatímco pastýř ležel v poli opilý. "Vůbec jim stovka krav nechyběla. Byly hladové a já jsem je nakrmil. Oni se po nich tři dny nesháněli. Takový je dnes přístup státu k celému zemědělství," uvedl. Zatímco Inajev platí svým dojičkám 1800 rublů měsíčně (asi 1800 korun), zemědělská družstva o tom mohou jenom snít. "Formálně máme 800 rublů (asi 800 korun) měsíčně. My jsme už ale 'živé peníze' neviděli půl roku. Dostáváme talóny, které můžeme směnit za chleba, vodku, kroupy a konzervy v koloniálu," říká elektrikář z obce Levišovo. Nová právní úprava by se měla dotknout asi 24 procent půdy, která je považována za životně důležitou pro rozvoj zemědělství. Ruští farmáři přiznávají, že je jim v podstatě jedno, zda půdu budou kupovat cizinci nebo Rusové. "O prodeji půdy by se vůbec nemělo jednat. Když už se má prodávat, může ji vlastnit kdokoli," říká Korotkov. To, že zákon cizincům nedovoluje kupovat úrodnou půdu v Rusku, nevidí jako problém. "Vždy si mohou najít někoho, kdo se za úplatek stane formálním vlastníkem. Zase z toho budou týt jen podvodníci," soudí. Prostým vesničanům mezitím prodej půdy pouze zkomplikoval život. "Vždyť už se nedostanu ani ke studni," stěžuje si bábuška Varja. Ohrazené pozemky s nápisem "soukromé vlastnictví" chápou zatím jako útok na vlastní soukromí.