U slivovice se Česko blíží dohodě s EU, u vína nikoli

Česká republika se v podstatě dohodla s Evropskou komisí, že po vstupu do Evropské unie bude moci zachovat název "slivovice" jak pro pálenku vyrobenou čistě ze švestek, tak pro typicky moravský produkt doplněný čistým lihem. V prvním případě bude na etiketě připsáno "švestkový destilát", ve druhém pak "lihovina". Ohledně vína dál panují neshody. Podle vrchního ředitele pro vztahy s EU na ministerstvu zemědělství Josefa Vrzáně záleží nyní už jen na tom, jak Evropská komise navrhne vzhled budoucích etiket, tedy jak velkými písmeny bude slovo "lihovina" například u Jelínkovy slivovice muset být vyvedeno. Pokud nepřijde s něčím nepřijatelným, bude česká strana s dnes navrženým řešením souhlasit. Znamená to, že Praha by se zřekla žádosti o trvalou výjimku pro slivovici a Evropská komise by změnila příslušný předpis EU tak, aby umožňoval použití názvu "slivovice" pro dva nápoje, které jsou z hlediska evropského práva odlišné. Vrzáň měl z jednání dojem, že takové porozumění bylo nalezeno. V tuzemsku se tradičně vyrábí slivovice tak, že se ke švestkovému destilátu přidává před druhou destilací 30 procent jiného lihu, což výrazně zjemňuje chuť. Tak dělá slivovici- lihovinu také její největší český výrobce Jelínek Vizovice. Tento postup neodpovídá předpisům EU o ovocných destilátech. Při jednání o víně zůstaly dnes naopak Češi a úředníci EK na starých pozicích - Češi nadále žádají, aby moravské a české vinice byly zařazeny do kategorie A, na kterou jsou kladeny nejmírnější nároky, zatímco EK je tlačí do přísnější kategorie B. Podle Vrzáně trvají obě strany na svém a nějaké kompromisní řešení lze předpokládat až v pokročilejších fázích rozhovorů o zemědělství. Česká strana argumentuje tím, že nejsnáze lze klimatické a půdní podmínky českých vinic srovnat s Německem, které s malou výjimkou spadá celé do kategorie A. Komise naopak poukazuje na to, že moravské vinařské oblasti sousedí bezprostředně s rakouskými, které spadají do "béčka". V náznacích se mluví o možnosti vinařské oblasti rozdělit - české (Mělnicko, Litoměřicko) označit jako A a moravské jako B. To je pro vinařské spolky podle Vrzáně zatím nepřijatelné. Rozdíl spočívá mimo jiné v tom, že v "áčku" lze cukrem doslazovat až do míry 3,5 procenta alkoholu, zatímco v "béčku" jen do 2,5 procenta. Český předpis přitom umožňuje 4,2 procenta, takže pěstitelé budou muset tak jako tak vyvinout snahu o zvýšení cukernatosti svých vín. Splnění limitů "béčka" by však znamenalo už podstatné omezení produkce. Evropská komise se obává toho, že pokud budou v nejnižší skupině, zaměří se čeští vinaři na kvantitu místo kvality a budou produkovat převážně stolní vína. Názory na to, kam má být Česko zařazeno, se v Praze nicméně rozcházejí. Ministrovi zemědělství Jaroslavu Palasovi by umístění do "béčka" nevadilo. Minulý týden řekl, že se vinaři snahou o co nejsnazší podmínky "deklasují". Usoudil, že by jim nemělo jít jen o peníze, ale "také o to, jak bude vinařství v ČR do budoucna vnímáno. Zda budeme používat řepný cukr, nebo budeme považováni za výrobce srovnatelné s Itálií, Francií nebo Španělskem." Otevřenou zůstává po dnešku také otázka rozlohy českých vinic. Praha žádá přechodné období do roku 2009, aby mohla vysázet 3600 hektarů nových vinic a přiblížit se tak rozloze, na níž se víno pěstovalo koncem 80. let. Podle Vrzáně Evropská komise nemá nic proti obnově opuštěných vinic, kde se mezitím nezačalo pěstovat nic jiného; sotva by však dovolila, aby se vinice vysazovaly tam, kde sice kdysi byly, ale půda se mezitím využila jinak.