České zemědělství a rozvoj venkova v kontextu reformy SZP EU

Zemědělství se již nerovná venkovu. Zemědělství se stává pouze aspektem venkovského prostoru, jednou, byť zatím největší z podnikatelských aktivit. Složitost tohoto procesu je třeba také vidět v tom smyslu, že ČR se připravovala na trochu jiná schémata a těsně před vstupem, resp. po vstupu byla tato schémata změněna. Nicméně akceptace reformních kroků společné zemědělské politiky (SZP) je pro české zemědělství závazná a nezbytná.

Cílem příspěvku je seznámit se se základními prvky reformy zemědělské politiky EU tak, jak byla schválena a definována v Lucemburku v červnu roku 2003 a poté zakomponována do nařízení Rady 1782/2003, tzv. Horizontálního dokumentu, přijatého v září 2003. Hlavními výsledky reformy a těchto trendů jsou tzv. horizontální opatření a vertikální nebo tržní opatření. Rozhodujícími zásahy do společné zemědělské politiky jsou však především tato horizontální opatření.

Odstranění vazby na produkci, tzv. decoupling. Česká republika se připravovala na schéma přímých plateb konkrétně cílených na komoditu. Reformní rozhodnutí způsobilo, že tato vazba přímé platby na komoditu se ruší a přímé platby tak, jak byly vypláceny v průběhu referenčního období, jsou komprimovány do tzv. národní obálky. Jedná se o obálky platby jednotné, platby na farmu u starých členských zemí a u nových členských zemí formou standardního způsobu na farmu anebo zjednodušeným způsobem prostřednictvím tzv. systému SABS.

Respektování standardů na úrovni farmy, tzv. cross compliance, neboli křížové posouzení, křížová kontrola. Znamená to, že se zavádí institut, jakési naplnění vybraných článků z 18 již platných právních aktů, směrnic a nařízení a plnění těchto vybraných článků přímo podmiňuje výplatu budoucích přímých podpor. Nutno říci, že toto aranžmá je určeno celé EU 25 s jedinou výjimkou. Osm zemí, které přijaly zjednodušený systém přímých plateb systémem SABS, včetně ČR, má až do konce realizace tohoto systému osvobození od přímé realizace tohoto principu.

Princip modulace – modulace je vyjádření hlavního filozofického trendu reformy společné zemědělské politiky v tom smyslu, že prostředky z prvního pilíře pro přímé platby jsou postupně v průběhu přestupného období (do r. 2013) přesunovány do druhého pilíře, což je rozvoj venkova.

Zavedení tzv. zemědělského poradenského systému, který by měl v prvních letech přímo sloužit k realizaci a aplikaci principu cross compliance přímo na farmách. Poradci by měli přímo producentům radit, jakým způsobem aplikovat jednotlivé články vybraných nařízení a směrnic. V neposlední řadě reforma přináší také nová opatření v rámci venkovského rozvoje.

Mluvíme-li o prvním z horizontálních opatření, tj. odstranění vazby podpory na zemědělskou produkci, tzv. decoupling, jedná se o zavedení institutu jednotné platby na farmu nebo na producenta, tzv. single payments scheme. Tento systém je uplatňován u států EU 17. Z nových států ho aplikovalo Slovinsko a Malta. Slovinsko proto, že již několik let před vstupem aplikovalo plné schéma přímých plateb ve své dotační politice. Proto je logické, že přijalo po vstupu také tuto aplikaci. Co se týče Malty, ta má příliš bezvýznamné evropské zemědělství, kde aplikace tohoto systému byla administrativně snadná pro míru produkce této malé středozemní země. Možnost ponechání částečné vazby na produkci – tzv. coupling – znamená jakýsi ústupek z tohoto principu. Byl přijat také mimo jiné proto, že některé konzervativnější státy, které se v tomto principu nedočkaly plného uplatnění, tzv. decouplingu, spatřovaly určité riziko pro své vlastní produkce. Například Francie a Německo prosadily, že u některých vybraných komodit bude ponecháno určité procento klasického přístupu přímých plateb vázaného na produkci (na konkrétní komoditu). Konkrétně se jedná o tyto tři vybrané oblasti: je možné, aby se na národní úrovni členský stát rozhodl, že dobrovolně může aplikovat 25% z přímých plateb podle klasického schématu na ornou půdu. U producentů pšenice, jako Itálie, až 40% ponechání této přímé platby. Až 50% přímé platby u ovcí, včetně plateb na znevýhodněné oblasti a alternativně až 100% u krav bez tržní produkce a 40% u porážkových prémií. Alternativně až 100% u krav bez tržní produkce a 75% přímých prémií ponechat na prémie speciál na býky a volky.

Česká republika přijala schéma tzv. systému SAPS (single area payments scheme) – jednotná platba na plochu. Aplikuje ho v současné době osm nových států střední a východní Evropy, včetně ČR. Sleduje následující efekty. Zjednodušení systému kontrol a snížení potenciálního nebezpečí nevyčerpání některých plateb. Rozdíl mezi klasickým schématem přímých plateb v tomto ohledu je ten, že do komprimované národní obálky pro přímé platby pro systém SAPS jsou započítávány všechny přímé platby, které vycházejí z dohodnutých limitů a kvót v jednotlivých komoditách.

Bez ohledu na to, zda tyto komodity nebo kvóty jsou naplněny. Naproti tomu u schématu přímých plateb v těch komoditách, kde bylo vyjednáno větší množství, než členská země v současné době realizuje, by skutečně přímá platba byla vázána na nižší produkci. Z tohoto pohledu se nám zdá tato platba výhodnější. Zvýší se tím celkový objem vyplacených peněz. Po dobu aplikace systému SAPS není povinné uvádění půdy do klidu. To znamená, že se dobrovolně za základní sazbu na hektar může zemědělec rozhodnout, že uloží některé hektary do klidu. Je to otázka jeho ekonomické úvahy, zda se mu to vyplatí. Zdálo se nám, že při aplikaci tohoto systému (SAPS) by bylo jednodušší přejít na plné schéma reformované Společné zemědělské politiky, která v té době už bude plně aplikována v celé EU. V administrativních prvcích bude velmi podobná principu decouplingu.

Jednou z podmínek systému je dodržení tzv. podmínek správné zemědělské praxe a podmínek ochrany životního prostředí, které bylo z nařízení 1259 převedeno do nového nařízení Rady 1782/2003. V příloze číslo 4 byly oblasti, na kterých se má členská země při stanovení těchto podmínek inspirovat pro definici svého vlastního systému. Ze zdroje EU je přidělen celkový finanční balík pro přímé platby. Rozpočet je rozdělen na každý hektar oprávněné zemědělské půdy, kterou zemědělec přihlásí do systému.

Pro rok 2004 je celkový balík národní obálka stanoven ve výši necelých 200 milionu eur, včetně necelého milionu za nově ustavenou přímou platbu u chmele a rovněž novou přímou platbu u mléka. Oprávněná výměra užité zemědělské půdy pro rok 2004 definitivně skončila na výši 3.529.134 hektary a nutno říci, že koresponduje s tím, jak byly nastaveny původní přísliby hektarové platby pro naše farmáře. Povinnost zemědělce mít příslušnou registraci půdních bloků na příslušné zemědělské agentuře je další podmínka pro budoucí nároky zemědělců na platbu. Konečná platba činí pro r. 2004 více než 56 eur, což v současném kurzu je 1.830 korun na hektar.

Dalším velice důležitým limitujícím faktorem reformy je tzv. cross compliance princip. Znamená to dodržování standardů na úrovni farmy. Je to skutečně nový reformní produkt. Byla zavedena povinnost již prvních pět právních aktů aplikovat pro výplatu přímých plateb u států EU-17 od roku 2005. Právním základem principu cross compliance je článek 3 – 9 nařízení Rady 1782 z roku 2003, který tuto povinnost a tuto podmíněnost zavádí. Jsou to zákonné požadavky s určitou povinností determinace přijetí dobrých zemědělských a ekologických podmínek. Opět už pro plnou aplikaci reformy v rámci nařízení Rady 1782/2003. Co se týče zákonných požadavků na hospodaření, je stanovena povinnost zemědělce, který dostává přímé platby, tyto zákonné požadavky plnit podle nařízení Rady 1782/2003. Poskytnutí jejich seznamu je základní povinností státních institucí. Okruhy, kterými jsou dále výplaty přímých plateb přímo podmíněny, jsou veřejné zdraví, zdraví zvířat a rostlin, životní prostředí nebo animal welfare princip (pohoda zvířat). Seznam i včetně vybraných článků, kterých se týká, je možno dostat na ministerstvu zemědělství.

Realizace nařízení a směrnic bude povinná od 1. 1. 2009. Podmínky správné zemědělské praxe a podmínky na ochranu životního prostředí jsou kritéria, která budou v tomto systému determinovat i reformované schéma SZP po r. 2009 a která by měla zajistit podstatně liberálnější chování zemědělce v EU. Je rovněž stanoven sankční systém, který bude uplatněn, když zemědělec nedodrží veškerá předepsaná pravidla. V důsledku může zemědělec o přímé platby úplně přijít. Další horizontální opatření je zavedení tzv. zemědělského poradenského systému. Systém má svůj náběhový režim, který by měl být zahájen už od roku 2006 jako dobrovolný systém. Je třeba říci, že ze strukturálních fondů bude u dobrovolných realizátorů (tzn. u subjektů, které budou realizovat poradenské aktivity před termínem povinné aplikace) poradenského systému možno čerpat finanční prostředky. V roce 2007 by měl členský stát tento sytém oficiálně nabídnout zemědělcům a od roku 2010 bude rozhodnuto v EU o jeho plném povinném zavedení.

Je třeba říci, že se nejedná jen o poradenský systém pro výklad aplikace principu cross compliance, jak tomu bude v prvních letech realizace. Představa EK je totiž taková, že by měl vzniknout jakýsi "unifikovaný" poradenský systém, který by přenášel informace z centra až k samotným farmářům. V rozhodování o systému bude v jednotlivých členských zemích určitá flexibilita podle specifických podmínek a historických zvyklostí.

V opatření v rámci venkovského rozvoje se připravuje podpora výrobcům, kteří respektují standardy – těm, kteří budou své standardy aplikovat v rámci cross compliance v předstihu před povinným datem náběhu tohoto systému. Mohli by čerpat ze strukturálních fondů. Dále podpora výrobců, kteří zlepší kvalitu vlastní produkce (surovin nebo potravin), kterou realizují na svých farmách. U podpory mladých farmářů je spoluúčast u agroekologických opatření navýšena z 75% na 85%. V neposlední řadě je zde možnost náhrady za ušlý zisk u soukromých vlastníků lesů.

Tržní opatření reformy SZP jsou v mnoha aspektech pokračováním již zmíněné Agendy 2000. Agenda 2000 definovala reformu převážně formou snižování administrativních cen a nahrazování částečnou kompenzací vzniklé újmy. Současná reforma jde v tomto ohledu dále a zavádí nové reformní kroky. V některých komoditách jde obdobnou cestou, což znamená opětovné 20% snížení administrativních cen. Někde zavádí reformní kroky u komodit, které dosud reformovány nebyly, prvky odpovídající komoditám, jako je tomu v současné době u sektoru cukru.

Zastavil bych se u komodity bramborový škrob. Z pohledu vstupu do EU se jedná pro ČR o významnou komoditu, přestože zde není tak vysoká kvóta, zhruba 34.000 tun. Je významná z hlediska velmi složité administrace a je to jediná komodita, která umožňuje podle smlouvy o přistoupení do EU kompenzovat platbu až do výše 100% úrovně EU. Mléko, mléčné výrobky zavádí přímou podporu, Která bude plně zahrnuta do národní obálky pro systém SAPS. Nově je zaváděna přímá platba na tzv. uhlíkový kredit, což je podpora, která ve výši 45 eur motivuje zemědělce pro pěstování energetických plodin. Vyjmutí půdy z produkce je institut, který bude opět zaveden při přechodu na schéma plné reformované společné zemědělské politiky.

Návrh reformy cukru

Od ustavení společné tržní organizace pro tuto komoditu se jedná o nejhlubší reformní krok. Nutno říci, že během 40 let se cukerný sektor v EU dostal do nekonkurenceschopné pozice ve srovnání s trhy třetích zemí. K návrhu reformy probíhá mezi členskými zeměmi velmi intenzívní diskuse. Produkce cukru je rozdělena na kvótu A a B. Princip tzv. samofinancování byl realizován tím, že se formou cukerných dávek z kvót vybíraly finanční prostředky, které sloužily pro levnější export (exportní subvence) mimo hranice EU. Systém by se proto měl v současné době změnit. Návrh EK počítá se sloučením produkčních kvót A a B a se zkrácením o 16%. Co se týká cenových záležitostí, měla by být zrušena intervenční cena cukru a nahrazena tzv. referenční cenou, jakýmsi cenovým indikátorem, který hlídá tržní cenu. Tato cena by se měla snížit ve dvou krocích až na hranici 421 eur na tunu a minimální cena by se měla snížit až o 37% na hodnotu 28 eur za tunu. To je institut, který je v současnosti realizován za určitých podmínek.

Navrhuje se rovněž zavedení ochranných opatření k podpoře, jedná se především o tzv. "carry over", což je posunutí určitého množství produkční kvóty do příštího roku, ale zároveň o toto množství bude příští rok kvóta snížena. Dalším opatřením je zavedení tzv. soukromého skladování, což je v současnosti využívaný nástroj u jiných komodit. Není však tak efektivní, protože jen odkládá problém nadprodukce do budoucnosti. V neposlední řadě je třeba zmínit zavedení částečných kompenzací pro zemědělce. Reakcí na snížení institucionálních cen je navržená kompenzace do výše 60% ztráty, která zemědělcům vznikne snížením cen. ČR navrhuje, aby alespoň část těchto plateb byla ponechána konkrétním producentům cukrovky. ČR požaduje odložení zahájení reformy o jeden rok, to znamená od roku 2006 místo původního návrhu od roku 2005.

Pozice ČR

Nesouhlasím s návrhem sloučení kvót A a B a následnou redukcí této sumy o 16%, protože tím, že ČR má velmi nízkou kvótu B. To by znamenalo narušení soběstačnosti v produkci cukru. Z historicky exportní země by se rázem stala země importní. Nevidíme rovněž důvod navýšení kvóty izoglukózy, protože to je diskriminační kompenzace pro státy, které izoglukózu nevyrábí. Rovněž požadavek na transfer kvóty za hranice je českou stranou komentován. Požadavek ČR spočívá ve stanovení přesných pravidel pro transfery kvót mezi státy EU.