Evropská unie otevírá své brány novým pracovníkům

Instituce Evropské unie si po dosud největším rozšíření vyžádají významné navýšení personálních kapacit. Přijímání pracovníků z nových členských zemí se bude týkat prakticky všech unijních institucí (Komise, Parlament, Rada, Soudní dvůr, Účetní dvůr, Evropská centrální banka a dal.). Přitom letos poprvé to bude pro všechny instituce společně - výběr budoucích zaměstnanců zajistí European Personnel Selection Office (EPSO).

A nábor to bude skutečně grandiózní. "Jen samotná Evropská komise bude do roku 2008 potřebovat minimálně 3800 nových zaměstnanců," prohlásil koncem února její předseda Romano Prodi v Evropském parlamentu. Prodi vycházel z předpokladu, že se EU k 1. květnu 2004 rozšíří o deset nových členů.

U některých institucí (například Evropská komise) nejsou stanoveny kvóty, ale zohledňuje se geografická vyváženost, což zvýhodňuje malé země. Pro české uchazeče tedy celkem připadá v úvahu přibližně 600 až 650 míst. Největší počet specialistů poputuje do Evropské komise, která je "hlavní branou" k dalšímu profesnímu uplatnění v Unii. Čechů by do Komise mělo putovat zhruba 500.

Evropská komise

Evropská komise zaměstnává naprostou většinu pracovníků EU. V současné době pro ni v Bruselu pracuje okolo 15.000 zaměstnanců ze všech 15 členských zemí EU (celkem asi 31.000 včetně externích spolupracovníků). Převážná část euroúředníků pracuje v Bruselu. Přibližně 2.000 úředníků sídlí v Lucemburku a 600 zaměstnanců má Evropská komise ve více než 120 delegacích po celém světě.

Úředníci Evropské komise připravují návrhy nových zákonů a předpisů, kontrolují dodržování stávající evropské legislativy a dbají na to, zda členské země EU skutečně prosazují evropskou politiku. Práce v Evropské komisi přitom nabízí jedinečné mnohonárodní (multikulturní) prostředí, kde vládne na státní správu neobvykle přátelské a neformální prostředí, hovoří se mnoha jazyky a člověk zde často narazí na zajímavé a inspirující osobnosti a samozřejmě i úředníky s velkým Ú.

Mnoho nových pracovních sil budou také potřebovat sekretariáty Evropského parlamentu a Rady. V případě Rady EU je ale třeba rozlišovat klasické administrativní pracovníky sekretariátu a experty v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, která pod Radu spadá. Jedná se především o tzv. Útvar politického plánování a včasného varování (PPEWU), kde se kombinuje jmenovací princip s výběrovým.

Concours

Personnel Office bude vybírat budoucí zaměstnance EU v náročném konkurzu, který sestává z tříkolové písemné a ústní zkoušky. Největší šance uspět mají právníci, ekonomové, politologové a sociologové. Například Komise hledá nejvíc odborníků v oblasti daňové a celní politiky, ochrany spotřebitele, finanční kontroly, vnitřního trhu, ale i zahraniční politiky či statistiky (pro Eurostat). Concours bude vyhlášen během léta 2003 ve všech členských zemích EU i v deseti zemích kandidátských. Preferováni (a tím pádem zvýhodněni) budou uchazeči z kandidátských zemí. V České republice bude první kolo výběru organizovat Ministerstvo zahraničních věcí.

U uchazečů se předpokládá solidní všeobecné vzdělání, dobrý přehled o evropských dějinách, znalost minimálně dvou oficiálních jazyků EU (angličtina je podmínkou, druhým jazykem musí být buď francouzština, nebo němčina; francouzština v EU kvůli rozšíření na východ ztratila svou dosud neotřesitelnou výsadní pozici). Další podmínkou je uzavřené vysokoškolské studium (pro úroveň A) a alespoň minimální praxe v oboru. Při zkouškách pak musí uchazeči v národních kolech umět odpovědět na otázky typu: "Který finanční nástroj Evropské unie podporuje projekty v oblasti životního prostředí?". V prvním kole konkurzu obvykle neuspěje 90% uchazečů.

Na ty úspěšné pak čeká druhé písemné kolo (již tématicky zaměřené podle profesního profilu daného uchazeče). Poslední skupina nakonec absolvuje ústní kolo v Bruselu, které je nejnáročnější - kandidát musí dokázat, že má takové zkušenosti, jaké uvádí v životopise. Ten, kdo obstojí v konkurzu, stále nemá jistotu, že bude skutečně v nějaké evropské instituci zaměstnán. Kandidát je nejprve zapsán na speciální seznam nových zaměstnanců - tzv. Bluebook - a sám si musí zajistit místo například u jednoho z generálních ředitelství Evropské komise. Po uplynutí jednoroční zkušební lhůty musí získat kladný posudek. Pokud i tehdy uspěje, má před sebou velice zajímavou kariéru.

Nároky na kandidáty jsou vysoké, přesto se každoročně do konkursů hlásí tisíce zájemců. Počet úspěšných uchazečů je ovšem oproti počtu zájemců velice nízký. Například posledního konkurzu v roce 1998 se zúčastnilo 16.000 lidí a k dispozici bylo 469 volných míst. Vysoké nároky na budoucí zaměstnance kompenzují sociální jistoty, materiální zabezpečení a hlavně možnost profesního růstu.

Uchazeči zpravidla musí být občany členské nebo kandidátské země EU (myšleno deset kandidátských zemí). Existují ale i případy, kdy se zaměstnancem evropské instituce stane občan země, která nepatří do žádné ze zmíněných kategorií. Tito lidé procházejí zvláštní přijímací procedurou a mohou se ucházet o místa v institucích, které se nějakým způsobem zabývají vnějšími vztahy Evropské unie (Rada, Parlament a Komise). Předpokládá se, že například ukrajinský expert bude cenný při tvorbě zahraničně-politické strategie vůči Ukrajině apod.

Kariéra evropského úředníka

Nároky na vzdělání uchazečů se liší podle pozic, o které se ucházejí. Kariérní řád zaměstnanců evropských institucí se dělí na kategorie A, B, C a D (tabulka č. 1).

Tabulka č. 1 - Vzdělání potřebné pro jednotlivé kategorie

A B C D

Vysokoškolské vzdělání Maturita Střední odborné vzdělání Základní vzdělání

Typická (a co počtu nejčastější) kariéra evropského úředníka se odehrává v tzv. generálních ředitelstvích (obdoba národních ministerstev). Evropští úředníci se během svého působení často pohybují jen v rámci jednoho generálního ředitelství, ale mění své zaměření. Například člověk, který pracuje na Generálním ředitelství pro rozšíření (DG Enlargement) v oddělení pro Rumunsko, se na další čtyřleté období může přesunout například na zastupitelství Evropské komise (tzv. delegaci) do Rigy. Dalším možným kariérním postupem je specializace v rámci jednoho generálního ředitelství (například na problematiku televize bez hranic).

Od zaměstnanců kategorie A se očekává iniciativa, představivost a kreativita, vůdčí schopnosti a mimořádné pracovní nasazení. Začínající úředník této kategorie se může uplatnit ve všech řídících a správních funkcích. "Áčkoví" úředníci se podílejí například na tvorbě legislativy v oblasti dopravy, připravují podklady pro jednání s nečlenskými zeměmi nebo řídí podpůrné programy předvstupní pomoci. V každém případě se jedná o práci, která se vzhledem k malému počtu evropských úředníků (počet úředníků EU je relativně menší než v průměrném státu Evropské unie) odehrává v relativně malých týmech a vyžaduje od jednotlivce od počátku kariéry vysokou míru zodpovědnosti.

Kategorie A se dále klasifikuje podle délky pracovních zkušeností od A8 do A1. Úspěšný absolvent vysoké školy bez předchozí pracovní zkušenosti začíná na úrovni A8, s minimálně dvouletou pracovní zkušeností na stupni A7 nebo A6, a to v případě, že má vzdělání v oblasti práva, ekonomie, účetnictví, statistiky nebo podobného zaměření. Za normálních okolností může zaměstnanec během své kariéry povýšit až na úroveň A4, výjimečně na A3. Vyšší posty jsou vyhrazené politicky nominovaným úředníkům (komisaři, generální ředitelé a jejich náměstci, členové kabinetu komisaře apod.).

Od zaměstnanců kategorie B se očekává, že úspěšně zakončili vyšší středoškolské vzdělání a mohou doložit minimálně dvouletou praxi v oboru. V této kategorii existuje pestrá paleta možností uplatnění převážně v nižších administrativních funkcích (například ve vnitřní administrativě evropských institucí, výpočetní technice nebo v archivech, knihovnách či informačních centrech).

Zaměstnanci kategorie C vykonávají především pomocné kancelářské a sekretářské práce. Očekává se, že mají ukončené středoškolské vzdělání a nejméně dvouleté pracovní zkušenosti v oboru.

Zaměstnanci kategorie D vykonávají především manuální a technické profese (řidiči, uklízečky atd.).

Vzhledem k tomu, že kvůli práci v kategoriích B, C, D se do Bruselu moc lidí nestěhuje, tvoří většinu zaměstnanců v těchto kategoriích Belgičané.

Zaměstnanci Evropské komise se těší nejvyšším příjmům ze všech institucí EU (kategorie A1 až 13 871 euro měsíčně). Do budoucna se však uvažuje o sjednocení platových tříd pro všechny unijní instituce. Platy závisí na pozici, délce zaměstnání a na tom, zda pracovník musel opustit svou rodnou zemi, aby mohl pro Komisi pracovat. Všichni zaměstnanci pochopitelně odvádějí daně, takže mají nárok na sociální a zdravotní pojištění a důchod. Evropská komise poskytuje svým zaměstnancům příplatky na děti (jeden z rodičů platí o 11% nižší daň) a příplatky na sebevzdělávání. V Bruselu existuje pro děti úředníků mnoho tzv. European schools, mezinárodních základních a středních škol, mezi nimiž nechybí například ani střední zdravotnická škola.

Auxiliary Staff

V první polovině tohoto roku proběhla výběrová řízení do tzv. Auxiliary Staff (Pomocný personál). Auxiliary Staff se považuje za nástupní můstek pro stálou práci v evropských institucích. Roční práce v rámci Auxiliary Staff (převážně asistence pracovníkům kategorie A) je vynikající zkušeností: prakticky se jedná o velmi dobře placenou stáž pro čerstvé absolventy, která jim má poskytnout nejlepší možnou praxi. Proto byl o tato místa v deseti kandidátských zemích obrovský zájem. Celkem se přihlásilo 21.990 uchazečů, přičemž k dispozici je zhruba 1.000 míst. Nejvíce se hlásí Poláků - 10.062. Velkým překvapením je ale počet přihlášených Slováků, kterých se v přepočtu na počet obyvatel o tyto stáže uchází nejvíce - 5.962. Pravděpodobně za tím stojí jistý nejmenovaný pracovník bruselské Personnel Office slovenského původu, který poskytl interview slovenskému rádiu Twist. Do Bruselu se tak hlásili např. doktoři, inženýři apod. Čechů se o práci v Auxiliary Staff hlásí 1.896.

Kandidáti museli vyplnit rozsáhlý dotazník na Internetu, který se po určité době sám odeslal bez možnosti jej anulovat a vyplnit znovu. Tímto způsobem se testovala "počítačová gramotnost" uchazečů ještě před samotným výběrem. Dále absolvovali náročné pohovory na Delegacích Evropské komise v příslušných státech.

Tlumočníci a překladatelé

Další skupinou zaměstnanců Evropských institucí jsou tlumočníci a překladatelé. Jedenáct oficiálních jazyků EU (jejich počet se po rozšíření pravděpodobně zvýší na 19 nebo 20) poskytuje řadu příležitostí lidem, kteří ovládají nejrůznější jazykové kombinace. Práce tohoto druhu je velmi náročná a podle toho dobře ohodnocená - lze si tak vydělat až 11.500 euro.

Tlumočníky a překladatele zaměstnávají Překladatelské centrum a Tlumočnická a konferenční služba EU, které původně vznikly při Komisi, ale nyní slouží všem institucím. Náklady na tlumočení a překládání stále patří k nejvyšším v rámci celé administrativy EU a po rozšíření ještě vzrostou. Uvažuje se tedy o zásadní reformě tlumočení. Jednou z variant je, že o tlumočení bude každá delegace žádat a na nákladech se bude podílet. Jinou variantou je, že se bude ze všech jazyků tlumočit jen do angličtiny, němčiny a francouzštiny (nikoli opačně). Reforma překládání dokumentů do národních jazyků ve smyslu redukce nákladů asi není možná.

Výhled

Evropská unie nabízí našim občanům práci, která se pro mnohé může stát vrcholem kariéry. Je třeba mít na zřeteli, že tito pracovníci, ačkoli nejsou politicky nominovaní (jako třeba poslanci Evropského parlamentu, komisaři apod.), svým způsobem reprezentují naši zemi a mají velký potenciál ovlivňovat věci v její prospěch, přestože by tak měli činit nevědomky, neboť mají především hájit zájmy Unie. V Bruselu se nejednou setkáte s hovory na téma, že tam či onde sedí Ir, Řek nebo Francouz, což má takové a onaké důsledky. Každopádně by členské země EU neměly role a význam svých pracovníků podceňovat. Například Velké Británii se velmi vyplatilo, když investovala do rozsáhlého vzdělávacího a motivačního systému pro své budoucí úředníky v Bruselu. Existuje sice totiž pravidlo geografické rovnováhy, ale platí jen do jisté míry - ruku v ruce s přísnými vstupními podmínkami. To znamená, že se určitě nestane, že by v Komisi nepracoval ani jeden Čech, ale je možné, že jich bude řádově méně než třeba Maďarů, kteří budou lépe připraveni. Je namístě připomenout, že jediný, kdo u nás organizuje a nabízí přípravné kurzy na práci v EU, je německá Nadace Konráda Adenauera (Konrad Adenauer Stiftung).

Stejně tak by ale mohlo dojít k úplně opačné situaci: odlivu mozků, respektive řídících pracovníků ministerstev, naší mise v Bruselu atd. (tzv. parašuting). Pokud se takovým lidem nebrání nějakým administrativním opatřením, mají největší naději v konkurzu uspět.

Mnoho z evropské agendy se musí dělat z domova a doma také stále zůstává výsadní právo rozhodovat. Katastrofální by bylo, pokud by například celá česká mise odešla do Komise. Připadne jí (respektive jejímu šéfovi Teličkovi) totiž důležitá úloha: bude naším zástupcem v COREPERu - "kuchyni Evropské unie", kde se koncipují základní postoje členských států. Naše Mise tedy bude potřebovat kvalitní a věci znalé osazenstvo, aby mohla dobře hájit naše zájmy.

www.integrace.cz