Jakou Evropu si přejeme vytvářet

KSČM se má na zasedání svého ÚV 22. března vyslovit, zda svým členům a sympatizujícím doporučí ANO či NE v referendu o případném vstupu ČR do Evropské unie. Pro a proti jsou snášena fakta v článcích, které se hojně objevují na stránkách Haló novin. Povětšině mají, bohužel, charakter účetnického počítání DAL - MÁ DÁTI, co nám Evropská unie poskytne a co nám vezme. Méně již je Evropská unie podrobena zkoumání z hlediska našeho světového názoru a koherence či diferencí s programovými cíli KSČM. V tomto směru mě zaujal pohled poslance Karla Vymětala a jeho slova, že Evropská unie byla vytvořena a je předurčena k tomu, aby zvěčnila kapitalismus v Evropě. Právě proto, a jen proto, naše členství v EU tak horlivě a nekriticky prosazuje extrémní česká pravice. Myslím, že by bylo politicky neprozíravé a neúnosné stát po boku pana Kühnla, Rumla, Marvanové, Mareše, Němce, či Kasala, Svobody a dalších a společně s nimi mávat vlaječkou sjednocené Evropy pod vládou nadnárodních monopolů. Představa, že Evropská unie, zaštítěná Severoatlantickou aliancí, bude kolébkou rostoucích socialistických aspirací, mi připadá naivní až neuvěřitelná. Poslanec KSČM, který posoudil jednotlivé kapitoly přístupové dohody mezi ČR a EU, dospěl v přednášce před Klubem mezinárodní politiky k závěru, že členství ČR v EU bude pro naše pracující prospěšné. V neposlední řadě tvrdil, že se naši pracující budou mít v EU lépe než nyní. V této souvislosti se mi před očima vybavil černošský arcibiskup Desmond Tutu z Jihoafrické republiky a tato jeho dávná slova: »My netoužíme po tom, aby byl režim apartheidu reformován, my chceme, aby byl odstraněn. My nechceme, aby byla naše pouta měkčí, pohodlnější, my si přejeme, abychom jich byli zbaveni.« I když žádná analogie není plně přesná, hodí se tato slova i dnes. Má-li být Evropská unie pastí na socialistické aspirace, nemůže být ani pohodlnější kapitalismus pro KSČM politicky přijatelný. Jasné je pouze to, že jakékoliv usnesení ÚV KSČM může být pro členy strany a občany této země pouze tak či onak formulovaným doporučením. Referendum o případném vstupu ČR do EU bude provedeno tajným hlasováním a nikoho nebude možné kontrolovat, jak se »za plentou« rozhodl. Odpůrci našeho vstupu do EU si však zaslouží nejen »kupecké počty«, ale celkový pohled na charakter Evropské unie, na budoucí sjednocování států a postupující likvidaci jejich státní svrchovanosti a národních orgánů, na vazby EU na NATO. KSČM musí také počítat s tím, že ČR bude do Evropské unie v každém případě tak či onak začleněna, a to eventuálně i bez ohledu na výsledky referenda. Přípravy (transformace celého právního řádu ČR a další kroky) pokročily již tak daleko, že ústup se zdá být nemyslitelný. Dopady na Českou republiku budou nesporně kladné i vysoce negativní. K tomu pozitivnímu se budou horlivě hlásit všichni ti, co fedrují vstup za každou cenu. Za negativní dopady (např. dlouhodobou a stále rostoucí nezaměstnanost, neúnosné cenové a daňové břímě, politické rozpouštění ČR v evropsko-německém rybníku), budou hledáni viníci na všech stranách. Takovou odpovědnost na sebe KSČM podle mého přesvědčení nemůže a nesmí převzít. Bude ale mít čisté ruce k tomu, aby dále politicky pracovala ve prospěch národních zájmů, za prosazování svých programových cílů. Jedno se však ve zrůzněných diskusích těchto dnů neobjevuje - nejde přece jen o to, do jaké Evropy si vstoupit nepřejeme, a zda tedy říci ANO či NE, ale po jaké Evropě pozitivně toužíme, jakou integraci si přejeme, jak má vypadat evropský dům podle komunistických architektů a stavitelů. Zde nám celé ideologické zázemí (ale i vedoucí činitelé) KSČM velice moc dluží. A při tom máme na co navazovat. Prvním krokem k překonání evropských příkopů byla helsinská Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v roce 1975. Položila chodník, po němž byly učiněny další kroky k překonávání ideologických klišé a vytváření důvěry mezi svrchovanými státy. Konference se přetvořila v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě jako trvalý orgán na cestě k sjednocené Evropě svrchovaných národů. Byli jsme a zůstáváme stoupenci ideje, kterou formuloval francouzský prezident de Gaulle, jednotné Evropy od Atlantiku po Ural. Smyslem bylo postupně a v souladu s vůlí všech jednotlivých národů likvidovat hraniční překážky pro svobodný obchod, výměnu lidí, výměnu kulturních statků a informací. Možná také pro pohyb kapitálu, nikoliv však nekontrolovaný, těkavý, kořistnický. Vedle sebe se jako rovný s rovným měly rozvíjet všechny evropské země a národy v souladu se svým naturelem, tradicemi, národní svébytností a kulturou. V jednáních vedených v dobré víře měly být likvidovány nejtěžší zbrojní arzenály a touto cestou rozvíjena rovná bezpečnost a mírová budoucnost pro všechny. Současná podoba Evropské unie jako pyramidy, kterou z Bruselu řídí byrokratická Evropská komise, její demokratické rozhodování jednotlivých členských zemí neumožňující struktury a statut, nerovnoprávné postavení (byť i dočasné) jejích členů, její charakter louhu, v němž se mají postupně rozpustit a zmizet tradice, odlišnosti, svrchovanost jednotlivých členů, a především její nadbíhání a zelené světlo nadnárodnímu kapitálu, který nelítostně ničí národní ekonomiky zemí, nemůže být programem strany, která si nepřeje »kapitalismus na věčné časy«. Jednoznačně se proto vyslovuji pro to, abychom se vrátili k idejím, které v sobě nesla Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Měli bychom je výrazně a tvůrčím způsobem rozpracovat do podoby Evropy, která bude pro všechny evropské země bezpečným domovem, do podoby velkého společného domu, v němž bude dostatek individuálních »bytů« i společných uživatelských prostor.