Národní síť stanic pro handicapované živočichy

Petr Stýblo, Český svaz ochránců přírody

Čím více člověk expanduje do volné krajiny, tím větší množství živočichů se s ním dostává do konfliktu. S rostoucím množstvím automobilů na našich silnicích, roste i množství střetů se zvířaty. Po srážce s vozidly hynou nejčastěji drobní ptáci, následováni ježky, zajíci a srnčí zvěří. Na silnicích zahynou každým rokem i tisíce dravců především káňat a sov. Naši dravci a sovy mají však nepřítele číslo jedna v tzv. sloupech smrti. Jde o několik typů sloupů pro vodiče vysokého napětí, které, kvůli nevhodné konstrukci, za určitých klimatických podmínek likvidují každého většího ptáka, který na ně usedne. Dalším, stále významnějším faktorem, ovlivňujícím populace našich volně žijících zvířat, je lidská rozpínavost. Člověk, zejména ten městský, stresovaný hlukem, smogem a přítomností dalších lidí, se snaží posunout svoje bydliště, pracoviště či alespoň víkendové aktivity dále za město, blíže k přírodě. Jenže se již v této přírodě neumí chovat a úmyslně či neúmyslně jí škodí.

Samec poštolky obecné popálený na sloupu vysokého napětí. Uhynul v záchranné stanici v Jaroměři. Snímek David Číp

“Našel jsem na louce malého zajíce. Byl tak opuštěný, tak jsem ho zachránil. Poraďte mi, co s ním dál.....” To je jeden z desítek tradičních březnových telefonátů organizacím Českého svazu ochránců přírody. Ten je totiž koordinátorem Národní sítě stanic pro handicapované živočichy. Síť v současnosti sdružuje 24 záchranných stanic zařízení poskytujících pomoc volně žijícím živočichům v nouzi. Cílem těchto stanic i celé Národní sítě je odborně pomoci zraněným, vysíleným či jinak dočasně handicapovaným živočichům nalezeným lidmi tak, aby se jich co největší množství mohlo vrátit zpět do přírody. Jen v loňském roce záchranné stanice sdružené v Národní síti přijaly celkem 7464 živočichů, 52 % z nich se následně podařilo vrátit do přírody. To ovšem není případ 58 zaječích a 103 srnčích mláďat. Bohužel, lidé přírody neznalí se často snaží “zachraňovat” za každou cenu. Sbírají a přinášejí mláďata savců a ptáků, která pomoc nepotřebují a hrozně se diví, že se pak ve stanicích nesetkají se zrovna vlídným přijetím. Ptáčata se ještě občas dají zachránit tím, že se rychle vrátí rodičům nebo přiloží do jiných hnízd k adopci, ale mláďata většiny savců jsou s prvním dotykem lidské ruky ztracena a v lepším případě odsouzena k životu v zajetí. I z tohoto důvodu se pracovníci záchranných stanic soustřeďují stále intenzivněji na osvětu a ekologické vzdělávání veřejnosti.

Ve stanicích končí velké množství zraněných čápů bílých, nejčastější příčinou přijetí jsou pády do komínů, nárazy do vodičů či úrazy způsobené zamotáním do pohozených provázků či rybářských vlasců. Snímek archív Záchranné stanice v Libštátě

Následky nešetrné a sobecké činnosti člověka mohlo jen v loňském roce v těchto stanicích spatřit více jak 40 tisíc návštěvníků, především školáků. Ve stanicích se dozvídají, jak se v přírodě správně chovat a názorně vidí, jak to dopadne, když se příroda stane pro člověka cizím, nepřirozeným prostředím.

Fixace zraněného křídla krahujce v záchranné stanici ve Vlašimi. Snímek Lenka Šafránková

Záchranné stanice samozřejmě velmi úzce spolupracují s myslivci. Mnohé stanice dokonce myslivci členové ČMMJ zakládali. Myslivci také nosí do stanic nejvíce zraněných zvířat, hlavně dravců a sov. “Loni jsme v naší záchranné stanici pořádali soutěž Zlatá srnčí trofej,” potvrzuje spolupráci s myslivci Libor Šejna ze stanice Makov, která v rámci Národní sítě zajišťuje záchranu zvířat s okresů Písek a Strakonice. “Spolupráce s myslivci je výborná. Pravidelně jim zasíláme informace o naší činnosti, jsme pořád v kontaktu, předávají nám zraněná zvířata a my jim zase vyléčená,” říká Pavel Moulis z rokycanské stanice, obhospodařující okresy Rokycany, Rakovník a Beroun. Mnozí pracovníci stanic jsou zároveň sokolníky. Sokolnický výcvik je pro mnoho vyléčených dravců pro jejich další úspěšný život v přírodě nezbytný.

Děti se v záchranné stanici v Makově seznamují s následky nešetrného působení člověka v přírodě. Snímek Libor Šejna

Tak jako většina dobrovolných aktivit v oblasti ochrany přírody, potýká se i Národní síť s nedostatkem financí na svoji činnost. Státní dotace od MŽP ČR pokrývá necelou čtvrtinu nákladů. Významné prostředky na záchranu zvířat dávají už jen Lesy České republiky a Česká spořitelna. I tak si však musí záchranné stanice dvě třetiny finančních prostředků získat samy od krajských či obecních úřadů a především od drobných dárců. Naštěstí stále více lidí chápe, jak je záchrana volně žijících živočichů důležitá. I tak touto činností člověk přírodě splácí jen malý díl z toho, co jí násilím bere každý den.

Podrobné informace o Národní síti stanic pro handicapované živočichy získáte na adrese: ČSOP, Uruguayská 7, 120 00 Praha 2, tel. 222516115, email: csop@ecn.cz nebo na internetu: www.csop.cz

Přehled přijatých živočichů v roce 2003

Nejčastěji přijaté druhy v roce 2003