Využití metodiky čistší produkce v udržitelném zemědělství

Technický pokrok a ekonomické vztahy způsobily v posledních 40 letech velký posuv v intenzifikaci zemědělství Evropy. Toto je ze značné části výstupem Společné zemědělské politiky EU. Dotační politika zde podporovala intenzivní hospodaření, využívající vysoké dávky průmyslových hnojiv a chemických přípravků. Výsledkem jsou značné ekologické dopady na krajinu, které jsou jednoznačně důsledkem ekonomické stránky Společné zemědělské politiky Unie. Dopady byly identifikovány, hlediska ochrany přírody jsou v posledním období zařazena mezi hlavními aspekty Společné zemědělské politiky. V tomto období náš stát vstupuje do EU, pozice našeho zemědělství je vzhledem k nerovnoměrnému rozložení navrhovaných podpor velmi těžká. Na straně druhé ale je nutno zvážit faktory pro nás pozitivní při srovnání průměrná velikost zemědělského podniku v EU 17,4 hektaru, u nás to činí 130 hektarů. V úvahu můžeme brát i aspekty další HDP ČR plynoucí ze zemědělství blížící se úrovni EU, obdobně počet obyvatel zaměstnaných v zemědělství, ale především vysoký odborný potenciál našich zemědělských odborníků, jejich zkušenosti, které nelze podceňovat. Největší potenciál je však zatím uložen v naší národní povaze, týká se velké schopnosti hledat individuální cesty (ze strany sousedních národů, někdy právem, kritizované ), směřující k naplnění svých záměrů. Při reálném posouzení situace musíme vidět značnou konkurenceschopnost našich zemědělců, která by byla pro naše zahraniční sousedy při vytvoření srovnatelných podmínek silně nezanedbatelná.

Při posuzování naší pozice při vstupu do EU musíme plně respektovat skutečnost, že ekonomický princip, zdůvodňující nezbytnost ochrany životního prostředí, je logickým základem harmonizace příslušné legislativy členských států EU. Společné environmentální standardy jsou základem pro fungující vnitřní trh. Nenechme se ale zbytečně tlačit, velmi často za značné pomoci české byrokracie, která stejně bude časem postupně donucena k výrazně profesionálnějšímu a solidnějšímu přístupu, ke snižování konkurenceschopnosti našich zemědělských podniků.

Pro vytvoření konkurenceschopné pozice zemědělského podniku v rámci nastávajících podmínek je nezbytné začlenit environmentální prvky do rozhodovacích procesů tak, aby podnikání bylo trvale udržitelné. Jedná se tedy v podstatě o zavedení systému environmentálního managementu (EMS), v kterém se zapojí aktivity preventivní ochrany životního prostředí a čistší produkce do celkového systému řízení podniku. Zavádění EMS je věcí poměrně nákladnou, zvláště pak pro podniky zemědělského charakteru primární sféry. Z uvedeného důvodu (ale především z důvodů vytvoření podmínek trvale udržitelného rozvoje) bývá do programu environmentálního managementu zařazováno využívání metodiky čistší produkce.

Čistší produkce (dále CP) je environmentálním řídícím nástrojem podniku, který se zaměřuje na preventivní zamezování vzniku odpadů, emisí a ztrát výrobního procesu. K tomuto účelu využívá změny surovin, pomocných materiálů, ale především organizačních a technologických změn a důsledného využívání dobré provozní praxe. Aby bylo možno navrhnout opatření pro zlepšení stavu, musí být realizováno detailní zhodnocení materiálových a energetických bilancí včetně ekonomických toků uvnitř podniku. Přitom se identifikují vlivy na životní prostředí pomocí materiálových a energetických bilancí, jsou prověřovány s cílem nalézt možnosti nápravy nevýhodných stavů. Čistší produkce tak v rámci hodnocení environmentálního profilu podniku poskytuje systematické postupy identifikace vzniku a kvantity odpadů, emisí, materiálových a energetických ztrát v konkrétních bodech technologických postupů. Dává na technologické úrovni myšlenky do řídícího manažerského systému identifikací možných opatření vycházejících ze stavu technologie. Vytváří informační systém hodnotící činnosti uvnitř podniku a jejich vlivy mimo něj. Seznamuje tímto způsobem vedení subjektu s reálnými preventivními myšlenkami.

Aktivity v oblasti CP v ČR iniciovalo a koordinovalo České centrum čistší produkce, založené UNIDO a UNEP. Založilo i pracoviště čistší produkce v Brně, které od 1. ledna 2003 funguje jako samostatné pracoviště, jež vypracovává a realizuje projekty CP v podnikatelské sféře, částečně i ve sféře samosprávy. Jako jediné v rámci ČR iniciovalo a vypracovalo projekty CP v zemědělské výrobě, tuto aktivitu dále rozvíjí a zkvalitňuje.

V rámci zemědělské rostlinné výroby, vzhledem k její provozní náročnosti a vlivům na životní prostředí, existuje pro metodiku čistší produkce značný prevenční potenciál. V daném výrobním úseku, vzhledem k nedostatku financí, v rámci sklizňových prací často odvážíme více živin, než půdě dodáváme ve formě organických a minerálních hnojiv. Přitom systémem hospodaření dělením a postupným dávkováním hnojiv, vyloučením nebo minimalizací jejich ztrát, lze docílit snížení finančních ztrát na jednotku produkce. Totéž se týká problematiky hospodaření s přípravky na ochranu rostlin, snižování souvisejících nákladových položek. Další spojenou skutečností je, že výše provozních nákladů je ovlivňována spíše velikostí obhospodařované plochy než výší výnosů. Zemědělská rostlinná výroba se v této oblasti někdy dostává vlivem nákladů na zpracování půdy, hnojiva, osiva, ošetření kultur atd. zbytečně do nákladového propadu.V rámci technologií zpracování půdy a její kultivace je, zvláště pak v podmínkách některých půdních druhů, možno docílit úspor na naftě a provozních nákladech, ale také příznivě ovlivnit vlastní strukturu půdy, podpořit biologický život v zemině, v povrchových vrstvách půdy mineralizaci, hlouběji pak v anaerobním prostředí huminifikaci. Ve výčtu je uváděn jen zlomek možností, prostor je mnohem rozsáhlejší.

Nelze konstatovat, že možná daná řešení problémů nejsou zemědělským podnikům známa. Při jejich realizaci ale až příliš často nemáme jistotu, zda zvolená technologie bude pro náš záměr ta nejvhodnější. Při využití metodiky hodnocení možností čistší produkce, kde využijeme komplexního zhodnocení problematiky, kritérií metodiky založených na principu trvale udržitelného rozvoje podniku, můžeme vyloučit rizika plynoucí ze zvolení nevhodného záměru.

Zemědělské podniky, které metodiku čistší produkce využívají, vycházejí v první etapě zavádění především ze zájmu zkvalitnění své vlastní příjmové základny. Po seznámení se s metodikou a jejími možnostmi pak přichází zájem o aspekty další. Jedná se demonstraci přístupu zemědělského podniku k regionálním ekologickým problémům, ale zároveň jeho image a zvýšení vlastní konkurenceschopnosti, dříve spíše na tuzemském, nyní už ale i na mezinárodním trhu. Docílené efekty pak zákonitě pomáhají získat zdroje financování podnikatelských záměrů.

Metodiku využití CP je možno demonstrovat na vzorových projektech, které řeší snížení dopadů na životní prostředí s ekonomickými efekty pro podnik. Např. v rámci optimalizace chemické ochrany a hnojení zemědělských kultur lze při zvolení vhodné postřikovací technologie (možnost využití techniky při vyšším vzrůstu plodin) snížit spotřebu přípravků cca o15 %. Ztráta aplikované látky (tj. vyčíslitelné dopady na životní prostředí) adsorpce rostlinami, jílovými minerály a organickými látkami v půdě, chemický nebo mikrobiální, respektive fotolytický rozklad, odpaření nebo splavení vodou do hlubších vrstev půdy odpadá. Při využívání vhodné postřikovací techniky docilujeme úsporu na 1 ha min. 225 Kč, na vhodně zvolené využívané ploše není problémem docílit návratnosti investice pod 5 let. Deklarované efekty pro životní prostředí jsou jasné, stejně tak otázky zlepšení pracovního prostředí.

Zajímavé efekty lze docílit v rámci zkvalitnění posklizňové úpravy zrnin. V realizovaných projektech bylo docíleno snížení odpadů zrnin, zvýšení kvality produkce, snížení emisí do ovzduší atd. Návratnost investic po odpočtu odvedených daní se pohybovala kolem jednoho roku. Na rychlou návratnost vložených prostředků při posuzovacím procesu má značný vliv komplexní posouzení všech souvisejících materiálových, energetických, zároveň tedy i finančních toků. Uváděné příklady jsou pouze malým vzorkem možného řešitelného prostoru.

Metodika čistší produkce v rámci rostlinné výroby vychází ze základní myšlenky, že efektivitu produkce nemohou zajistit odděleně používané technologie, kvalitní odrůdy plodin, péče o půdy nebo polní kultury. Jde o to, že je nezbytné realizovat vyvážený systém agrotechnických postupů, přičemž veškeré zásahy musí být prováděny kvalitně a především ve vhodné době. Právě zde nám v mnoha případech vznikají ztráty nejen osiva, hnojiv a postřiků, ale také energií a lidské práce. A právě tyto ztráty v některých případech vysoké, ohrožují životní prostředí. Jinými slovy, ekonomicky úspěšná rostlinná výroba si tyto propady nemůže dovolit. Řídící systém ve většině podniků, samozřejmě tedy i zemědělských, má určitou míru rezistence vůči změnám. Tyto lze překonat jedině nabídnutím nových a lákavých (ekonomicky přínosných) cílů. Jedině tyto nás dovedou zvednout ze židlí a vyslat nás na cestu, zdánlivě novou, ve skutečnosti však se jedná o směr který provázaně využívá zkušenosti a odbornosti již získané.

Zemědělské podnikání se pohybuje v oblasti, kde se jeho podnikatelské záměry velmi často střetávají se zájmy ekologickými. Záměrně neuvádím zájmy všeobecné veřejnosti, tyto se většinou pohybují kolem středního, neutrálního stanoviska. Od některých ochránců životního prostředí vychází názor, že výše škod na životním prostředí je přímo úměrná intenzitě zemědělské výroby. Tento názor není zcela správný. Intenzivní zemědělské hospodaření, realizované racionálním, ekonomicky a environmentálně vyváženým, tedy optimálním způsobem je pro krajinu a pro životní prostředí prvkem přínosným. V mnoha případech ekonomické důvody působily k tomu, že zemědělská půda byla využívána pro jiné než zemědělské účely. V převážné většině případů to k obnově krajiny a biologické různorodosti přispělo negativně. V rámci EU se diskutuje o poplatcích a daních z hnojiv, chemických přípravků atd. Realizace těchto opatření by znamenala pro naše podniky další značný ekonomický dopad. V rámci udržitelného rozvoje našich zemědělských podniků je třeba hledat výhodné cesty řešení výrobní strategie, přičemž jednou z nich může být využívání metodiky čistší produkce.