Výrobci francouzských sýrů a vín brání svá privilegia

Dát si Rigas Shampanietis může být v Rize dobrý nápad, ale ve francouzské oblasti Champagne se to líbit nebude. Podobné to bude s chorvatským sýrem "á la roquefort" nebo s argentinským burgundským. Co pojmenování, to pojem, za kterým jsou specifické místní podmínky, pevně kodifikované výrobní postupy a často i staleté tradice, takže se nelze divit, že se francouzští výrobci brání. Staletou tradici má ovšem i parazitování na proslavených značkách. První edikt, který trestal prodejce falešného roquefortu, byl vydán v Toulouse už v roce 1666. Někdy se říká, že historie francouzských chráněných značek původu (appellations d'origine controlée - AOC) začíná právě tímto letopočtem.

Dnes je AOC asi 450, z toho sýry tvoří necelou desetinu. Kromě roquefortu sem patří třeba reblochon, comté, bleu d'Auvergne nebo camembert de Normandie. Ne však camembert "jenom tak" - ten může bez problémů vyrábět kdekdo, protože než se jeho výrobci stačili vzpamatovat, bylo tu tolik kopií, že už s tím nešlo nic dělat. Podobně prý na tom byla italská mozzarella.

Zvlášť u prvních dvou - roquefortu a reblochonu - se jméno protiprávně užívá "skoro všude, v Argentině, v severní Evropě, kde chcete", řekla Yvonne Amramová z Národního sdružení chráněných značek. Argentinu, Brazílii, ale třeba i Bulharsko nebo Chorvatsko jmenuje taky Marie Verdaguerová z konfederace výrobců roquefortu v jihofrancouzském Millau. Ne všude se podle ní daří tradiční značku obhájit, třeba proto, že někdy chybí zákonné nástroje. Obrana je přitom drahá, i když tato konfederace si ji při objemu výroby 18.000 tun ročně ještě může dovolit. Co ale výrobci malých AOC?, řekla Verdaguerová. Snahám bránit značku se nelze divit už proto, že třeba výrobci platí dráž surovinu - mléko.

U roquefortu se udává, že cena mléka je dvakrát vyšší než průměrná tržní cena v Evropské unii. Na druhé straně jsou sýry AOC v průměru o třicet procent dražší než ostatní. Tato šlechta mezi sýry tvoří asi dvanáct procent celkové výroby sýrů v zemi. Tři čtvrtiny případů neoprávněného použití názvu chráněného označením AOC však připadá na víno a alkohol, řekl právní poradce Národního ústavu chráněných značek (INAO) Fabrice Wenger. Hlavní viníci? Jsou v obou částech Ameriky, v Evropě a v jihovýchodní Asii. Jenom v Asii prý výrobci francouzského koňaku odhadují ztráty způsobené uzurpací značky na 100 milionů eur ročně.

Sdružení výrobců šampaňského (CIVC) vydává každoročně na ochranu této značky asi pět milionů eur (160 milionů korun). Většina této částky je věnována na vzdělávací a informační kampaně o šampaňském, ale část jde na "více donucovací akce", sdělil mluvčí sdružení. V Belgii tak dosáhli zákazu piva Champagnebeer (i s dodatkem "světová odpověď vdově Cliquotové"), ve Francii museli přestat vyrábět voňavku Bain de Champagne, proces se vedl i proti už zmíněnému Rigas Shampanietis.

Každý rok je prý ovšem ve světě zaznamenáno 100 až 200 pokusů zaregistrovat značku výrobku obsahující slovo Champagne nebo jeho napodobeninu. Na této značce se snaží přiživovat i místní podnikavci. Jeden vinař byl odsouzen za to, že pod názvem Champagne vyráběl víno z hroznů, které sice byly sklizeny v této oblasti, ale nad kvótu pro výrobu šampaňského, kterou povolují přísná pravidla pro udělení AOC. Mělo to tudíž být podstatně levnější šumivé víno. Na nedostatek "zájmu" si nemusí stěžovat ani bordeaux.

Podle časopisu L'Expansion udělala společnost Baron Philippe de Rothschild hořkou zkušenost, když se koncem 90. let objevily falešné láhve vína mouton cadet na čínském trhu. "Nejenže to poškodilo náš obraz, ale musili jsme vydat asi tři miliony eur, abychom ten problém urovnali," řekl ředitel společnosti.

V zemích střední a východní Evropy, které se chystají na vstup do Evropské unie, nevidí oslovení představitelé INAO ani sdružení výrobců šampaňského v tomto ohledu velké problémy. Přijetí unijního zákonodárství (acquis communautaire) by podle nich mělo respektování AOC plně zajistit.