Tisk k reformě zemědělství: není to nic moc, ale víc nešlo

Tisk členských zemí Evropské unie dnes široce komentuje čtvrteční dohodu o reformě společné agrární politiky společenství. Ohlasy vesměs kolísají podle toho, zda ta která země na zemědělské politice dosud vydělávala nebo spíše doplácela, a pohybují se od názoru, že více nebylo přípustné, až po mínění, že dohodnuté změny jsou nedostatečné, a nepředstavují proto žádnou skutečnou reformu. Podle francouzského listu Le Figaro bylo nutné z dosavadní praxe přece jen trochu ustoupit, protože poskytované subvence "dávaly prostor obviněním, že jde o peníze pravidelně vyhazované ke škodě zemědělství v rozvojových zemích". Dohodnutý kompromisní kurz je však třeba držet a neustupovat z něj ani pod tlakem amerických a asijských lobby ve Světové obchodní organizaci (WTO). "V opačném případě by se z tohoto historického ústupku pařížské vlády stala zrada na francouzských rolnících," míní Le Figaro. Podle pařížské La Tribune je oddělení subvencí od výroby samo o sobě dobré, protože dosavadní mechanismus spojoval po 45 let platnosti "to nejlepší (vyšší příjmy v zemědělství) s tím nejhorším (nadprodukcí drahých potravin a omezením konkurence)". "Prezident Jacques Chirac však přistoupením na kompromis přijal riziko, že jeho image mezi (francouzskými) rolníky se ještě zhorší. Nemůže si totiž být jist, že domácí kritiky společné zemědělské politiky dostatečně odzbrojil," píše La Tribune. Realistický postoj "víc toho nešlo dosáhnout" zaujal italský deník La Repubblica. "EU uznala, že neprodejnou nadvýrobu už prostě nelze financovat. Dosud se snažila omezovat nadprodukci kvótami, jako řešení to ale nestačilo. Nynější reforma je značně radikálnější a míří ke kořenům problému," píše list. Podle dánského deníku Berlingske Tidende je jen "vyjádřením bezútěšné reality", když evropský komisař pro zemědělství Franz Fischler označí přijatou reformu přes její polovičatost za "zásadní změnu", a přitom má do určité míry pravdu. "Třetina příjmů v zemědělství EU bude ale nadále pocházet ze státních rozpočtů a zákonných nároků. Průlom je snad jen v tom, že množství zaručených výkupních cen bylo o něco sníženo." Nizozemský De Telegraaf považuje reformu za "historickou, ale nedotaženou do konce". "Oddělení subvencí a produkce bohužel nebylo dokončeno. Členské země budou nadále moci rozdělovat značnou část pomoci dosavadními způsoby a přidávat svým rolníkům bonbónky z vlastní kasy. Bylo sice nezbytné přistoupit na takové kompromisy, aby bylo možné přesvědčit tvrdohlavce jako Francie, ale je to škoda. EU však touto dohodou nastoupila aspoň správnou cestu," píše De Telegraaf. "Agrární reforma EU nešla dost daleko," míní britský deník The Times. "Z hlediska nákladů se změní velmi málo. Málo na to, aby evropské zemědělství bylo navedeno na rozumný a trvale udržitelný kurz, málo na to, aby byli uspokojeni oprávněně netrpěliví příznivci volného obchodu. Společná zemědělská politika nadále bude ročně polykat 44 miliard eur, tedy polovinu rozpočtu unie, a Evropané budou nadále za své potraviny platit příliš, ať už jako daňoví poplatníci, nebo jako spotřebitelé," zdůrazňuje The Times. Neue Zürcher Zeitung ze skutečně neutrálního Švýcarska (protože to není členem EU) charakterizuje dosažený kompromis jako "začátek odchodu od dosavadního systému". "Přestože návrh obsahuje přehršle částečných řešení, přechodných lhůt, dobrovolnosti a nezávaznosti, jde na poměry v Evropské unii o hluboce zasahující reformu a dosud nejradikálnější přestavbu systému zemědělských subvencí. Směřuje k posílení trendu trvale udržitelného rozvoje a konkurenceschopnosti evropského zemědělství. Neřeší však ještě hlavní problém, spočívající ve státních subvencích: ty způsobují netržní nadprodukci a protikonkurenční ochraňování jednotlivých trhů na úkor daňových poplatníků i spotřebitelů, nehledě na škody způsobované tím na životním prostředí," konstatuje deník.