Bio ve světě a v Česku

Biopotraviny nejsou výmyslem posledních dvou desetiletí, jak by se mnohým českým občanům mohlo zdát. První teoretické i praktické pokusy se datují již ve dvacátých letech minulého století. Kde jinde než ve Švýcarsku, zemi, která si vždy potrpěla na zdravou výživu, vzniklo hnutí, které se postupně šířilo do okolních států. Švýcaři, díky svým třem jazykovým oblastem, naočkovali Francouze, Italy a Němce. Jenomže pak přišla hospodářská krize a lidé měli jiné starosti než biologickou produkci potravin. Druhá světová válka tomu také nepřidala, po ní bylo zapotřebí především nasytit obyvatelstvo. A tak musela přijít až opulentní zlatá šedesátá léta se svým hnutím hippies a návratem k přírodě i s rozmachem různých alternativních hnutí, aby se začaly rozvíjet první iniciativy biologického zemědělství. Na své uznání si však muselo biologické zemědělství ještě skoro deset let počkat. Trh si to žádá, začaly zjišťovat marketingové agentury, ale hlavně i samotní zemědělci. Proč mu tedy nevyhovět, řekli si mnozí a biopotravin rapidně přibývalo, až jich bylo najednou víc, než mohla oficiálně uznaná biologická zemědělská výroba vůbec vyprodukovat. Neviditelná ruka trhu zařídila, že se fixlovalo. Jednotlivé vlády začaly vytvářet předpisy, do hry vstoupila Evropská komise. Ta v roce 1991 vydává směrnici, která určuje pravidla rostlinné biologické výroby. Od roku 1993 se musí každý výrobce i zpracovatel povinně podrobit nezávislé kontrole. Tím skončilo podvádění, ale moc to nepomohlo přípravě směrnice pro živočišnou výrobu. Tvrdě se o ní vyjednávalo a světlo světa spatřila až v roce 1999, doprovázená zástupem výjimek a plná přechodných období. Od roku 2000 by si však člověk v Evropě přece jenom mohl být jistý, že potravina, pocházející z biologického zemědělství, není žádný podvod. Ze všech zemí světa hospodaří biologicky na největší ploše Austrálie. Na čestném druhém místě je Argentina. Obě země do plochy počítají obrovské plochy pastvin. V Evropě jsou na tom nejlépe Švýcaři a Italové. Česká republika je na 8. místě na světě, hned za Rakouskem a skandinávskými státy, což překvapí asi ještě víc než první místo Austrálie. Spojené státy si vytvořily legislativu teprve na sklonku roku 2002 a v biologickém zemědělství zdaleka nemohou soupeřit s Evropou ani s Latinskou Amerikou. Přitom Američané, poměřující vše penězi, by na biologické potraviny měli slyšet. Světový trh se odhaduje na neuvěřitelných 25 miliard USD, výhradně je koncentrován do průmyslově vyspělých zemí, skoro polovinu světové spotřeby má na svědomí (západní) Evropa. A trh roste v průměru okolo 8 % ročně. Kdo kupuje? Typickým spotřebitelem biopotravin je příslušník střední třídy bydlící převážně ve městě, velmi často ve velkoměstě, s vyšším vzděláním a se slušným životním standardem. Je to spotřebitel, který dává přednost kvalitě, ověřuje si původ výrobku i způsob výroby. Nejvíce biopotravin se prodá v Německu, každý rok za více než tři miliardy USD. Dvakrát tolik než ve Velké Britanii, Francii nebo Itálii. Přes kapsu se ovšem nejvíce plácnou Švýcaři. Každý z nich utratí v obchodech s biopotravinami ročně 109 USD. To pochopily i hypermarkety a supermarkety a skoro v každém lze dnes nalézt koutek s biopotravinami. V některých zemích, jako je například Francie nebo Belgie, už dnes prodávají více než polovinu celkové spotřeby.