Majitelé půdy bez majetku

Přes 2,5 milionu lidí v Česku nemá přístup ke své půdě. Zápasí se státem a bojí se, že tento boj bude trvat ještě padesát let. Na pozemkové úpravy, které jsou nutné k novému vytyčení hranic polí, je pro příští rok třeba 1,5 miliardy korun.

Tolik ale Ústřední pozemkový úřad nedostane. Prozatím jsou úpravy hotovy maximálně na deseti procentech zemědělské plochy.

Spousta drobných vlastníků půdy ji má jen na papíře. Takové je smutné konstatování v době, kdy se pozemky navracejí po letech socialismu restituentům a dostávají je i lidé, kteří je prostě po původních hospodářích zdědili. Jenže – právní nárok je jedna věc a praxe věc druhá. 2,5 milionu lidí čeká V padesátých letech byly hranice drobných polí v době znárodňování a kolektivizace rozorané a zrušily se. Teď by se měly pozemky vracet v původní výměře. Ty ale již v mnoha případech neexistují.

"Pozemky se sice vracejí, ale vlastníci k nim stejně nemají přístup. Katastrální úřad má mapu, kde jsou konkrétní políčka zanesená, existuje i výpis vlastnictví, ale když k lánu přijdete, pozemek není vytyčen. Takže ho nenajdete a nemá ani příjezdovou cestu," potvrzuje místopředseda Svazu vlastníků půdy František Janda. Jak říká, takových majitelů de facto bez majetku je v Česku 2,5 milionu.

Sliby se neplní Pozemkové úpravy spadají pod ministerstvo zemědělství a řídí je Ústřední pozemkový úřad. "Stát na to ale vynakládá stále méně prostředků a vypadá to, že se vše potáhne padesát let. Pozemkový úřad může podle zákona rozhodnout o pozemkových úpravách navíc jen v případě, že o ně požádají majitelé, kteří celkem vlastní přes polovinu pole, na kterém chtějí své pozemky ohraničit. Pak se dělá pořadník a ještě na to musí mít úřad peníze,"dodal Janda. Podle jeho názoru je nakonec takové jednání i v rozporu s ústavou, která zakotvuje právo na vlastnictví.

Zástupce ředitele Ústředního pozemkového úřadu Kamil Kaulich celou situace odůvodňuje nedostatkem peněz: "Na příští rok bychom potřebovali z rozpočtu 1,5 miliardy korun, ale mám signály, že to bude o mnoho méně. Letos jsme měli jen 700 milionů. Naštěstí nám v posledních dvou letech pomohly peníze z evropských fondů." Prozatím se vytyčují hranice především u těch pozemků, které jsou dostupné.

"Nemůžeme ale vytyčovat tam, kam není přístup, kde jsou cesty dávno rozorané. Plochy se musí pozemkovými úpravami znovu rozdělit," vysvětlil Kaulich a neradostně dodal: "Obecně platí, že sliby dané zákonem o půdě se plní jen zčásti."

Stát jako vrchnost Podle právní expertizy k vlastnictví půdy, kterou vypracoval Viktor Jansa z České zemědělské univerzity v Praze (v květnu 2004) přistupuje Česko k otázce půdy stále vrchnostensky, zatímco zbytek Evropy ctí právo na majetek. Z materiálu vyplývá, že u nás chybí politická vůle drobným vlastníkům půdu bez problémů vydat a nechat je na ní hospodařit. Opozice není sto zjednat nápravu, takže zbývá domáhat se práva na majetek u soudu.

Jiří Papež: Měl by vzniknout nezávislý pozemkový úřad

Podle poslance a stínového ministra zemědělství ODS Jiřího Papeže je vůbec nešťastný model roztříštěnosti institucí, které mají co do činění s pozemky. "Řešením by bylo vytvoření jakéhosi nezávislého Státního pozemkového úřadu, který by vznikl sloučením některých institucí – kromě jiných i Ústředního pozemkového úřadu a Pozemkového fondu - do jedné.

Tím by se zlevnil provoz, protože by ubylo pracovníků. Ústřední pozemkový úřad by se také konečně vyčlenil z ministerstva zemědělství, které má vliv i v Pozemkovém fondu, protože předsedou jeho prezidia je ministr zemědělství," vysvětlil Papež.

Prozatím mají pozemkové úřady ve své kompetenci přípravu a realizaci pozemkových úprav, pozemkový fond zase spravuje státní půdu a prodává ji či převádí. To vše by včetně úpravy krajiny a ekologie bylo v novém úřadě pod jednou střechou.

Mnohé spory o cesty musejí řešit soudy

Pokud už někdo svůj pozemek skutečně fyzicky má, stává se, že se k němu nemůže dostat, protože přilehlou cestu má jiný vlastník a nedovolí ji používat. Spory pak musejí řešit soudy. Většinou jsou to případy, kdy se pozemek vedle družstva nebo státního statku v minulosti využíval jako přístupová cesta. Jak je možné, že Pozemkový fond ČR prodává i cesty?

Jeho mluvčí Michal Bureš nám kromě jiného odpověděl : "Pozemkový fond prodává s pozemky i pozemní komunikace naprosto výjimečně, protože může mít ve správě jen takové, které jsou nutné k obhospodařování zemědělské půdy. Podle zákona jsou to ‚účelové komunikace‘, které jsou na pozemku ve správě fondu. Ten je může předat restituentům a pokud o ně není zájem, tak se smějí i prodat."

Jak se prodávalo v Dlouhé Vsi

O tom, jak se stát chová k vlastníkům půdy, ví pan František Porzer z Dlouhé Vsi v jihozápadních Čechách své. O většinu půdy přišel a nakonec nepochodil ani u policie, ani u státní zástupkyně. Jeho rodiče od roku 1946 žili v domě, který byl zkonfiskovaný po Němcích, spláceli ho státu a hospodařili na pozemku velkém necelý jeden hektar.

Pak ale v roce 1967 na 25 arech pozemku vybudovalo místní JZD bez stavebního povolení a souhlasu majitelů centrální opravnu pro zemědělské stroje. "Na zbytku stále hospodařila naše rodina, využívali jsme ho hlavně na krmivo. Tak to bylo až do roku 1991. V rámci restitucí jsme pak požádali o vrácení zabraného pozemku. Zjistili jsme ale, že si ho koupila jedna paní z Pozemkového fondu v Klatovech a posléze ho prodala majiteli nově vzniklého Šumavského statku Dlouhá Ves," vzpomíná pan Porzer.

Po sáhodlouhém domlouvání si pak nechal vyplatit určité odstupné jako náhradu za 25 arů pozemku. Tu část, která zbývala, v celkové výměře asi 45 arů a Porzerova rodina ji užívala, si chtěl František Porzer od Pozemkového fondu pronajmout. Po smrti rodičů totiž zjistil, že tato půda rodině nepatřila.

"Fond nám však oznámil, že dokud nebudou vyřízeny restituce, nemnohou nic dělat. V roce 1995 jsem se ale od starosty Dlouhé Vsi dozvěděl, že právě na tomto místě má být čistička. Ve skutečnosti byl nakonec pozemek prodán zčásti soukromé osobě a zčásti Šumavskému statku,"říká pan Porzer. "Pozemky přitom nebyly předem nabídnuty k volnému prodeji. Proto jsem letos 26. února na veřejné schůzi tento problém rozvířil a zjistilo se, že i pozemky jiných občanů Dlouhé Vsi byly prodány bez oznámení."

Výsledek? Pan Porzer podal trestní oznámení na starostu Dlouhé Vsi pro zneužití pravomoci veřejného činitele, ale policie věc uzavřela, protože starosta měl svědky, že oznámení vyvěsil. Pan Porzer si stěžoval, ale nepochodil ani u státní zástupkyně. Starosta obce byl jednohlasně odvolán.