EU nenařizuje balit chleba ani vyhazovat guláš
23. 10. 2002 | ČTK
Paní otevírá průhlednou schránku s příslušným druhem chleba, chápe se bochníku holou přední končetinou, zaryje do něj prsty a jde ho vložit do opodál stojícího elektrického kráječe. Rozplátkovaný boží dar položí, opět za pomoci rukou, na nerezovou plošinku a vsune do papírového pytlíku s číslem, které patří právě k tomuto druhu. To je naprosto běžný obrázek ze kterékoli belgické samoobsluhy, ať už se jmenuje Delhaize (v ČR Delvita), GB nebo Lidl, stejně jako ze všech velkých hypermarketů. Balený chleba sice existuje, ale jen okrajově živoří; obvykle to bývají hodně tmavé německé odrůdy nebo vzácnosti dovezené z vyhlášených venkovských pekáren. Pan Raoul Smeyers z Delvity ostatně nikdy neslyšel o tom, že by na takovémto prodeji chleba bylo něco špatně. Nikdo přece nebude bochníky osahávat, jsou všechny stejné a všechny stejně čerstvé. Pokud jde o koblihy, loupáky, koláče a jiné briošky, tak ty je třeba popadnout do kleští a strčit do pytlíku. Zajisté kvůli hygieně, ale hlavně proto, aby se zákazník neupatlal, protože upatlaný zákazník je nevrlý. Belgie není v Evropské unii v tomto směru vůbec žádnou výjimkou - chleba se takto prodává ve Francii, v Itálii, v Nizozemsku, v Lucembursku a určitě všude jinde; neexistuje žádná legislativa, která by to zakazovala. "Unie takovéto věci neupravuje, protože se řídí principem subsidiarity, podle něhož se na úrovni EU dělá jen to, co nelze udělat níž, na úrovni států nebo regionů," vysvětluje Beate Gminderová, mluvčí komisaře pro zdraví a ochranu spotřebitelů Davida Byrna. Členské státy se pomalu začínají řídit novou směrnicí o hygieně potravin, která ještě nevstoupila v platnost a podle odborníků v Bruselu mohla být i inspirací českého postupu. V té se nařizuje "všem operátorům" zapojeným do výroby a prodeje potravin, aby "zajistili, že ve všech stádiích, za která nesou odpovědnost, včetně primární výroby, nabídky k prodeji či dodávky konečnému spotřebiteli, byla dodržena hygiena". "Členským státům se zde nechává široké pole působnosti, jak tento úkol splnit. Pokud se některý z nich rozhodne, že to zajistí balením chleba a koblih, my s tím problém nemáme - ale nenařídili jsme to, ani to nevyžadujeme," uvedla Gminderová. "Český předpis, pokud existuje, tedy v žádném případě není aplikací evropského práva." Totéž podle ní platí o stravování v restauracích. Některá specifická nařízení umožňují vyžadovat dodržování přísných pravidel v hromadném stravování, včetně omezené doby uchovávání hotových jídel. To, co lze vztáhnout například na školní jídelny, se však netýká běžných soukromých restaurací. Guláš od oběda se dá klidně servírovat k večeři, za předpokladu, že bude v mezidobí řádně uložen, tedy obvykle zchlazen. Bruselské pekárny prodávají v poledne lidem sendviče zabalené jen do ubrousku. Malé obchůdky na rohu nabízejí loupáky, čokoládové koláče, ba indické trojhrany "samosas" jen tak, na pultě, bez kleštiček. A hranolkáři? Holýma rukama krájí brambory, dlaněmi je hrnou do kotle. Zákazník je pak rukama jí, kdo by se otravoval s titěrnou vidličkou. Hrůza.
Zdroj: ČTK, 23. 10. 2002
© Copyright AGRIS 2003 - Publikování a šíření obsahu agrárního WWW portálu AGRIS je možné (pokud není uvedeno jinak) pouze za podmínky uvedení zdroje v podobě www.agris.cz a data publikace v AGRISu.
Přímá adresa článku:
[http://www.agris.cz/detail.php?id=174169&iSub=518 Vytištěno dne: 18.12.2025 22:41
