Ministerstvo zemědělství mění dosavadní agrární koncepci směrem k realitě

Respektování tuzemských půdních a klimatických podmínek, širší prostor pro alternativní pojetí zemědělského podnikání a v neposlední řadě akcent na identitu domácí potravinářské produkce - to jsou základní stavební kameny modifikace dosavadní agrární koncepce ČR, kterou na Ministerstvu zemědělství ČR (MZe) připravuje skupina nejvýznamnějších představitelů resortu. Částečná změna poněkud bezbřehé agrární politiky orientované na produkci souvisí mimo jiné s blížícím se vstupem ČR do Evropské unie. Je odrazem trendů v EU někdy ještě diskutovaných, jindy do zemědělské praxe již zaváděných nebo zcela zavedených.

Základní realizační tým

Do konce letošního roku má tým odborníků připravit novou agrární strategii České republiky coby členské země EU. Tvoří jej první náměstek ministra zemědělství Dušan Vaněk, hlavní vyjednavač podmínek vstupu do EU za resort zemědělství, náměstek Miroslav Toman, ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Tomáš Doucha a šéfka poradců ministra Magdaléna Hrabánková. Kolem těchto lidí se v současné době vytváří okruh dalších spolupracovníků - na projektu omezení půdní eroze například pracuje bývalý náměstek předchozího ministra zemědělství Tomáš Zídek, počítá se se zapojením zemědělských univerzit a intelektuálního zázemí českého zemědělství vůbec. To vše dává předpoklady k tomu, že poprvé od listopadu 1989 vznikne na tuzemské agrární scéně materiál, který bude mít konečně právo nazývat se koncepcí, a navíc vytvoří rámec pro skutečnou restrukturalizaci agropotravinářského sektoru.

Zemědělství jako prevence vzniku povodní

Jedním z dominantních pilířů by se měl stát několik let zapomenutý projekt Vize voda (nebo také ČR - střecha Evropy), který vychází ze skutečnosti, že naše země leží na rozvodí tří moří. Voda z řek, která teče z Česka do jiných evropských (veskrze unijních) zemí, by podle této vize měla být nejen co nejčistší, ale také by měla mít stabilizovaný průtok. To předpokládá generální stabilizaci vodního režimu na našem území, včetně maximální možné prevence vzniku povodní. Takový projekt přitom sleduje jak zájem naší země, tak zájem EU. Zejména zemědělci a zahrádkáři dobře znají postupný úbytek vody ze studní, důsledky narušení přirozených hydrogeologických vazeb a razantní úbytek schopnosti krajiny zadržovat vodu. Ve všech případech se jedná o důsledky necitlivého intenzivního zemědělského hospodaření v minulých letech.

Po vstupu do EU musí ČR v zemědělské praxi uplatňovat takzvanou nitrátovou směrnici. Jejím cílem je omezit znečištění vodních zdrojů dusíkatými látkami, které vznikají při intenzivní zemědělské výrobě v důsledku hnojení. V ČR přitom patří čtyřicet dvě procenta území mezi takzvané rizikové oblasti, pro které legislativa EU ze zákona stanovuje povinnost hospodařit podle zásad správné zemědělské praxe a omezuje (či zcela zakazuje) používat hnojiva. Zde by ČR musela k redukci intenzivního hospodaření přistoupit v každém případě. Obohacení dané restriktivní metody o další roviny prevence navíc předpokládá využití národních a unijních finančních zdrojů na žádoucí účely v zájmu celé společnosti.

Rekultivace půdního fondu

Specifickou rovinou vodní vize agrární koncepce je projekt rekultivace zemědělského půdního fondu, zejména zvýšení obsahu v něm obsaženého humusu. Ačkoli se poznatky a výzkumy z oblasti pedologie a příbuzných oborů teprve v současné době rodí, dosavadní poznatky jednoznačně ukazují na to, že obsah humusu v půdě je pro její schopnost zadržovat vodu rozhodující. Úbytek jednoho centimetru humusu totiž například podle Zídka znamená snížení retenční schopnosti krajiny na polovinu. K tomu přitom v minulých desetiletích v ČR došlo. Důsledkem je stav, kdy se veškerá voda, která naprší, okamžitě objeví v řekách, protože půda ji nedokáže absorbovat.

Na rekultivaci půdního fondu by se podle dosavadních tezí mělo podílet nejen ministerstvo zemědělství, ale i resort životního prostředí. Obě ministerstva v současné době podle náměstka Vaňka diskutují o myšlence společného projektu, jehož náplní je právě biologická rekultivace půd. Takový projekt by si sice podle Vaňka vyžádal náklady v řádech miliard korun, výsledkem by ale byla potřebná systémová protierozní prevence.

Role zemědělství se rozšíří

Nejvýznamnějším prvkem modifikované agrární koncepce je ovšem důraz na krajinotvorné a mimoprodukční funkce zemědělství a propojení zemědělského podnikání s programy rozvoje venkova. Takový přístup zahrnuje možnost čerpat finanční podporu z bruselských strukturálních fondů. Daleko podstatnější je ale rozšíření doposud velmi úzce vnímané role zemědělství jako producenta surovin k výrobě potravin. V praxi by pak naplnění modifikované agrární koncepce vyústilo ve splnění tolik proklamované teze nedopustit další snížení rozměru českého zemědělství po vstupu do EU.

Otázkou ale je, zda se zemědělci neprodukující maso, mléko nebo pšenici budou stále za zemědělce považovat. Myšlenka nevyrábět potraviny je pro řadu prvovýrobců obtížně přijatelná. Kompromisem by patrně měla být situace, kdy zemědělci sice nějaké komodity produkovat budou, samo o sobě (až na výjimky) jim to ale nezaručí ekonomickou prosperitu. K dobrému byznysu bude prostě nutné naplnit celospolečensky prospěšné zakázky udržované krajiny, biodiverzity, čistoty životního prostředí a minimalizace následků klimatických rizik, zdaleka nejen povodní, ale třeba i sucha.

Intenzivně hospodařit jen ve vhodných lokalitách

To samozřejmě neznamená, že by vysokoprodukční zemědělství mělo v ČR úplně přestat existovat. Narozdíl od dob minulých (a částečně i současných) však nebude aplikované na většinu území naší země, ale jen tam, kde lze dosáhnout konkurenceschopné produkce díky daným podmínkám, zejména z hlediska kvality půdy a vhodných srážkových poměrů. Takové parametry splňují v ČR v zásadě pouze dvě oblasti - Haná a Polabí. Vysokoprodukční zemědělství lze sice provozovat i v dalších lokalitách, avšak v místních specifických podmínkách, nikoli plošně. Je téměř neuvěřitelným paradoxem, že na jednu stranu jsou dvě třetiny území ČR oficiálně zařazeny do takzvaných LFA oblastí (oblasti s méně výhodnými podmínkami k hospodaření), na straně druhé je podíl zornění v ČR zhruba 70%. To je rozpor, který musí být systémově vyřešen - a připravovaná koncepce takové ambice má.

Rozporů mezi praxí a teorií je daleko víc. Ekonomika produkce například praví, že optimální struktura zemědělství spočívá v produkci rostlinných komodit v nížinách a živočišné produkci na horách a v podhůří. V ČR je ale víc než 50% živočišné produkce, zejména přežvýkavců (skot, ovce), soustředěno "dole", v oblastech s vyššími náklady (například na investice do kravínů). Nehledě na stále se zpřísňující nároky na pohodu zvířat (welfare), které lze nepochybně lépe zabezpečit na loukách a pastvinách než ve zděných budovách velkokapacitních stájí. Samozřejmě ani tato teze neplatí generálně - jde ale o to, co by mělo být převažujícím trendem, a zda budou žádoucí trendy finančně podporovány. Diskuse v EU, jakkoli složitá a nepřehledná, přitom k přirozenější formě produkce všeho druhu krok po kroku směřuje, přírodní podmínky ČR zase dávají prostor k jednoduchému naplnění přirozeného.

Pozor na nevratné procesy - půda se ještě bude hodit

Klíčovým strategickým prvkem modifikované agrární koncepce by však měla být absence nevratných procesů v nakládání se zemědělskou půdou, nebo dokonce její systémové vyjímání ze zemědělského půdního fondu tam, kde k tomu není zásadní investiční či stavební důvod. Většina odborníků se totiž shoduje v tom, že dosavadní neúměrná nadprodukce potravin ve vyspělém světě nebude na nedostatek poptávky narážet věčně. Podle Douchy na světě každým dnem stále přibývá hladovějících lidí nebo lidí na pokraji potravinové bezpečnosti - v původním smyslu dostatečného objemu. (Pojem potravinová bezpečnost má v současnosti, zejména v EU, zcela jiný význam; má se na mysli především kvalita a zdravotní bezpečnost potravinářských produktů.)

Dnes je základní brzdou poptávky neschopnost zemí třetího světa za potraviny platit. Lze ale předpokládat, že se současná situace, i díky celosvětovému protiteroristickému tažení, za několik let změní a ekonomika třetího světa začne produkovat alespoň tolik finančních prostředků, aby bylo možné zabezpečit tamějším lidem dostatek stravy. Protože z vlastních zdrojů nebude možné především díky nízké efektivitě zemědělské produkce uživení třetího světa zabezpečit, otevře se prostor pro evropskou, ale i americkou a začínající asijskou nadprodukci potravin a zemědělských surovin.

Na tom budou moci participovat i čeští zemědělci - pokud ale budou mít prostor možné exportní aktivity naplnit. Proto by nebylo příliš šťastné území ČR příliš zalesňovat, ale spíš zatravňovat - takovou půdu lze z roku na rok převést z mimoprodukčních do produkčních režimů, a to ještě ve stavu, kdy je půda po neintenzivním hospodaření zotavená.

Také potravináři potřebují podporu

Je velmi pozitivní, že ministerstvo zemědělství po letech jednoznačné preference prvovýrobců před zpracovateli zemědělské produkce - potravináři - začíná vnímat potřebu podporovat obě skupiny podnikatelů. Je na čase, protože měřítkem konkurenceschopnosti agropotravinářského oboru je finální potravinářský výrobek a ne zemědělská surovina. Uspěje-li na trhu konkrétní potravinářský produkt, znamená to prosperitu jak pro potravináře, tak pro dodavatele vstupní suroviny. A protože právě v potravinářství je konkurence na mezinárodní úrovni nejtvrdší ze všech výrobních oborů, je doslova ve státním zájmu podporovat vlastní podniky, identické výrobky a prokazatelnou kvalitu. K tomu dochází v každé z členských zemí EU, mimo EU i ve většině kandidátských zemí.

V ČR se ovšem zhruba do poloviny loňského roku nedělo kromě planých diskusí na toto téma nic. Kolik peněz z neuskutečněných kontraktů, kolik tržeb z nižšího objemu prodaného zboží z domácí produkce takto uniklo, asi již nikdo nespočítá. Skutečností ale je, že celá řada kvalitních potravin vyrobených v ČR nemá v konkurenci s mediálně masivně podporovanými nadnárodními a zahraničními produkty šanci - o jejich existenci totiž spotřebitel často ani neví. Situaci umocňuje fakt, že v potravinářství existuje bez viditelnějšího rozdílu v ceně, kvalitě a třeba i zdravotních pozitivech téměř nekonečná zastupitelnost jednoho produktu celou škálou jiných.

Kvalitní a identická národní produkce

Za pět minut dvanáct naštěstí vzniká i v podmínkách ČR nástroj, který by měl kvalitní tuzemské potraviny prezentovat, propagovat a také v očích spotřebitele identifikovat. Popisovanou institucí je Marketingová agentura, která by měla, stejně jako praktická aplikace modifikované agrární koncepce, zahájit svou činnost počátkem příštího roku. Činnosti Marketingové agentury by navíc mělo předcházet (respektive se tak už v posledních dnech děje) představení Národního programu podpory domácích potravin. Z dokumentů ministerstva zemědělství, které tento projekt zaštiťuje, přitom vyplývá, že praktickým projevem programu bude označení kvalitních domácích výrobků logem, které by mělo být pro každého spotřebitele zárukou nadstandardní bezpečnosti a kvality potravinářského produktu, který splní předem definovaná kritéria.

První známky kvality budou uděleny v podzimních měsících letošního roku. Známky budou mít omezenou platnost, předpokládají se tři roky, s možností prodloužení. O známku musí výrobce žádat Ministerstvo zemědělství. Deklarovanou kvalitu a složení výrobků bude pro potřeby udělení značky posuzovat, a po jejím udělení i následně kontrolovat, Státní zemědělská a potravinářská inspekce za pomoci veterinární správy, odborných ústavů a regionálních pracovišť MZe. V případě porušení podmínek programu bude možné známku odebrat. Správu známek by měla od počátku příštího roku převzít zmiňovaná Marketingová agentura.

Konec komunikačního vakua

České zemědělství trpělo po celé polistopadové období zcela nepochybně tím, že se stále víc uzavíralo do svých vnitřních resortních problémů. Byl to nejspíš důsledek ztráty pozice strategického resortu, na kterou jej vynesla předlistopadová ideologie. I díky tomu došlo možná ke zbytečné redukci zaměstnanosti v zemědělství - resort totiž nenašel odvahu k jiným činnostem, než k produkci zemědělských komodit. Modifikovaná koncepce je nepochybně šancí, pokud bude dotažena až do podnikatelské praxe. Zejména v tom, že na venkově rozšíří smysl podnikatelské činnosti a propojí zájmy nezemědělské veřejnosti s hospodařícími rolníky.

Petr Havelje agrární analytik.