Konkurenceschopnost českého zemědělství v EU závisí nyní na vládě

Poté, co byly nezvratně vyjednány finanční podmínky přistoupení ČR k EU v oblasti zemědělství, závisí skutečná konkurenceschopnost farmářů v Česku především na domácí vládě, tedy na jejích politických rozhodnutích a finančních možnostech. Právě ona musí rozhodnout, zda uvolní prostředky pro povolené zvýšení omezených přímých plateb, které budou dostávat z rozpočtu unie. A na ní záleží, jak rychle a v jaké kvalitě budou ustaveny orgány nezbytné pro příjem těchto a dalších dotací. Českým zemědělcům pomůže už samo o sobě zapojení do jednotného vnitřního trhu EU a do společné zemědělské politiky. Podle loňských propočtů EU by měly jejich příjmy podstatně vzrůst - jedna zpráva EK operovala až s číslem 60 procent - jen díky tomu, že budou své výrobky prodávat nejméně za zaručené intervenční ceny, které jsou vesměs vyšší než momentální výkupní ceny na českém trhu. Zanedbatelná není ani nová jistota, v níž se ocitnou - výkupní ceny i dotace jsou v EU určovány vždy na sedm let dopředu, což umožňuje klidně plánovat vývoj hospodářství. Ve srovnání s kolegy v dosavadních členských zemích dostanou více peněz z titulu venkovského rozvoje - bude záležet jen na nich a na příslušných administrativních orgánech, nakolik budou tyto prostředky využity. Tyto argumenty nemění nic na tom, že unie přiznala vstupujícím kandidátským zemím jen velmi nízké přímé platby ve srovnání s nynějšími členy - od 25 procent v roce 2004 porostou na plnou výši velmi pomalu, až do roku 2013. Bude je možné zvyšovat o 30 procent ročně, ovšem převážně ze státního rozpočtu. Podle nejmenovaného odborníka v Evropské komisi lze pochybovat, že by 25 procent přímých podpor v roce 2004 zajistilo konkurenceschopnost českých zemědělců; 55 procent by stačilo už nepochybně. Podle propočtů EK činí v předpokládaném roce vstupu přímé podpory z Bruselu 168,9 milionu eur. Povolené zvýšení vypočítala na zbruba 200 miliónů eur. Tuto částku lze částečně "sanovat" použitím 20 procent z přiznané sumy na venkovský rozvoj, která činí 164 milionů, tedy zhruba 33 miliony eur. Zde se však aplikuje pravidlo dvacetiprocentního spolufinancování ze strany adresáta. Suma sumárum by zemědělské dotace stály v prvním roce po vstupu českou vládu nějakých 170 milionů eur, což je pět miliard korun, tedy vůbec ne málo. "Záleží tudíž na české vládě, zda tuto koncepci navýšení přijme v plném rozsahu, nebo jen částečně; jedním slovem, zda na to bude mít," uvedl zdroj EK. Naléhavě upozornil, že ani přiklepnuté peníze ve formě přímých plateb nemají čeští farmáři jisté. Každé jedno euro lze poskytnout teprve poté, co bude zjištěno dokonalé fungování integrovaného administrativního a kontrolního systému (IACS), což je složitý mechanismus registrace, identifikace, prověřování a monitorování. IACS musí vědět o každém býkovi, na kterého žádá farmář dotaci, o každém aru půdy ponechané ladem. Ačkoli čeští úředníci tvrdí, že Praha došla při přípravě IACS z kandidátských zemí nejdál, ba že je vůbec jednička při plnění administrativních úkolů, Evropská komise tento dojem nesdílí. Obává se, že ministerstvo zemědělství nebude připraveno IACS spustit v předepsané podobě a že se může zpozdit vznik nezávislé rozvětvené platební agentury s pobočkami v celé zemi. "Je zajisté ještě čas to dohnat, ale každý den ho ubývá. Nedokonalé administrativní zázemí se bude nutně rovnat nulovým platbám - není to planá hrozba, ale trpká zkušenost i dnešních členských zemí. Takové Řecko z tohoto důvodu dodnes nedostává zdaleka všechny dotace, které mu příslušejí," dodal nejmenovaný zdroj komise. Česká strana by v takovém případě mohla ještě sáhnout po nabízeném zjednodušeném systému přímých plateb, který není z administrativního hlediska tak náročný. Spočívá v podstatě ve výplatě určité sumy na hektar zemědělské půdy, bez ohledu na to, co se na ní pěstuje. Rovnostářsky proto prospívá všem farmářům; poškozuje ovšem ty, kdo by normálně na přímých podporách nejvíce vydělávali, tedy pěstitele obilí a hovězího masa. Vyjednávači Pavlu Teličkovi se takový postup nezamlouvá - má zato, že by ČR měla hned od začátku skočit do vody a naučit se používat rozvinutý systém se všemi jeho úskalími. Nemá cenu odkládat něco, nač by země po třech letech musela stejně přejít - tedy v době, kdy bude v sázce už více peněz než na začátku. Pokud se použije normální postup, budou mít od počátku smysl vyjednané výrobní kvóty, protože EU dotuje přímými platbami pouze obilí, hovězí a skopové maso a některé okrajové výrobky jako len nebo bramborový škrob. Při bližším pohledu na výsledky jednání je zřejmé, že u obilí dosáhla ČR kvóty o málo nižší, než je její běžná produkce (2,35 miliónu tun oproti 2,38 miliónu tun), u hovězího masa vyšší (například 483.000 masných krav oproti existujícím 400.000). Na rozdíl od mléka nejsou navíc tyto kvóty restriktivní, lze tedy pěstovat neomezené množství, ovšem bez nároku na dotace. U mléka naopak nelze stanovenou kvótu překročit. V českém případě dělá 2,73 miliónu tun, zatímco produkce je 2,81 miliónu tun. Reforma mléčného režimu plánovaná na příští rok má přinést malé zvýšení kvóty pro všechny a zavedení přímých plateb pro výrobce mléka. Ti zatím od EU dostávají jen zaručené intervenční ceny za sušené mléko a za máslo. Díky kvótám ovšem drží EU výkupní ceny přijatelně vysoko. České zemědělství má podle názoru Evropské komise z kandidátských zemí nejlepší předpoklady na členství v unii vydělat - kvůli své struktuře spočívající na velkých farmách, relativní vyspělosti, centrální zeměpisné poloze, která výrazně usnadní obchod. Záleží na tom, jak do vlaku naskočí a také nakolik dokáže využít všechny možnosti navíc, zejména pak peníze určené na venkovský rozvoj.