Vegetační dynamika neobhospodařovaných luk třídy Molinio-Arrhenatheretea v Podkrkonoší

Vegetation Dynamics on Non-Management Meadows

of Molinio-Arrhenatheretea Class in Podkrkonoší

M. Stránská

Česká zemědělská univerzita v Praze, Agronomická fakulta,

katedra botaniky a fyziologie rostlin

Abstract: In the north-eastern part of the Czech Republic /Podkrkonoší/ there was founded a trial to study the changes in botanical composition and species representation on the non-management grasslands. The six experimental meadows were established in 1995, they belong to the class Molinio- Arrhenatheretea, classified in the Arrhenatherion alliance and Cynosurion alliance. Plant communities were described in the framework of the Braun- Blanquet systém. A trend of biomass cumulating and a large expansion of some species /Rubus sp., Calamagrostis epigejos/ were observed. There was not found a significant dominance increase of weed and ruderal species. Some meadows have been colonized by forest species.

Keywords: meadow, non-management grassland, changes in botanical composition and species representation.

Travní porosty představují podstatnou část výměry ČR a jsou její nedílnou součástí. V minulosti byly velmi často intenzivně využívány /pastva, seč/, dnes je situace zcela opačná, a to především v horských a podhorských oblastech. Louky a pastviny vlivem změn socioekonomických poměrů postupně ztratily produkční význam, značné procento je zcela ponecháno ladem. Dochází tak nejen ke změnám druhové diverzity, ale i ke změnám fyzikálních a chemických vlastností půdy.

Za účelem sledování vývoje a změn floristické skladby po ukončení obhospodařování bylo v roce 1995 založeno v Podkrkonoší 6 trvalých výzkumných ploch /dále TVP/. Tyto stacionáry jsou situovány do katastrálního území Čisté u Horek /okres Semily/ a Přední Ždírnice /okres Trutnov/. Společným jmenovatelem těchto porostů je jejich dlouhodobé neobhospodařování, přičemž v minulosti byly 2 TVP dvakrát ročně sečeny, 2 TVP využívány systémem oplůtkové pastvy a 2 TVP kombinací seče a pastvy.

Zmíněná luční společenstva náleží podle fytocenologické typizace třídě Molinio-Arrhenatheretea, živinami středně bohaté /mezotrofní/ louky a pastviny mírně podmáčených až středně vysychavých /mezofytních/ stanovišť. 4 TVP spadají podle svého druhového složení, způsobu obhospodařování a četností odběrů nadzemní biomasy ke svazu Arrhenatherion, 2 TVP ke svazu Cynosurion. Svaz Arrhenatherion reprezentují porosty s dominantním ovsíkem vyvýšeným, kostřavou červenou, psinečkem tenkým, trojštětem žlutavým, srhou říznačkou, lipnicí obecnou, psárkou luční a dalšími širokolistými druhy dvouděložných rostlin /kakost luční, bolševník obecný, chrastavec rolní, kopretina bílá, jetel luční atd./.

Svaz Cynosurion představují poháňkové pastviny dříve narušované sešlapem, okusem a častou sečí. Vegetačnímu krytu dominují řebříček obecný, poháňka hřebenitá, srha říznačka, kostřava luční, sedmikráska chudobka, prasetník kořenatý, máchelka podzimní, máchelka srstnatá, jitrocel větší, černohlávek obecný, šťovík tupolistý, smetanka lékařská, jetel plazivý a další.

Porosty byly hodnoceny curyšsko-montpellierskou metodikou /sedmičlenná Braun-Blanquetova stupnice abundance dominance/ se zachycením jarního, letního a podzimního aspektu každé plochy.

Průběžné výsledky ukazují na několik hlavních sukcesních trendů. V první řadě je to nadměrné hromadění biomasy, jež brání dalšímu růstu rostlinných druhů. Dochází k expanzi některých taxonů, například ostružiník sp., třtina křovištní, třezalka tečkovaná. Postupně se objevují nálety keřů a dřevin, například růže sp., hloh sp., bříza bradavičnatá. Zatím nebyla prokázána zvýšená dominance druhů typických pro přehnojená, ruderální nebo nadměrnou pastvou zatížená stanoviště - šťovík tupolistý, kopřiva dvoudomá, sedmikráska chudobka atd. Někteří autoři také uvádějí snížení celkové pokryvnosti druhů,

a tím i změnu biofiltrační a protierozní schopnosti porostu, což vede v konečné fázi k rozvoji chorob, škůdců apod.

Každá luční fytocenóza vyžaduje patřičný způsob obhospodařování, ať se již jedná o klasickou nebo modifikovanou pratotechniku, mající vést v obou případech k udržení ekologické stability daného porostu a v globálním měřítku celé krajiny. V opačném případě dochází k samovolným přeměnám lučních ekosystémů na společenstva lesní. Návrat porostu zpět k jeho původnímu způsobu využívání se neobejde bez vnějších finančně velmi nákladných mechanických zásahů.