Zemědělství ročně opustí tisícovka valonských farmářů

Ve Valonsku, frankofonní jižní části Belgie, hospodaří na půdě okolo 18.000 farmářů, ale ročně jich skoro tisícovka ubude, ačkoliv podle expertů by sektor uživil až 25.000 lidí. Podle statistik loni ubylo ve Valonsku 3,1 procenta farem a na severu země ve Flandrech 3,5 procenta. Místní farmáři se obávají, že rozšířením Evropské unie jim starosti vinou nové konkurence ještě přibudou. Proto také k hlavním tématům zemědělského veletrhu, který dnes začal ve valonském Libramontu, patří i důsledky rozšíření Evropské unie o deset nových členských zemí. "Je pravda, že rozšíření znepokojuje zemědělce, kteří se obávají, že nová konkurence je dalším ohrožením jejich příjmů.

Rozhodli jsme se proto předvést naše trumfy v zemědělské Evropě, v podobě zastoupení 25 belgických podniků, exportujících do deseti nových členských zemí. Ukazuje to, že na rozšíření můžeme i získat," uvedl v listu La Libre Belgique ředitel veletrhu Jean-Francois Piérard. Místní rolníky spojuje s nováčky odpor k radikální reformě cukerného režimu, jak ji navrhuje Evropská komise. Snížení kvót o 16 procent, cen cukru o třetinu a ještě větší snížení cen cukrové řepy by navzdory navrhované kompenzaci tří pětin ztrát představovalo pro 15.000 belgických pěstitelů cukrovky a jejich rodiny "hotovou katastrofu", jak varovalo komuniké jejich konfederace. "Netvrdím, že jsme nejutiskovanější na světě, ale situace není snadná. Ještě před deseti lety táta uživil rodinu z farmy, ale dnes, nebýt manželčina platu ze zaměstnání, sotva bychom vyšli," uvedl mladý farmář Sébastien Fiasse, který se živí hlavně chovem kuřat. Podobně jako mnoha jiným mu největší starosti dělá problém s nedostupností pozemků pro hospodaření. Zákon z roku 1969 sice chrání nájemce půdy například tím, že kontrakt musí být nejméně na devět let. Ale pozemků ubývá, cena hektaru je vyšponovaná až k 250.000 eur a stanovený strop ceny pronájmu se často obchází nelegálním, ale vyžadovaným doplatkem "načerno", který pak chybí na investice. Místní farmy jsou buď velké statky, obhospodařované čtyřmi až deseti zaměstnanci, nebo malá hospodářství, pro jejichž hospodáře představuje sedlačení jen částečný zdroj obživy. V praxi jsou farmáři nejčastěji majiteli poloviny své půdy, druhou polovičku si pronajímají. "Zemědělství je sektor vysoce náročný na investice. Náklady se pohybují mezi 372.000 až 500.000 eur ročně.

Méně podnikaví sektor opouštějí, ještě nás čeká další mizení farem. Farmáři se musejí přizpůsobit požadavkům společné zemědělské politiky EU a oddělení dotací od produkce," řekl generální tajemník Valonské zemědělské federace Jean-Pierre Champagne, který pokles počtu farem přičítá i technickému pokroku a intenzivnějšímu hospodaření. Přesto nevidí budoucnost jen v temných barvách. Stále častěji se prosazuje "průmyslová" produkce zeleniny a brambor, agroturistika, zpracování plodin přímo na místě či ekologické farmaření s produkcí "biopotravin". Na vzestupu je i chov vepřového a drůbeže, avšak místní jatka už varují před čím dál ostřejší konkurencí z Argentiny, Brazílie či Austrálie.