Francouzsko-německý tandem funguje i na půdě na Konventu

Rozhovor s Lenkou Rovnou - alternátkou českého vládního delegáta Jana Kohouta v Konventu

Integrace: Mohla byste stručně vysvětlit, co je to alternát/alternátka a jaké má možnosti? Odkdy jako alternátka v Konventu působíte?

Lenka Rovná: Designovanou alternátkou jsem od září loňského roku. Oficiálně od 8. ledna 2003, kdy jmenování schválila vláda. Alternáta má každý delegát. Co se týče českého zastoupení, pana Zieleniece alternuje senátor František Kroupa a pana Zahradila pan poslanec Nečas. Alternáti mají právo zúčastnit se plenárních zasedání Konventu i právo podílet se na činnosti všech pracovních skupin. Podle statutu Konventu může alternát vystoupit na plénu tehdy, není-li přítomen delegát, kterého zastupuje. Toto pravidlo se nedodržuje vždy, ale je takto nastaveno. Platí i z toho důvodu, že do diskuse ke každému avizovanému tématu se dopředu přihlásí čtyřicet až šedesát řečníků a jejich počet je z časových důvodů limitován.

Integrace: Jaký je postup, chce-li delegát na plenárním jednání vystoupit?

Lenka Rovná: Každé zasedání má svůj pevný program. V průběhu podzimu a na začátku zimy se projednávaly závěry pracovních skupin. Vedoucí každé skupiny prezentoval výsledek její práce, závěrečnou zprávu, a poté dostali slovo ti, kteří se průběžně přihlašovali na sekretariátu Prezídia. Předem připravených příspěvků zaznělo většinou okolo čtyřiceti až šedesáti. Každý z těchto předem přihlášených řečníků má vymezeny tři minuty. Čas se opravdu hlídá. Pokud limit někdo překročí, bouchá již předseda Konventu Valéry Giscard d´Estaing do mikrofonu. Malé i nové státy si trochu stěžují, že pokud hovoří zástupce velkého státu, je mu věnována větší pozornost a více se toleruje i překročení časového limitu. Každý z přítomných, delegát či alternát, má navíc právo zvednout takzvanou modrou kartu. Modré karty umožňují vystoupit s věcnou poznámkou, která se vztahuje k předchozí diskusi. Po uplynutí určitého bloku, například dvaceti plánovaných příspěvcích, mohou vystoupit ti, kteří se pomocí modré karty přihlásili Na modré karty hovoří většinou čtyři až pět řečníků. Časový limit je jedna minuta.

Integrace: Existuje nějaká selekce? Může předseda ovlivnit, kdo na modrou kartu vystoupí a kdo ne?

Lenka Rovná: Obvykle ne. I když může dojít k situaci, kdy předseda dopředu upozorní, kolik vystoupení na modré karty proběhne. Pak se vybírá na základě rychlosti přihlášení a toho kam, kdo a jak vidí, i podle toho, jak je kdo chtěn nebo nechtěn. Po uplynutí celého kola diskuse poskytuje předseda Konventu Giscard d´Estaing svůj komentář a shrnuje důležité body. Tento výkon je vzhledem k jeho věku potřeba ocenit.

Integrace: Pracovní skupiny postupně ukončily svou činnost. Konvent je momentálně ve fázi, kdy začíná předkládat jednotlivé články návrhu budoucí ústavní smlouvy. Jejich formulace vychází z činnosti skupin a jednotlivých připomínek. Jakým způsobem se připravuje podoba těchto článků?

Lenka Rovná: Články smlouvy připravuje Prezídium. Předseda Konventu ale na posledním plenárním zasedání vyzval ty delegáty, kteří se cítí být v určité oblasti odborně zdatní, aby pomohli s formulací článků právě k těmto tématům. Prezídium požaduje vysloveně odborníky, tedy především právníky. Odteď by se mělo pracovat v menších skupinách.

Integrace: Plenární zasedání Konventu, které proběhlo 20. a 21. ledna, bylo věnováno institucionální reformě. Na co se soustředilo?

Lenka Rovná: Toto zasedání, které se původně mělo věnovat institucionální reformě obecně, se nakonec soustředilo téměř výhradně na francouzsko-německý návrh reformy a v rámci tohoto návrhu dále na otázku duálního předsednictví. Předsednictví v Evropské radě není pouze o ustavení nové funkce, jedná se i o to, zda bude posílen federální nebo mezivládní přístup k evropské integraci. Němečtí zástupci na schůzce, která se konala před týdnem v Berlíně, vysvětlovali, jaký byl původní přístup Německa k tomuto návrhu, jaké pozice zastávala Francie a jakého kompromisu se nakonec podařilo dosáhnout. Německo prosadilo, aby předsedu Evropské komise volil Evropský parlament. Francouzi byli sice zpočátku proti, ale Německo na oplátku ustoupilo v otázce vytvoření postu předsedy Evropské rady. Konečný návrh tedy shrnuje požadavky velkých zemí. Proti ustavení předsedy Rady vystupovaly menší a nové státy. Příliš silná Rada, které by předsedal zástupce velkého státu - a již se hovořilo konkrétně o Blairovi či Aznarovi - by podle jejich delegátů prosazovala mezivládní model.

Integrace: Jak reagovaly menší státy?

Lenka Rovná: Došlo k vytvoření určité nátlakové skupiny, kterou vede Portugalsko. Dále ji tvoří Rakousko, Dánsko, Švédsko, Benelux, z nových zemí se jednání zúčastnila Česká republika spolu s Estonskem a Maďarskem. Skupina chce přizvat i další státy, hovořilo se o Slovensku a zbývajících pobaltských zemích. Tato skupina momentálně pracuje na návrhu non-paperu. Zdá se, že tento dokument bude docela blízký nedávnému českému non-paperu k reformě institucí a memorandu zemí Beneluxu. Zdůrazněno bude posílení komunitárního prvku.

Integrace: Domníváte se, že projednávání institucionální reformy v Konventu a samotné rozšíření dále zvýrazní polarizaci mezi malými a velkými členskými státy?

Lenka Rovná: Já doufám, že ne. Trochu mě mrzelo, když jsem v pátek seděla na jednání výše zmíněné skupiny, a někteří řečníci se jasně vymezovali proti Německu a proti Francii. To by se mi nelíbilo. Já si ale myslím, že si všichni uvědomují, že výsledkem tohoto střetu musí být kompromis. K tomu lze dospět pomocí nějakých východisek. Francouzi a Němci, kteří již spolu ke kompromisu dospěli, je právě nabídli. To vítám, protože kdyby zástupci Francie a Německa nepřišli s nějakým impulsem, Unie by se jen stěží pohnula dál. Po jejich kroku se nyní připravují ti menší. Němečtí zástupci navíc v kuloárech neustále zdůrazňují, že si přejí posílení komunitárního prvku a návrhy, které přicházely z německé strany, o tom svědčí.

Integrace: Kdy bude probíhat další debata o institucionální reformě na půdě Konventu?

Lenka Rovná: Příští plenární zasedání bude věnováno diskusi k prvním šestnácti článkům ústavního návrhu z poslední schůze. Předseda Giscard d´Estaing požaduje, abychom do pondělí 17. února, předložili připomínky k navrhovaným článkům. Institucionální reformou by mělo opět zabývat následující zasedání.

Integrace: Mluvila jste o tom, že jednotlivé návrhy na institucionální reformu představují východiska, která se někde setkají. Ale například klíčová otázka reformy předsednictví v Radě neposkytuje mnoho prostoru jejich přibližování. Na jedné straně volený předseda Rady, na druhé zachování modifikovaného rotujícího předsednictví.

Lenka Rovná: Kompromis by mohl spočívat v tom, že by byl ustaven oficiální předseda Rady vykonávající reprezentativní funkce. Kompetence této osoby ještě nejsou vymezeny. Zachovat by se mohlo rotující předsednictví v Radě ministrů. Možností je tedy víc. Nové členské země zvlášť preferují uchování rotujícího předsednictví, a to proto, aby mohly mít pocit, že do Unie patří a měly tento zážitek a zkušenosti. Důležité je, aby si předsednictví vyzkoušely i národní administrativy těchto zemí.

Integrace: Myslíte si, že reforma institucí se musí odvíjet od jednoho bodu, na kterém se všichni shodnou, a teprve poté se bude vyvažovat vztah mezi jednotlivými institucemi?

Lenka Rovná: V podstatě ano. Když se například dohodne, že předseda Komise bude volen přímo Evropským parlamentem a dojde k posílení jeho mandátu, bude potřeba tento nárůst pravomocí vybalancovat. Osobně už začínám pomalu vidět obrysy této reformy. Předseda Komise bude volený, čímž se ustoupí menším zemím a vznikne také funkce předsedy Rady. Tato osoba bude také volena a bude mít jasně vymezené, svým způsobem limitující kompetence a více reprezentativní roli. V této souvislosti zazněly i návrhy na sloučení postu předsedy Komise a Rady. "Integrovaný" předseda byl původně nápad Joshky Fischera.

Integrace: Hovořila jste o rodícím se non-paperu skupiny menších zemí. Rezignovaly již tyto státy na uchování principu rotujícího předsednictví v Radě?

Lenka Rovná: Ne, to v žádném případě. Rotující předsednictví je právě součástí východiska, které tyto státy připravují, i když jsou připraveny k ústupkům. Pozitivní je, že si Němci - a nevím do jaké míry také Francouzi - uvědomili, že způsob podání jejich společného návrhu nebyl příliš kompromisní, protože ti menší se cítili odstrčeni a opomenuti. Němečtí konventisté to teď zmírňují a říkají, že je to návrh k diskusi, o kterém je možné dále jednat.

Integrace: Jak odhadujete časový horizont? Může Konvent zvládnout jednání o reformě institucí ve vytýčeném termínu?

Lenka Rovná: Časový rozvrh je zajímavý. Předpokládá se, že by Konvent ukončil svou činnost v červnu a poté předložil návrh ústavy. Na podzim by se konala krátká mezivládní konference (IGC), která by návrh odsouhlasila. K tomu by pravděpodobně došlo v Římě, protože se to slíbilo premiéru Berlusconimu a bylo by hezké mít zase římské dohody. Po celou dobu by nové země měly mít status plnoprávných členů, a to i na IGC, jak potvrdil Kodaňský summit. Poté by odsouhlasený návrh dostali zpět právníci, byl by přeložen do oficiálních jazyků a proběhla by komparace, zda je výklad všude stejný. K oficiálnímu podpisu, který by nové státy mohly připojit jako plnoprávní členové, by došlo v květnu 2004 opět v Římě. V kuloárech je však možné zaslechnout pochybnosti o dodržení tohoto časového harmonogramu. Práce Konventu se může protáhnout.