Kandidátské země se neshodly s Fischlerem ohledně zemědělství

Ministři zemědělství deseti kandidátských zemí, které se chystají vstoupit do Evropské unie, se dnes zásadně neshodli s komisařem Franzem Fichlerem o tom, za jakých podmínek by se tento vstup měl v jejich resortu uskutečnit. Dialog hluchých na konferenci v Praze se nyní promítne do závěrečné fáze přístupových rozhovorů, ve kterých budou mít obě strany jen minimální manévrovací prostor. Fischler své kolegy vyzýval k realismu a pragmatičnosti, které označil za nezbytnou podmínku pro ukončení vstupních rozhovorů, na něž zbývá už jenom šest týdnů. Radil jim, aby zaujali rozumné pozice a žádali jen to, co je pro Evropskou unii proveditelné. Upozornil zejména, že po usnesení bruselského summitu před dvěma týdny je velmi obtížné jednat o jakýchkoli návrzích, jež předpokládají vyšší celkové náklady pro nové členy. "Nakonec budete muset přesvědčit své farmáře, aby výsledek jednání akceptovali. Musíte proto být pragmatičtí," vyložil Fischler lapidárně svým kolegům. Ti se podle českého ministra Jaroslava Palase shodli v tom, že všichni usilují o vylepšení svých výchozích pozic. Na straně EU cítí jisté prvky flexibility a chtějí na tomto základě pokračovat v jednání. Za výchozí stanovisko označil ovšem i to, že vstoupit do unie je pro kandidáty a priori vhodnější než zůstat mimo. Komisař přesvědčoval, že zemědělci z nových členských států získají výhodný přístup na veliký vnitřní trh EU, záruku vyšších průměrných výkupních cen, část přímých podpor a také značné prostředky z fondů vyčleněných pro venkovský rozvoj. Apeloval, aby se vlády těchto zemí nesoustřeďovaly na nerealistická přání. Vyhýbavě reagoval na požadavek ČR, Maďarska, Slovinska a dalších, aby EU souhlasila s dodatečnými státními podporami po vstupu, jimiž by se dorovnal rozdíl mezi částečnými přímými platbami z EU a jejich plnou výší. Zdůraznil, že o této věci lze jednat, ovšem pouze s cílem zajistit, aby příjmy zemědělců po vstupu neklesly ve srovnání s předchozím obdobím. Jeho názor na možnou změnu vrcholného rozhodnutí EU o přímých platbách byl jednoznačný: "Upřímně si myslím, že trvat na požadavcích v této oblasti není realistické," řekl. Dodal, že nevidí možnost měnit navržený model nabíhání přímých plateb, což se rovná odmítnutí okřídleného požadavku na snížení délky přechodného období. EU kandidátům nabízí 25 procent přímých podpor v roce 2004 a jejich navyšování po pěti procentech do roku 2007; poté mají růst po deseti procentech, aby v roce 2013 dosáhly plné výše. Uchazeči chtějí zkrácení tohoto období, obvykle na tři roky. Jistý manévrovací prostor zbývá podle Fischlera i jeho protějšků pro jednání o výrobních kvótách, na jejichž základě se dotace vypočítávají. EU je podle něj do referenčního období ochotna započítat i výrobu v nedávných letech, tedy 2000 či 2001, nikoli však vyvozovat kvóty z potenciálu výroby. Narážel tak na vysoké požadavky většiny kandidátských zemí podložené prognózami budoucího vývoje.