Evropská komise se chystá podepsat dohody o sociálním začlenění s přistupujícími zeměmi

Evropská komisařka pro zaměstnanost a sociální věci Anna Diamantopoulou se chystá podepsat Společné memorandum o sociálním začlenění s ministry z každé země přistupující k EU. Tyto dokumenty představují významný pokrok v boji přistupujících zemí proti sociálnímu vyčlenění a chudobě.

„Všechny přistupující země uznaly důležitost boje s chudobou a sociálním vyčleněním,“ řekla paní Diamantopoulou. „Vývoj Společného memoranda o sociálním začlenění vedl k jasnějšímu stanovení klíčových výzev a lepšímu povědomí o potřebě koordinovanějšího a integrovanějšího přístupu k vytváření politiky v této oblasti.“

Společné memorandum o sociálním začlenění, které bylo vypracováno Evropskou komisí společně příslušnými přistupujícími zeměmi, povede k tomu, že země přijmou za své sociální cíle EU a učiní boj proti chudobě a sociálnímu vyčlenění ústřední součástí tvorby národní politiky. Očekává se, že tyto dohody sehrají svou roli při dosažení cíle vykořenit chudobu do roku 2010, stanoveného Evropskou radou v Lisabonu.

Ve Společném memorandu o sociálním začlenění jsou stanoveny zásadní výzvy, jimž každá jednotlivá země čelí v boji proti chudobě a sociálnímu vyčlenění. Toto memorandum hodnotí silné a slabé stránky stávajících politik a stanoví budoucí výzvy a priority těchto politik. Rovněž přináší analýzu, jak obavy z chudoby a sociálního vyčlenění zahrnout do hlavního proudu politiky a koordinovat ve všech jejích příslušných oblastech.

Toto Společné memorandum o sociálním začlenění jasně dokládá, že chudoba a sociální vyčlenění představují pro přistupující země hlavní výzvu. Avšak stejně jako u ostatních členských států EU existují velké rozdíly v rozsahu a vážnosti tohoto problému. Riziko chudoby se pohybuje v rozmezí 5% (Slovensko) a 18% (Estonsko); nezaměstnanost je v rozmezí 3.9% (Kypr) a 19.8% (Polsko). Velké části obyvatel žijí z nízkého příjmu a nemají přístup k některým základním službám a zařízením.

Ve většině přistupujících zemí je nezaměstnanost, zvláště dlouhodobá, poměrně vysoká a systémy sociální ochrany nejsou dostatečně vyvinuty, aby zajistily jistý příjem osobám starým, nemocným nebo postiženým. V některých přistupujících zemích vzbuzuje sociální situace etnických menšin, zvláště Romů, dětí a mentálně postižených osob, vážné obavy. Celková nerovnost příjmů je poněkud nižší než u členských států EU, ale v šesti zemích je stejně vysoká nebo vyšší, než je průměr EU. Celoživotní vzdělávání je často lepší než v mnoha současných členských státech EU.

Většina přistupujících zemí se musí vypořádat s řadou klíčových politických výzev, jako například:

· Rozšiřování a přizpůsobování příležitostí pro školení a přeškolování, které má pomoci lidem se adaptovat na rychlou a zásadní restrukturalizaci trhu práce a získat dovednosti, aby mohli participovat ve znalostní společnosti;

· Rozšíření a lepší přizpůsobení aktivní politiky na trhu práce na podporu snížení dlouhodobé nezaměstnanosti a umožnění přístupu slabých skupin k pracovním místům;

· Posílení systémů sociální ochrany na zajištění odpovídajícího příjmu pro všechny s tím, že se zároveň bude rozvíjet těsnější spojení mezi sociální ochranou, minimální mzdou a aktivní politikou na trhu práce, aby se snížila dlouhodobá závislost na sociálních dávkách a vyplatilo se pracovat;

· Rozšíření a zlepšení příležitostí pro celoživotní vzdělávání s ohledem na snížení nevýhod ve vzdělávání, odstranění předčasného odchodu ze škol a přizpůsobení vzdělání a školení modernímu trhu práce;

· Zlepšení přístupu ke kvalitní zdravotní péči, sociálním službám a slušnému bydlení pro všechny;

· Rozvíjení souhrnného a integrovaného přístupu ke snížení vysokého rizika chudoby a vyčlenění, jak jej zažívají některé etnické menšiny, zvláště Romové, a posílení úsilí na boj proti diskriminaci a ochranu lidských práv.

Společné memorandum o sociálním začlenění pomohlo stanovit priority pro výdaje ze Strukturálních fondů EU, a tyto fondy, zvláště Evropský sociální fond, by mohly sehrát hlavní roli při řešení těchto politických výzev. Dalším důležitým úkolem je investovat do budování kapacity národních, regionálních a místních úřadů a institucí, které tyto politiky a programy budou implementovat. Je nezbytné, aby se do tohoto procesu zapojila celá občanská společnost, a zejména ty nestátní a neziskové organizace, které se zabývají otázkami chudoby a sociálního vyčlenění.

Společné memorandum o sociálním začlenění dláždí cestu pro přípravu přistupujících zemí na první Národní akční plány sociálního začlenění po jejich skutečném vstupu do EU 1. května 2004. Je životně důležité, aby tyto země nadále považovaly tyto otázky za vysoce prioritní a nepohlížely na prosazování sociálního začlenění jako na vedlejší cíl, méně významný než konkurenceschopnost či hospodářský růst.