Hrozí výprodej zemědělské půdy

Kritickou situaci zemědělců nezpůsobily povodně, jak se často říká, ani silný kurs koruny. Tyto faktory pouze odhalily slabiny našeho zemědělství.

Skutečnou příčinou je špatná zemědělská politika minulých let, která usilovala především o zachování velkých podniků a intenzívní zemědělské výroby i v nepříznivých lokalitách. Charakterizovala ji honba za národní produkcí mléka na úrovni 3,1 miliardy litrů ročně. Chyběla silná odbytová družstva prvovýrobců a stát se pokoušel jejich činnost nahrazovat zásahy do cenotvorby, lhůt splatnosti a posilováním produkčních dotací.

Po roce 1994 se priority zemědělské politiky postupně otočily ve prospěch zachování velkých podniků. Pro diskutabilní výhody hospodaření na velkých celcích jsme odtrhli vlastníky půdy a majetku od vlastního hospodaření na půdě a od zájmů s tím spojených.

To byla hlavní příčina odlivu restituovaného majetku ze zemědělství. Většina vlastníků nemá vůbec žádný zájem na existenci takovýchto podniků. To nás tváří v tvář vstupu do Evropské unie staví do tvrdé reality naprosté nestability zemědělských podniků v jejich postavení na půdě. Stojíme před reálnou hrozbou ztráty obhospodařované půdy jejím výprodejem cizincům.

Politickým tažením za zvětšováním rozměru našeho zemědělství a za zachováním intenzívní zemědělské výroby v nepříznivých oblastech se sice podařilo oddálit zatravňování těchto málo produktivních orných půd, ale za strašnou cenu: Do produkčních podpor pro udržení hospodaření v těchto oblastech byly převedeny i investiční podpory. Ty pak chyběly v investování do moderních technologií.

Velkými produkčními podporami na pěstování řepky, brambor a lnu byl výrazně pokřiven trh s obilím a byli oslabeni obilnáři v nížinách. Navíc při vstupu do EU získáme pouze velice nízký národní produkční koeficient z jednoho hektaru, což bude trvale poškozovat naše zemědělce - možnosti čerpání dotací po našem vstupu do unie budou malé.

Pokusy stanovovat minimální ceny a legislativně zajišťovat zemědělcům dobré podmínky při splatnosti dodávek nemohly nahradit přirozený vliv silných odbytových organizací prvovýrobců. Naopak. Postavení prvovýrobců na trhu je dnes ještě slabší a po vstupu do EU to může být tragické, neboť tržní agresivitě zahraničních odbytových organizací nebudou umět čelit.

Do obnovení úrovně výroby mléka v rozsahu přes tři miliardy litrů byly nainvestovány desítky miliard korun s nulovým efektem. Národní kvóta bude podstatně nižší, spotřeba také, zaměstnanosti venkova to nepomohlo. Naopak chybí peníze na modernizace technologií prvovýrobců a zpracovatelů, stejně jako na rozvoj speciálních výrob, podstatně lépe řešících problematiku zaměstnanosti obyvatel venkova: ovocnářství, zelinářství, vinařství, chmelařství a další. Takže lze říci, že financování špatného politického cíle oslabilo konkurenceschopnost celého resortu.

Vláda sociálních demokratů se oddala se dojmu, že všechny problémy našeho zemědělství a potravinářství vyřeší obrovské dotace z EU. Proto se řešení systémových problémů našeho zemědělství zcela vyhýbala a její politika se zaměřila pouze na zajištění financí pro zachování stávajícího stavu. Toto úsilí roztočilo spirálu dotací, které se díky rozdrobené struktuře prvovýrobců staly pouze jakousi průběžnou položkou a končí v pokladnách obchodníků a zpracovatelů. Hrazení produkčních dotací vyčerpalo resortní rozpočet včetně prostředků na investiční podpory a prvovýrobce učinilo existenčně závislé na těchto podporách. A to je hlavním původcem dnešní celoresortní krize.

Medializovaná hra o přímé platby je jen zástupný problém. Přímé platby i kvóty v dohledné době zmizí. Myslím, že soustředit bychom se měli především na opatření, která zajistí základní existenční rozměr našeho zemědělství.

Především je třeba stabilizovat prvovýrobce na půdě - zvýhodněním úvěrů na nákup půdy do vlastnictví rolníků, urychlením realizace pozemkových úprav a zařazením půdy do odepisovatelných investic.

Dále je třeba stabilizovat prvovýrobce na trhu intenzívní podporou vzniku silných odbytových družstev a převedením některých typů produkčních podpor na podpory členství v odbytových družstvech.

Musíme také podpořit dokončení modernizace potravinářského průmyslu navýšením investičních podpor (na úkor podpor produkčních), zajistit údržbu krajiny v nepříznivých oblastech (podporou stabilizace chovu skotu, ovcí koz a koní) a napomoci ozdravění podniků hospodařících na půdě vyrovnáním transformační zátěže a podporou včasného rozdělení nadměrných podniků pod horní limit podpor poskytovaných v EU.

Jsou to většinou úkoly velice těžké, cílenou politikou realizovatelné do deseti let. Již na to v řadě případů ani těch deset let nemáme. Jsou to úkoly stejně náročné na politiky, úředníky i zemědělce samotné. Ale nechtěl bych se dožít doby, kdy vyjednané podpory a kvóty budou sloužit zahraničním podnikatelům.