K evropským cenám patří také evropská pravidla

Tak jak se naše republika a s ní i zemědělství přibližuje do Evropské unie, přebíráme nejen stále více evropské legislativy a pravidel, ale také se stále více stáváme součástí evropské trhu. To má samozřejmě jednoznačný vliv i na farmářské ceny, které jsou dnes prakticky u všech rozhodujících komodit na evropské či světové úrovni. Nemusí se nám to líbit (a většinou nelíbí), ale je to fakt, se kterým jsme se jako zemědělci víceméně smířili a bereme ho jako samozřejmost. Ostatně již příští rok se staneme účastníky evropského trhu "naplno" a naplno také budeme vystaveni těmto cenám se všemi klady i zápory.

V této souvislosti jsou za nejdůležitější předpoklady naší konkurenceschopnosti považovány zejména úroveň přímých plateb a státní zásahy do trhu. Tímto směrem je také napřena největší aktivita jak vlády tak i nevládních zemědělských organizací.

Co jsme však prakticky nechali volnému průběhu a našim obchodním partnerům jsou systémy, podle kterých jsou naše produkty zařazovány do kvalitativních tříd a následně zpeněžovány. Tyto systémy jsou u některých komodit v EU zcela odlišné od našich a je nejvyšší čas je aplikovat i u nás. V konečném důsledku totiž přinášejí prvovýrobcům ztráty v řádu stamiliónů korun ročně.

Konkrétním příkladem je nejdůležitější rostlinná komodita -potravinářská pšenice.V České republice nejen že jsou požadovány parametry nad úroveň české normy, ale dokonce i normy evropské, a to nejen soukromými obchodními firmami, ale i Státním intervenčním fondem.

Jako ukázka toho jak přicházíme o peníze může posloužit například parametr objemové hmotnosti. U nás je obchodníky, mlynáři i SZIFem požadována minimální hodnota 780 g/l.

Při nedodržení této hranice je pšenice běžně vykupována jako krmná se srážkou z ceny cca 30 %. Například v loňském roce bylo takto vykoupeno v některých oblastech až okolo 70 % dodané pšenice, přičemž rozdíl v ceně byl okolo 1.200 Kč na tunu. Zároveň však všichni vědí, že tento parametr nemá žádný vliv na kvalitu mouky, ale pouze na její výtěžnost. Navíc i ČSN 461100-2 stanoví jako minimální hodnotu 760 g/l. Proto většina takovéto pšenice s objemovou hmotností 750-770 g/l sice byla vykoupena jako krmná, ale skončila ve mlýně.

Z hlediska výkupů či mlýnů jistě velmi slušný obchod.

Jenom v loňském roce tak zemědělci přišli podle skromného odhadu minimálně o půl miliardy korun.

Naproti tomu v Evropské unii funguje systém stanovení ceny podobným srážkovým způsobem jak ho například známe u sladovnického ječmene. Zatřiďování a zpeněžování pšenice při intervenčních nákupech je stanoveno nařízením EK č.824/2000 a od něj se přirozeně odvíjí i výkup na normálním trhu.

Toto nařízení konkrétně stanoví rozsahy všech parametrů a přiřazuje k nim i konkrétní srážky z ceny. Například u zmíněné hektolitrové hmotnosti je minimální parametr 73 g/l, přičemž srážka z ceny je v takovémto případě 1,5 EUR /t, čili zhruba 1,5 %. Lze to vůbec s naší skokovou srážkou okolo 30 % porovnat?

Obdobně je v předpise ošetřen například obsah bílkovin, ale i vlhkost, kdy při vlhkosti menší než 13,5 % jsou dokonce příplatky, a to 0,1% z ceny za každé 0,1% vlhkosti.

Ve světle takovéhoto porovnání pak ona "evropská" cena i evropský intervenční nákup vypadají úplně jinak.

Asociace soukromého zemědělství ČR proto vyzývá všechny nevládní zemědělské organizace, ke společnému postupu v této věci tak,aby evropské parametry byly uplatňovány komplexně a nikoliv způsobem poškozujícím některé z účastníků trhu. Jako první by však měl tato pravidla akceptovat Státní zemědělský intervenční fond, protože od jeho pozicí je trh ovlivňován podstatným způsobem.