Farmáři bijí na poplach: Pomozte, jinak přijde krach

Farmáři bijí na poplach: Pomozte, jinak přijde obrovský krach

Zemědělci bijí na poplach. Tuhá zima, která zničila téměř třetinu ozimů, byla poslední kapkou. Řadě sedláků i zemědělských podniků hrozí krach. Ohroženy jsou desítky tisíc míst v potravinářských firmách.

Perspektiva řady regionů je nejistá, protože stojí a padají právě se zemědělstvím.

Stav zemědělství v České republice je žalostný. Problémy, které jej provázejí více jak deset let, se začínají vršit do nebezpečné pyramidy. Pokud dojde k masivním krachům, postihne to nejen samotné zemědělce, ale desítky tisíc lidí v navazujících odvětvích.

Sedláky drtí konkurence ze zahraničí, diktát odběratelů jejich produkce a v neposlední řadě i příroda. "Co nezničily loňské povodně, dodělala letošní krutá zima. Například třetina ploch ozimů byla totálně zničena," řekl nedávno šéf agrární komory Václav Hlaváček.

"Není ani jedna plodina a ani jeden živočišný produkt, na němž bychom dokázali vydělat peníze," postěžoval si Oldřich Plaňka, hospodář z Beskyd, který řídí větší zemědělskou společnost. "Přežíváme a bojíme se, co s námi konkurence po vstupu do unie udělá," dodal. Zatímco ve větších zemědělských společnostech se snižují platy a jejich průměrná úroveň nedosahuje ani dvou třetin celostátního průměru, střední společnosti krachují. Malí hospodáři se sice povětšinou drží, ale je to na úkor hodin a náročnosti práce.

Podle odborníků za vším zejména stojí katastrofální propad cen, horšících se sklizní v důsledku nepříznivých klimatických podmínek a přírodní katastrofy loňského léta. Zemědělský svaz, sdružující asi polovinu lidí pracujících v zemědělství, spočítal, že jen za loňský rok přišli zemědělci o tržby ve výši 11,5 miliardy korun.

"Ceny, nad nimiž tak hořekujeme, se z roku na rok propadly skoro o deset procent. V reálné podobě to znamená, že zemědělci přišli o tržby ve výši 11,5 miliard korun," uvedl Miroslav Jirovský, předseda svazu.

"Hrubá zemědělská výroba se snížila o 19,5 miliard korun,"dodal. Jsou to tak velké cifry, že si málokdo dokáže představit, co ztráta těchto peněz zemědělcům způsobila. Podle svazu ani jeden kraj nedosáhl loni kladného výsledku hospodaření. "Nejmenší ztráty dosáhly podniky v Moravskoslezském kraji, ale ani tady nejde o zisky. Nejvyšší ztráta byla v kraji Ústeckém a Libereckém," dodal Jirovský. Přitom odškodnění za ztráty z povodní, které jsou v zemědělství na úrovni 2,2 miliard korun, dosáhlo jen necelé poloviční úrovně, a tak miliarda škod je nahrazena.

"Nejhorší je, že cenový propad není vyrovnán odpovídající srovnatelnou podporou zemědělských podniků a podnikatelů, ať již formou mimořádných dotací, či jinými adekvátními formami," uvedl Hlaváček.

Počet zemědělců se od roku 1990 snížil z půl milionu na 180 tisíc. "Pokud další zkrachují, vzroste nezaměstnanost na venkově, tedy v oblastech, které už dnes jsou postiženy nedostatkem pracovních míst," řekl ekonom Jiří Krátký.

Navíc se budou muset zemědělské produkty dovážet. "Platy po vstupu do EU nevzrostou natolik, abychom si mohli dovolit kupovat potraviny za ceny v té které zemi Evropské unie, aniž by to zcela nerozhodilo rodinný rozpočet," uvedl Oldřich Reinbergr, viceprezident agrární komory, který je generálním ředitelem dobrovického cukrovaru. Upozornil na to, že každá ze zemí Evropské unie si dál bude hájit své zemědělce. "I v tomto případě platí bližší košile než kabát, a pokud si neochráníme zemědělce, doplatíme na to jako společnost. Každý stát má většinu potravin z vlastní produkce a dováží jen doplňky," dodal Reinbergr.

Zatímco on věří, že počet zemědělců s podporu státu již příliš neklesne, předseda Zemědělského družstva Sedlec u Mikulova Jan Hajda říká, že v Rakousku po vstupu do unie počet zemědělců klesl o 40 procent. "Bojíme se, že to tak bude i u nás. Zatím je situace v zemědělství bezvýchodná," uzavřel.

Ministr Palas: Zemědělci, zabojujte

Situace zemědělců není podle ministra zemědělství Jaroslava Palase tak černá, jak ji oni vidí. "Do integračního procesu, do harmonizace s předpisy a prostředím společného evropského trhu jsme vložili za poslední roky obrovské finanční prostředky. A to nejen stát, ale především samotní podnikatelé," uvedl Palas.

Podle něj zemědělství získalo možnost čerpat i podpůrné prostředky z Bruselu. Některé pozice se podařilo vyjednat tak výhodně, že je obava, aby vyjednané podpory dokázali zemědělci využít. "Prostřednictvím těchto nástrojů budou mít k dispozici 15 - 18 miliard korun ročně, což je 80 až 90 procent všech přímých dotací do zemědělství," uvedl.

Podle Palase k dosažení těchto finančních prostředků nejsou třeba žádné projekty. Každý zemědělec, který splňuje podmínky pro danou podporu, si podá klasickou žádost a obdrží fixní, dopředu známou dotaci.

Mnoho sedláků se vstupu do unie asi nedožije

Dá se vůbec za současné situace zemědělstvím uživit? Předseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů Jan Veleba tvrdí, že je to už vyloučené.

Je situace opravdu tak vážná?

Zemědělství je v krizi. Není to o tom, že bychom poplakávali, abychom si ulehčili život. Opravdu se láme chleba a blíží se masový krach zemědělců a zemědělských podniků, který dopadne na venkov a tisíce pracovních míst v navazujících odvětvích. Pořád se hovoří o tom, co přijde po vstupu do Evropské unie. Málokdo si však uvědomuje, že řada zemědělců se vstupu ani nedočká, zkrachuje daleko dřív.

Tvrdíte, že se tedy nelze zemědělstvím uživit?

Je to samozřejmě individuální. Má-li někdo vynikající půdní podmínky v úrodné oblasti, je na tom lépe, než někdo, kdo hospodaří v podhůří. Je však evidentní, že průměrný zemědělec se zaměřením na obilniny, či chov skotu nebo prasat žije skutečně z ruky do úst a stojí na pokraji krachu. Vezměte si například fakt, že za kilogram vykrmeného prasete, které prodám masokombinátu, si nekoupím ani litr nafty.

Kolem cen vepřového to v poslední době vře…

…a právem. Někteří naši odběratelé se chovají ne jako partneři, ale jako diktátoři a považují nás za svou kořist. Mám na mysli některé zpracovatele, konkrétně masokombináty a ceny, které platí svým partnerům za vepřové maso. Už se dopracovali téměř k ceně 20 korun za kilogram v živé váze - a to je 13 korun pod úrovní výrobních nákladů. Nemusím proto vysvětlovat, že za této situace musí ti, kteří se specializují na výrobu vepřového, krachovat.

S řezníky jste jednali o cenách, jaké mají pro to zdůvodnění?

Prý je vepřového nadbytek. Ve skutečnosti ale přebytek ospravedlňující cenu na hranici lichvy není, ani se nedováží tolik masa z Polska. V lednu, podle statistiky bylo na trhu navíc proti stejnému loňskému období jenom o 2000 tun vepřového, tedy o 4,5 procenta. Ale cena, kterou nám daly masokombináty, jsou v průměru 26,50 korun za kilogram, nižší o 22 procent. Důvod je v něčem jiném a mnohem horším. Řezníci se rozhodli vzít sedlákům peníze. Velice je potřebují. Přizpůsobení se normám unie, kam asi příští rok vstoupíme, stojí mnoho investic. Porážkových míst je nadbytek a platí, že se všichni chtějí v tomto oboru udržet, přitom využití výrobních kapacit není ani 50procentní.

Spolu s agrární komorou váš svaz požádal antimonopolní úřad, aby prověřil podezření z kartelové dohody u masokombinátů. Co vás k tomu vedlo?

Naše podezření je opodstatněné. Potvrzují to týden co týden naprosto identické ceny zpracovatelů od Chebu po Martinov. Protože máme podezření, že ceny jsou opravdu domluvené, předali jsme 18. března na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v tomto smyslu podání.

Nářky jsou nadsazené, myslí si potravináři

Potravináři cítí těžkosti zemědělců, protože producent bez zpracovatele nemůže existovat. Přesto tvrdí, že nářky producentů jsou nadsazené.

"Zemědělci musí rozlišovat čísla podle jejich výpočtu," zaznělo nedávno na tiskové konferenci Potravinářské komory. Její prezident Jaroslav Camplík víceprezidentem Ladislavem Steinhauserem, který vlastní masokombinát v Tišnově u Brna, se shodli, že si zemědělci často pletou ceny farmářské s cenami, za něž prodává masokombinát z rampy obchodníkům v zemích Evropské unie. "Pak nám zemědělci neprávem vyčítají nízké ceny, aniž si zjistili, že třeba v Dánsku je vepřové v určitém období levnější než v České republice, hovězí taktéž a mléko prodávají ve Velké Británii zemědělci o třetinu levněji než u nás," uvedl zástupce komory.

"V diskusích o českém zemědělství padají obrovská čísla. Jen loni ministerstvo zemědělství rozdělilo na dotacích 17 miliard korun. Každý z nás tak zemědělcům zaplatil 1700 korun bez ohledu na to, že peníze šly ze státního měšce," uvedl Steinhauser s dodatkem: " Pokud to bylo na dobrou věc, proč ne".

Zároveň upozornil, že v potravinářství řada firem zkrachuje - a stejně skončí i hodně zemědělců s podnikáním, které nedokáží dovést k výdělku. Mlékaři již dnes například tvrdí, že nemohou kvůli nákladům dojíždět za každým malým producentem mléka. Jihlavská mlékárna již některým producentům do nového kvótového období, které začíná prvním dubnem, vypověděla smlouvy - a její řídící pracovníci se netají tím, že nemohou prodražovat výrobu vzrůstajícími náklady na svoz mléka.

Kdo ví, kde by lidé našli obživu...

Zemědělcům na řadě míst zůstaly jen oči pro pláč. "Očima vytahujeme ozimou pšenici a ještě ji barvíme na zeleno," s ironií v hlase popsal situaci v zemědělství Petr Semerád, ředitel Agropodniku Humburky na Hradecku.

"Noční mrazíky z minulého týdne zkázu na polích dodělaly," dodal. Podnik hospodaří na výměře 3,7 tisíce hektarů a prožívá bez rozdílu totéž, co malí sedláci. "Není na čem vydělávat a uhradit ztráty jedné komodity ziskem z druhé. Zisky nejsou, a to si z roku na rok od počátku devadesátých let říkáme, že příště se to už určitě zlepší," uvedl.

I tato zemědělská firma musela sáhnout k propouštění. "Povinně museli všichni, kteří jsou v důchodovém věku, zůstat doma," řekl. Přesto, že jde o moderní zemědělský podnik se všemi předpoklady konkurenceschopnosti, má stejné problémy jako ostatní.

"Jde o přežití. Ani my nevíme, jestli práh Evropské unie překročíme, jsme ve velmi tíživé situaci," řekl Semerád. Navíc, jak potvrdil, zemědělci vložili peníze do hnojiv a osiv. "Ty nám půjčili dodavatelé a budou si je vybírat po sklizni odpočtem z ceny za úrodu. Pokud se ale nepodaří dosít, je katastrofa hotová," uvedl Semerád. Tu si sice mladý manažer nechce připustit, ale uvědomuje se velmi dobře, kolik lidí, kolik rodin je na prosperitě agropodniku v Humburkách životně závislých.

Kde by našli jiné zaměstnání, které by jim dalo obživu? Na to odpovědět neumí.

Fakta o zemědělství

· V roce 1990 zde pracovalo 550 tisíc lidí V roce 1995 jich bylo 250 tisíc lidí

· V loňském roce 170 tisíc zemědělců