Franz FISCHLER: Zemědělství a rozšíření EU

Dámy a pánové, Do největšího rozšíření v dějinách EU zbývá pouhých 44 dní.

Zemědělství bylo bezpochyby jednou z nejdůležitějších a nejobtížnějších částí vstupních vyjednávání. Je to také nejspíš nejobtížněji implementovatelná součást evropské legislativy.

Dohoda o zemědělství, ke které jsme došli v Kodani, je výhodná pro zemědělce v přistupujících zemích a pro venkovské oblasti těchto zemí obecně. Vstup do EU přinese mnohé výhody, které bohužel odpůrci rozšíření úmyslně přehlížejí.

Postupný útlum přímých plateb během následujících deseti let, počínaje 25% redukcí v roce 2004, je pouze jedna část skutečnosti. Zemědělci v nových členských zemích budou okamžitě těžit z tržních opatření a štědřejší politiky rozvoje venkova. To znamená záchrannou síť v případě tržních krizí a více peněz do jejich kapes, pokud se více zaměří na ochranu životního prostředí nebo kvalitu potravin.

Polské, slovenské nebo lotyšské zemědělce po rozšíření čeká následující: rostoucí úroveň podpory příjmů, stabilní ceny a výrazná podpora procesu jejich restrukturalizace. Zejména v oblasti rozvoje venkova jsou opatření ušitá na míru potřebám nových členských zemí.

Venkovské oblasti v deseti nových členských zemích mohou očekávat úměrně zvýšený objem vyčleněných finančních prostředků oproti evropské patnáctce – celkem je na období 2004 – 2006 na rozvoj venkova určeno 5,1 miliardy eur. Všechna tato opatření přispívají k posílení ekonomiky venkova, zmírňují sociální dopady procesu restrukturalizace a zatraktivňují venkov jako místo pro práci a pro život.

Chtěl bych zemědělcům v deseti nových členských zemích jasně vzkázat: EU není ráj, ale k peklu má hodně daleko. Zemědělcům bude v EU jednoznačně lépe. Podle analýzy důsledků rozšíření povede pouhé zavedení tržních opatření bez jakýchkoli přímých plateb pravděpodobně ke zvýšení příjmů v zemědělství přibližně o 30 % v osmi středo- a východoevropských kandidátských zemích.

Neměli by zapomínat, že k restrukturalizaci a modernizaci musí dojít s Unií i bez ní. Jinými slovy – s podporou nebo bez podpory evropské zemědělské politiky.

Když hovořím se zemědělci, někdy jsem šokován jejich chabou informovaností. Rád bych apeloval na naše přátele a partnery v kandidátských zemích, v regionech a v zemědělských organizacích, aby zemědělcům předali kompletní obrázek a pomohli vykořenit zažitá klišé o nespravedlivosti podmínek vstupu do EU.

Je nejvyšší čas zemědělcům sdělit, že skutečnosti je jiná, a je nejvyšší čas zemědělce informovat, jak mohou těžit z podpory EU. Toto je úkol, který sama Komise nemůže zvládnout.

Dámy a pánové,

Kde stojíme v přípravách na rozšíření?

Obecně mohu říci, že přistupující země se usilovně snažily a udělaly ohromný kus práce. Všechny přistupující země urazily velký kus cesty. Za to klobouk dolů.

Ale není pochyb o tom, že nové členské státy, zvláště středo- a východoevropské, mají ještě na čem pracovat. To není žádným překvapením. Není jednoduché odstranit následky 40 let komunismu.

Existují oblasti, kde vidíme závažné nedostatky, například v zakládání platebních agentur a integrovaných administrativních a kontrolních systémů (IACS), které jsou pro fungování společné zemědělské politiky nezbytné. Stále jsou nedostatky ve vybavení výpočetní technikou a v počtu a kvalifikaci pracovníků, abych uvedl alespoň dva příklady.

Všechny přistupující země mají co dohánět. V mnoha případech je času na dokončení příprav velmi málo.

Nedělejme si žádné iluze: přistupující země skutečně potřebují mít před vstupem akreditované platební agentury. To znamená, že administrativní kapacity musí fungovat k 1. květnu, jinak se zemědělské dotace spojené s tržními opatřeními, například veřejné intervence nebo vyrovnávací dávky při vývozu nebudou vyplácet.

Není možné ztrácet ani minutu.

Nemusím zde zdůrazňovat, co je ve hře: v důsledku zpoždění mohou zemědělci přijít o podporu z EU nebo budou národní rozpočty čelit náporu nároků na vyplácení zemědělských dotací. To by rozhodně nebylo v zájmu ani Komise, ani nových členských států.

Daňoví poplatníci v EU, jak ve stávajících, tak v nových členských zemích, by nepřijali, pokud by se prostředky Unie vynakládaly nesprávným způsobem. Proto nemůže být a nebude prostor pro kompromisy.

Je nutné vynaložit značné úsilí, aby vše bylo včas v pořádku. Vím, že přistupující země věří, že to dokáží, a já jim v posledních týdnech příprav držím palce.

Nové členské státy jsou ale samy zodpovědné za to, aby potřebné struktury fungovaly a zemědělci mohli získat dávky, na které mají nárok.

Co se týče předvstupního nástroje pro oblast zemědělství SAPARD, učinili jsme výrazné pokroky. Konečně jsme nabrali „cestovní rychlost“. Do konce roku 2003 bylo schváleno téměř 13 000 projektů, na něž bylo vynaloženo 56 %, tj. 1,2 miliardy eur z celkových zdrojů EU vyhrazených pro tyto země na období let 2000-2003.

Dámy a pánové,

Rád bych se nyní věnoval dvěma tématům, která se v poslední době mnohokrát probírala v tisku – opatření zabraňující spekulacím se zásobami a aplikování reformy společné zemědělské politiky na nové členské země.

Ohledně zásob se v tisku vyskytly názory zcela odtržené od reality, že například EU tajně usiluje o krach producentů v nových členských zemích nebo se jim snaží zabránit ve „vývozu“ do zemí evropské patnáctky.

To je samozřejmě nesmysl.

Podstatné je, že průměrná cenová hladina a dovozní cla na širokou škálu produktů jsou v 10 nových zemích mnohem nižší než v dnešní patnáctce. To přirozeně vytváří vážné riziko spekulativního hromadění zásob a my bychom neplnili řádně svoje povinnosti vůči evropským daňovým poplatníkům, kdybychom se tomu nesnažili vhodnými opatřeními zabránit.

Vyskytly se stížnosti, že je seznam produktů příliš obsáhlý, poplatky příliš vysoké a administrativní zátěž neúměrná. Citlivě tyto otázky vnímáme a snažili jsme se vzít připomínky přistupujících zemí v úvahu. Existují však určité hranice. Seznam produktů je založený na pečlivé analýze rizika spekulací a poplatky musí mít odstrašující funkci. V zásadě jde o to, aby peníze daňových poplatníků neskončily v kapsách spekulantů.

Druhým tématem, o kterém jsem se chtěl zmínit, je otázka reformy společné zemědělské politiky a nutných úprav kodaňské úmluvy. Aby bylo jasno: hovoříme o úpravách, nikoli erozi.

Součástí balíčku úprav jsou některé důležité body, které představují skutečné, podstatné výhody. Mezi ně patří plné využití dohodnutých stropů v jednotném systému plateb, neaplikování finanční disciplíny a modulace až do dosažení plné výše přímých plateb, podstatné zjednodušení administrativy a dočasná výjimka ze zákonných požadavků na hospodaření v rámci systému sdružené platby na plochu.

Jinými slovy: tato diskuse nemá sloužit k bojování starých bitev, které nelze vyhrát. V procesu adaptace není podstatná úroveň produkčních kvót, například kvóty na mléko. Tyto úrovně se v Kodani jednomyslně odsouhlasily a odvažuji se tvrdit, že úmluva je vůči novým členským zemím vstřícná, protože EU vzala v úvahu nejvýhodnější historická data.

Věřím proto, že Rada ministrů tento balíček úprav příští týden schválí.