Ceny piva neporostou rychleji než mzdy a platy

* Spotřeba piva v Německu, Británii i ve většině ostatních vyspělých pivařských zemí už delší dobu klesá. Pro Česko to zatím neplatí, výroba včetně exportu se drží okolo 18 miliónů hektolitrů ročně. Jak odhadujete budoucí vývoj ve spotřebě piva?

Je pravda, že spotřeba piva se u nás už řadu let pohybuje zhruba na stejné úrovni, po odpočtu exportu činí okolo 160 litrů na obyvatele a rok. Do určité míry k tomu přispívá i rozvoj cestovního ruchu. Naše odhady nasvědčují tomu, že zhruba desetinu z tohoto množství (přesnější údaj je obtížné zjistit) vypijí turisté, kteří navštíví naši republiku. Skoro každý, kdo k nám přijede, zkusí, jak chutná české pivo. Očekávám, že ani do budoucna spotřeba již neporoste. Spíše bude klesat, dejme tomu o jedno procento za rok. Pokles domácí spotřeby by však měl více než vyrovnávat nárůst exportu. V něm v posledních letech dosahujeme pozoruhodných výsledků, uvážíme-li, že světový trh s pivem je přesycen a konkurence je velká.

* S blížícím se vstupem do Evropské unie se čeští pivaři obávají, že dojde k růstu cen jejich oblíbeného moku. Vždyť na západ od Aše stojí půllitr piva v hospodě kolem dvou eur, v Británii točené pivo do dvou liber téměř nekoupíte. Proti cenové úrovni u nás to je přímo propastný rozdíl. Nehrozí nám cenový šok?

Jsem přesvědčen, že tyto obavy jsou z velké části zbytečné. Uvážíme-li, že dnešní průměrná cena jednoho půllitru piva je asi 15 korun, potom čeští spotřebitelé a turisté, kteří k nám přijedou, za pivo za rok utratí 48 miliard korun. Výdaje za pivo tak představují nezanedbatelnou položku rodinných rozpočtů. Dokud výrazněji nevzrostou mzdy a platy, nemohou výrazně růst ani ceny piva.

Takové zvýšení by znamenalo obrovský zásah do rodinných rozpočtů, a tím i pád spotřeby.

* Myslíte, že by se konzumenti piva opravdu uskrovnili?

Čeští pivaři nejsou asociálové. Pokud by měli konzumací piva ožebračit vlastní rodinu, přejdou na levnější druhy nebo jeho spotřebu omezí. Ceny piva tak podle mého soudu budou v příštích letech víceméně kopírovat vývoj mezd a platů.

* Kolik pivovarů působí na českém trhu?

V České republice je v současnosti 49 průmyslově vyrábějících pivovarů. Z toho asi třicet má výrobu nižší než 200 tisíc hektolitrů ročně a řadí se do skupiny malých a nezávislých pivovarů. Kromě toho u nás existuje asi dvacítka minipivovarů restauračních. Naprostá většina z průmyslových pivovarů a všechny tuzemské sladovny jsou členy našeho svazu. Vedle nich pak i další přidružení výrobci, například firmy produkující pivní sklo, sudy, zabývající se výzkumem, distribucí a podobně.

* Velkých hráčů je ale na trhu podstatně méně.

Největším z nich je skupina Plzeňského Prazdroje, které dnes patří okolo 50 procent trhu. Pražské pivovary mají asi 13procentní podíl, víc než milión hektolitrů piva za rok vyrobí ještě Budějovický Budvar. K dalším větším výrobcům patří Starobrno s Hostanem, skupina Drinks Union, Krušovice.

* České pivovarnictví je významným domácím, ale i exportním oborem.

Vedle svého ekonomického významu dává pivovarnictví pracovní jistoty a obživu i lidem v řadě souvisejících oborů, jako jsou zemědělství, sladařství, návazně potom i sektorům distribuce a služeb. Obrovské peníze, jež pivovary vkládají do technologického servisu a do vybavení restauračních zařízení, přispěly k podstatnému zkvalitnění úrovně v tomto oboru podnikání, ale i ke zvýšení kvality piva samotného, zvláště pak točeného.

* Při vývozu se pivo zpeněžuje lépe než doma, že?

To je dáno nejen rozdílnými cenami a maržemi u nás a ve světě, ale především vysokým podílem exportu, kterým se čeští pivovarníci mohou pochlubit. Dohromady se ve světě za rok vyrobí asi 1,4 miliardy hektolitrů piva. Z toho ovšem čistý export, při němž pivo přejede hranice, představuje pouhých 62 miliónů hektolitrů. V České republice se uvaří za rok sice jen 18 miliónů hektolitrů, z toho se však dva milióny hektolitrů vyvezou. ČR tak patří k malým výrobcům, zato k významným světovým exportérům piva.

* Soudě podle plánů největších tuzemských výrobců, vývoz piva by se měl zvyšovat i do budoucna. Jakým tempem?

Vyvážet se snaží i malé pivovary. Ale třemi největšími exportéry jsou Plzeňský Prazdroj, Budějovický Budvar a Pražské pivovary. To, o čem hovoříte, souvisí se strategickými záměry vlastníků těchto pivovarů. Například SABMiller, majitel Prazdroje, už nedlouho po vstupu prohlásil, že Prazdroj se stane jeho celosvětovou vlajkovou lodí, špičkovou značkou. SABMiller jakožto světová dvojka je ochoten dát peníze do reklamy, marketingu, ale disponuje i rozsáhlou sítí pivovarů a distribučních kanálů. Značka Pilsner Urquell se tak snadno dostane do řady oblastí a zemí, kde by se jinak jen velmi obtížně budovaly vztahy, sháněli obchodní partneři. V případě Pražských pivovarů prohlásila belgická společnost Interbrew, která je třetí největší na světě, že Staropramen se stane jednou ze šesti jejích nejdůležitějších vývozních značek.

* Vozit pivo přes hranice je drahé. Největší světoví výrobci to řeší licenční výrobou svých značek v jiných zemích. Licenční výrobu piva rozvíjí i Plzeňský Prazdroj, značky Velkopopovický Kozel a Gambrinus se již řadu let vaří na Slovensku. Loni na podzim došlo k průlomu i u prémiového ležáku Pilsner Urquell, který se začal vařit v polských Tychách, uvažuje se i o licenční výrobě v Rusku. Je to cesta?

Pokud je mi známo, jihoafričtí vlastníci Prazdroje k této otázce přistupovali velmi citlivě. Dlouho o tom diskutovali s uznávanými pivovarníky, například s panem Ivem Hlaváčkem ze slavného plzeňského pivovarnického rodu. Když se SAB rozhodl a chce z Prazdroje udělat jednu z největších pivních značek, bez licenční výroby se to neobejde. Heineken, Carlsberg, Guinness - všechny velké značky se dělají v licenci, jinak by nebyly velké. Vybudovat skutečně celosvětový brand si žádá vyřešit problém licenční výroby. Výroba piva v licenci je navíc ekologicky nejčistší. Odpadá znečišťování odpadních vod i ovzduší při rozvozu, přitom k nám poplynou peníze z licenčních poplatků.

* Malé pivovary si stěžují na to, že jsou velkými vytlačovány z trhu, jejich podíl na celkové produkci piva také stále klesá. Myslíte si, že tyto stížnosti jsou oprávněné?

Předně bych rozpor velcí kontra malí, který zde existuje, zbytečně nedramatizoval. Členy našeho svazu jsou jak malé nezávislé pivovary, tak i největší producenti. Existují malé pivovary, kterým se daří velice dobře. A jsou větší, které mají problémy. Chtěl bych také připomenout, že se nenaplnily katastrofické vize o tom, že fúzující velcí výrobci piva svou cenovou politikou ty malé zcela vytlačí z trhu a zničí. Na trhu je místo pro ty i ony. Větší pivovary mají daleko levnější výrobu na jednotku dík jejímu zhromadnění. Na druhé straně mají některé nákladové položky vyšší, mají dražší distribuci, daleko větší peníze vynakládají na reklamu. Malé pivovary mají výhodu i v tom, že si mohou vytvořit přátelské vztahy se zákazníky, s distributory, s místními orgány v regionu.

* Hlavním jablkem sváru velkých s malými je však boj o hospody. Jaký je váš názor?

Jsem hluboce přesvědčen, že přetahovaná o hospody není soubojem velkých s malými, nýbrž všech proti všem. Všichni v něm používají stejné metody s tím rozdílem, že velcí mají větší možnosti a vzhledem k velikosti své produkce mají více hospod a je na ně více vidět. Hodně záleží i na osobě hostinského a na tom, jakou obchodní filozofii volí. Dobře jistě nepůsobí, máli hospoda na vývěsním štítě určitou značku, ubrusy jiné značky, jiné tácky, sklenice a ještě jiné pivo se tam točí. To není pivní kultura, nýbrž guláš.

* Očekáváte v pivovarnictví nějaké těžkosti v souvislosti s naším vstupem do EU?

Na rozdíl od jiných potravinářských oborů by pivovary neměly mít problémy s hygienou ani s technologickými podmínkami výroby. Jako viceprezident Evropské pivovarské konvence, která se stará o technické standardy a nejlepší výrobní technologie, mohu říci, že čeští pivovarníci jsou už dnes na slušné evropské úrovni. Určité problémy mohou nastat v rozvozu, ne všechna auta splňují příslušné normy. Pak jsou tu ještě problémy s hnacími plyny. V Evropě sice neexistuje žádná norma, která by zakazovala používání vzduchu k tlačení piva. Vzduch už se totiž nikde jako hnací plyn nepoužívá. Je to nehygienické, vzdušný kyslík navíc přispívá k pomnožování kvasinek a dalších aerobních organismů. I u nás už hospod, kde se vzduch jako hnací plyn používá, není mnoho. Pro kvalitu točeného piva je ale vždy na prvním místě jeho dobré ošetření.

* Jak v poslední době vypadají poměry ve spotřebě piva lahvového a točeného, piv výčepních a dražších vícestupňových ležáků?

Na rozdíl od většiny tradičních pivařských zemí u nás sice mírně, ale vytrvale roste podíl spotřeby piva v místě, kde si ho zákazník koupí. V současnosti se zhruba 52 procent prodaného piva vypije v hospodách, restauracích či bistrech a pouze 48 procent piva se prodá v obchodní síti. Z toho je patrné, že v Čechách je pivo nápojem společenským. Poměr konzumace desítek a dvanáctek úzce souvisí s hospodářským vývojem a koupěschopností obyvatel. Ve třicátých letech minulého století, v době hospodářské krize, spotřeba sice zůstala stejná, ale pivaři přešli na pivo s nižší stupňovitostí - tehdy z desítek na sedmičky. Před rokem 1989 byly oblasti, třeba Ostravsko, kde podíl desítek a dvanáctek byl 50:50. V devadesátých letech se tento podíl změnil na 70:30 ve prospěch levnějších desítek. V posledních letech už podíl ležáků, tedy silnějších, a tím i dražších piv, znovu roste.