Evropský zatykač jako součást českého právního řádu

Příprava na život ve spojené Evropě založené na demokratických principech s sebou nese také určitou daň. Volný pohyb osob v Evropské unii přinese českým občanům možnost pohybovat se bez omezení ve všech členských státech EU. Zároveň ale pachatelům trestné činnosti umožní vyhýbat se - takřka nekontrolovatelně - trestnímu postihu na území kteréhokoli státu EU. Stávající úprava mezinárodní právní pomoci je natolik složitá a komplikovaná, že nahrává spíš pachatelům trestné činnosti než zájmu společnosti na jejich spravedlivém potrestání.

Evropská rada byla při vědomí těchto skutečností nucena řešit problém, jak zjednodušit a urychlit trestní stíhání a výkon trestu - v závislosti na spletitém systému extradičního řízení. Hlavní snahou bylo vytvoření společného evropského prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, jejím hnacím motorem byly zajisté také teroristické útoky na USA z 11. září 2001. Výsledkem je přijetí Evropského zatýkacího rozkazu rámcovým rozhodnutím Rady ze 13. června 2002 (2002/584/JVV) o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi jednotlivými členskými státy.

Připravenost na vstup do EU se nutně promítá i do příslušných legislativních změn českého právního řádu tak, aby byly splněny všechny závazky, plynoucí z členství v Evropské unii. Reakcí na mezinárodní smlouvy přijaté v rámci tzv. "třetího pilíře", zejména na Úmluvu Evropské unie o právní pomoci ve věcech trestních z roku 2000, ale také na Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o právní pomoci ve věcech trestních z 8. listopadu 2001, je v současné době předložení návrhu novely zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád). Novela má implementovat Evropský zatýkací rozkaz do právního řádu České republiky. Předložený návrh si klade za cíl odstranit stávající nedostatky právního styku s cizinou a zajistit realizaci závazků plynoucích z rozhodnutí EU v oblasti trestního řízení. Těmito rozhodnutími jsou:

· Rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/JVV o boji proti terorismu

· Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/JVV o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi jednotlivými členskými státy

· Rámcové rozhodnutí Rady 2001/413/JVV o boji proti podvodům a padělání bezhotovostních platebních prostředků

· Rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/JVV o zvýšené ochraně trestními a jinými sankcemi proti padělání v souvislosti se zavedením eura

· Společná akce 98/742/JVV přijatá Radou na základě článku K.3 Smlouvy o evropské unii o korupci v soukromém sektoru

· Rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/JVV o potírání obchodování s lidmi

· Rámcové rozhodnutí Rady 2001/500/JVV o praní špinavých peněz, o zjišťování, sledování, zmrazování a zabavení nástrojů a výnosů z trestné činnosti

· Rámcové rozhodnutí Rady 2002/946/JVV o posílení trestního rámce prevence umožnění nezákonného vstupu, průvozu a pobytu

· Rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/JVV o postavení obětí v trestním řízení

· Úmluva podepsaná 19. června 1990 v Schengenu mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím k provedení dohody podepsané 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (Kapitola 3)

· Druhý dodatkový protokol k Úmluvě Rady Evropy o právní pomoci ve věcech trestních z 8. listopadu 2001

· Úmluvu Evropské unie o vzájemné právní pomoci ve věcech trestních z 29. května 2000

· Evropskou úmluvu o dohledu nad podmíněně odsouzenými nebo podmíněně propuštěnými pachateli z roku 1964 (Českou republikou ratifikováno 10. dubna 2002 - č. 75/2002 Sb.m.s.)

Samotný výčet závazků je značně obsáhlý a jejich aplikace nebude ani zdaleka jednoduchá. Vyžádá si zásah do dosud uznávaných hodnot trestního řízení, ale i do základních lidských práv a svobod garantovaných ústavním řádem České republiky.

Evropský zatýkací rozkaz vychází principiálně z vysoké míry důvěry mezi členskými státy Evropské unie a spojuje ji s významnými změnami dosavadního pohledu na zásady vydávaní pachatelů trestné činnosti k trestnímu stíhání nebo potrestání. S tím je spojeno i uplatnění zásady "ne bis in idem" vyjádřené v čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, ve vztahu k rozhodnutím vydaným orgány činnými v trestním řízení v členských státech Evropské unie.

Předpokladem aplikace je:

· vzájemné uznávání soudních rozhodnutí členských států EU

· opuštění zásady oboustranné trestnosti

· vzdání se zásady nevydávání vlastních občanů

· vzdání se zásady speciality (možnost stíhaní jen pro trestný čin, pro který byla osoba vydána)

· vzdání se výhrady politického cíle trestného činu

Variant řešení implementace Rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/JVV je samozřejmě několik. Navrhovaná novela trestního řádu tuto problematiku řeší razantní změnou dvacáté páté hlavy trestního řádu, kde v oddíle třetím v §§ 404 až 424 jsou uvedena "Zvláštní ustanovení pro předávání osob mezi členskými státy Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu."

Složitý mechanismus vydávání pachatele je nahrazován procesem předání vyžadujícímu státu v rámci EU na základě přímé žádosti jednoho justičního orgánu justičnímu orgánu dožádaného státu. V tomto procesu předávání hrají ústřední orgány jen roli administrativní a technické pomoci.

Vydání evropského zatýkacího rozkazu je omezeno na celkem 32 případů trestního jednání, za které je možné v požadujícím členském státě uložit trest odnětí svobody na dobu nejméně tří let, což je prolomením zásady oboustranné trestnosti, jde o:

1. účast na zločinecké organizaci

2. terorismus

3. obchod s lidmi

4. pohlavní zneužívání dětí a dětská pornografie

5. nedovolený obchod s drogami a psychotropními látkami

6. nedovolený obchod se zbraněmi, municí a výbušninami

7. korupce

8. podvody včetně podvodů postihujících zájmy Evropských společenství ve smyslu Úmluvy ze 26. července 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství

9. praní výnosů ze zločinu

10. padělání měny včetně eura

11. počítačová trestná činnost

12. trestné činy proti životnímu prostředí, včetně nedovoleného obchodu s ohroženými zvířecími a rostlinnými druhy a jejich odrůdami

13. napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice a pobytu

14. vražda, těžká újma na zdraví

15. nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi

16. únos, omezování osobní svobody a braní rukojmí

17. rasismus a xenofobie

18. organizovaná nebo ozbrojená loupež

19. nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl

20. podvádění

21. vydírání a vymáhání peněz za ochranu

22. padělání výrobků a pirátství

23. padělání veřejných listin a obchod s veřejnými listinami

24. padělání platebních prostředků

25. nedovolený obchod s hormony a jinými růstovými stimulátory

26. nedovolený obchod s jadernými nebo radioaktivními materiály

27. obchod s kradenými automobily

28. znásilnění

29. žhářství

30. trestné činy v rámci jurisdikce Mezinárodního trestního soudu

31. únos letadla/plavidla

32. sabotáž

V případě trestního jednání nezahrnutého do tohoto výčtu může být předání podmíněno oboustrannou trestností.

Podmínkou pro vydání evropského zatýkacího rozkazu je existence pravomocného rozsudku nebo rozsudku v nepřítomnosti, kterým byl uložen trest odnětí svobody, nebo nápravné opatření omezující svobodu na dobu minimálně čtyř měsíců, nebo bylo vydáno jiné vykonatelné rozhodnutí v trestním řízení o trestném činu, kde hrozí omezení osobní svobody minimálně na dvanáct měsíců (v ČR například příkaz k zatčení podle § 69 TrŘ.). Formální náležitosti evropského zatýkacího rozkazu jsou uvedeny ve vzoru, který je přílohou Rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/JVV.

Za samostatnou zmínku stojí povinnost předávat své vlastní občany na vyžádání jiného členského státu, s možností požadovat vrácení vydané osoby zpět k výkonu trestu. Pro aplikaci takového průlomu bude patrně nutné změnit také čl. 14 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, aby nemohlo docházet ke zpochybňování výkladu připravované novely trestního řádu ve vztahu k evropskému zatýkacímu rozkazu. Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/JVV ve svém čl. 4 bodu 6 umožňuje vykonávajícímu státu nepředat svého státního příslušníka nebo osobu, která zde má trvalé bydliště, ale vykonávací stát se tím zavazuje k provedení výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření v souladu se svými vnitrostátními předpisy.

V závěru mohu vyslovit jen své osobní přání, aby se Parlamentu České republiky podařilo přijetí tzv. euronovely trestního řádu s dostatečným předstihem před vstupem České republiky do Evropské unie.

JUDr. Jiří Křepelkavysokoškolský učitel, katedra trestního práva Policejní akademie ČR Praha