Kvóty rozhodují o zisku farmářů

Mít zaručený odbyt, a přitom získávat kromě prodejní ceny také zvláštní příplatek - na tom je založena zemědělská politika Evropské unie. Každý členský stát má proto pro většinu produkce přidělenu takzvanou národní výrobní kvótu. Do té se musí jeho farmáři vejít. Kdo vyrábí víc, než má povoleno, buď nedostane příplatek, nebo musí dokonce platit pokutu.

"Proto jsou teď co nejvyšší kvóty prioritou našich vyjednávačů," říká ministr zemědělství Jaroslav Palas, čelící tlaku českých farmářů.

Kupříkladu pěstitel pšenice má v agrárním systému unie zaručeno, že dostane na každou tunu obilí příplatek - neboli "přímou platbu" - v přepočtu téměř 1900 korun. Vztahuje se však jen na obilí vypěstované na hektarech, jež se vejdou do příslušné kvóty na ornou půdu.

"Systémem kvót se unie snaží omezit nadprodukci rolníků. Ti většinou vyrábějí za více peněz, než aby jejich přebytky bylo možno bez dotací prodávat ve světě. Unie se proto, i když ne moc úspěšně, snaží nadvýrobu omezit," vysvětluje ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Tomáš Doucha.

Při vyjednávání mají přitom význam i zdánlivé maličkosti. Čeští vyjednávači například chtějí, aby jim Brusel zvýšil takzvaný referenční výnos u obilí: z dosavadních 4,2 tuny z hektaru na 4,37 tuny.

"Těch 170 kilogramů navíc by v penězích dělalo asi tři sta korun na hektar," říká předseda Zemědělského svazu Miroslav Jirovský. Česko si přitom chce vydobýt kvótu na obilniny přes 2,4 miliónu hektarů - pro tuzemské obilnáře by tudíž úprava výnosu znamenala ročně zhruba o tři čtvrtě miliardy korun navíc.

Česko však při prosazování vyšších kvót naráží na problém - většinou chce více, než nyní vyrábí. Vyjednávači se to snaží vysvětlit tím, že skutečný "potenciál" domácího zemědělství je vyšší. Bruselský agrární komisař Franz Fischler měl však na tyto argumenty dosud jedinou odpověď: "Není možné stavět na nějakých přáních. Musíme vycházet z reality."