Rozkol uvnitř Evropské unie je vážný, ale překonatelný

PRVNÍ NÁMĚSTEK MINISTRA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY JAN KOHOUT ŘEKL

* Jaká je v současné době nálada v Evropské unii v souvislosti s iráckou krizí?Nakolik hluboký je nynější rozkol v Unii?

Pokud jde o bezpečnostní a zahraniční politiku, otázka Iráku EU zasáhla velmi citelně. Ukazuje se, že rozkol uvnitř Unie je sice dost vážný, ale překonatelný. Věřím, že povede k určité reflexi, jak k té situaci došlo, jak ji napravit a jak najít mechanismy, které by opakování podobných případů zabránily.

* Je představa společné zahraniční a bezpečnostní politiky stále ještě realistická?

Řešení této otázky je problém i pro Konvent pro budoucnost Evropy; kvůli krizi se její projednání posune až na konec působení Konventu, aby události kolem Iráku byly reflektovány s chladnější hlavou. Většina Evropanů si přeje, aby EU na mezinárodní scéně vystupovala jednotněji a aby to odpovídalo jejímu hospodářskému potenciálu. Princip národní suverenity je však mnoha zemím natolik blízký, že se ho nehodlají vzdát.

* Vidíte tedy jednotný hlas Evropy reálně?

Vidím to reálně v horizontu pěti deseti let. Konvent by tomu mohl nastavit určité mantinely a podmínky - například že ministru zahraničních věcí EU vytvoří dostatečné institucionální zabezpečení a začne formulovat evropský zájem. Uvažuje se o posílené spolupráci v některých oblastech, existují návrhy, aby se v některých zahraničněpolitických, ne v obranných, otázkách hlasovalo kvalifikovanou většinou.

* Dá se říci, že se Konvent poučil ze situace OSN?

Uvidíme, jak moc jsme se poučili z OSN. Poučení musí přijít, ale zatím není jasné, jaké bude. Že přijde a že přijde v souvislosti s Konventem a v souvislosti s tím, co bude v ústavě o společné zahraniční a bezpečnostní politice, je naprosto zřetelné. A možná proto Konvent neskončí v plánované době, právě kvůli této reflexi - úvahy ohledně délky jeho trvání jsou předčasné. Myslím si, že tak měsíc před koncem Konventu bude jasné, kde jsme a zda budeme potřebovat více času.

* Neochota zavést společné jmenovatele však může být pevně zakořeněná v Evropě - už kvůli historickým zkušenostem.

Nemůžeme si představovat, že by EU měla význačnější slovo, pokud slova nebudou podepřena věrohodnou silou. Myslím si, že si představitelé evropských zemí uvědomují, že bez společného postoje není ani jeden stát s to ovlivňovat chod světových událostí. Jinak by Evropa například mohla vypadat jako Itálie 15. století - bohaté a kulturně vyspělé státy by zahraničněpoliticky byly odsouzeny na vliv větších velmocí, zdaleka ne tak rozvinutých a zdaleka ne tak kulturně rozvinutých.

* Nebude však evropská jednotná politika kolidovat s NATO a OSN?

Nutně nemusí. Naprostá většina členů EU bude i členy Aliance.

* Ale jenom někteří z nich stálými členy Rady bezpečnosti.

Přesně tak. V OSN probíhají velké diskuse o tom, jakým směrem by se měla ubírat reforma RB. Existuje spousta návrhů, je to však zablokované na mnoho let. Současně však byly odblokovány zábrany ležící v cestě obranné spolupráci mezi EU a NATO. Výchozí momenty jsou tu dobré a ke kolizi nutně nemusí - a ani by nemělo - dojít. Jsem hluboce přesvědčen, že silnější Evropa, tedy i vojensky silnější, bude věrohodnějším partnerem jak Alianci, tak ke Spojeným státům.

* Do Unie brzy přistoupí státy se vstřícnější politikou vůči USA. Nedávno byl také zveřejněn dopis osmi státníků vyjadřující podporu Spojeným státům; neobává se EU dalších potíží při formování společných stanovisek?Mluvil jste o evropském zájmu - v čem tedy tkví?

Problém je, že evropský zájem v oblasti společné politiky nebyl. Ani nebyl nikdo pověřen tím, aby se ho pokusil definovat. Musí někde vzniknout něco, co se ho bude snažit zformulovat. Problém dopisu osmi, který v některých zemích EU vyvolal určité ne zrovna pozitivní reakce, byl zapříčiněn možná méně známou okolností. Unie vytvořila formáty pro konzultace a dialog s kandidáty. Problém byl v tom, že se ve skutečnosti o žádný dialog nejednalo. Pouze nastoupili ministři z kandidátských zemí, proti nim seděl jeden, někdy dva ministři z nynější patnáctky. Kandidáti si odpřednášeli svoje a nebyla na to žádná reakce. Dopis osmi tedy není výsledek pouze toho, že tato část Evropy, která se osvobodila od komunismu, má vstřícný vztah ke Spojeným státům, ale i toho, že EU nikdy vážnější zájem o naše názory neprojevila.

* Takže si o to Unie takříkajíc koledovala sama?

Dá se říci, že to byl nutný výsledek toho, když spolu dva nemluví a nejednají - když k něčemu skutečně dojde, pak se trochu překvapí. Výměna informací se výrazně, kvalitativně změní po 16. dubnu, kdy se dostaneme do všech orgánů a výborů EU. Skutečně to bude dialog a ne naslouchací rituál.

* Zaznívají nějaké obavy v souvislosti se vstupem kandidátských zemí?

Ty samozřejmě neslyšíte veřejně. Členské země si nejsou jisty, zda vnímáme Evropu jako politický projekt, který od začátku má překonávat odvěké rivality na kontinentě a vědomě se konsenzem snažit o stavbu Evropy jako komplexu, ne jen jako zóny volného trhu a čtyř základních svobod. Názor, že by nově přistupující země měly tak zúžené vnímání EU, je falešný, což ukazují i jednání v Konventu - tam se ČR podařilo vydobýt určité renomé a zařadila se mezi ty aktivnější účastníky.