Šéf pekáren Delta: Vymyslíme nový rohlík

Nemá rád lidi, kteří se přehrabují v bednách s rohlíky, je spolumajitelem a šéfem největší tuzemské pekařské skupiny a nemůže přijít na jméno šéfovi antimonopolního úřadu. Marko Pařík chtěl svou Deltu spojit s Odkolkem a kvůli rozhodnutí úřadu zatím nemůže.

* Jak se žije pekaři v Čechách?

Docela normálně. Kdybych plakal, nebyl bych upřímný. Platíme dluhy, vyděláváme přiměřeně málo, ale pořád to jde. Chtěli bychom víc, abychom mohli normálně obnovovat naše linky, což dnes s naším zbožím - rohlíky - nemůžeme. Pořád vyrábíme na stejných mašinách. Vydělávají Američané, Němci, ale my ne. My škrtíme platy, škrtíme tam a škrtíme tady. Vydělávat je mít dobrou marži, uznanou.

* Dostatečné marži brání obchodní řetězce?

Neskutečně. Oni jsou ti, co nám diktují naše podmínky života.

* Na rohlíku se nevydělává?

Ne.

* Kolik by musel stát, aby se na něm vydělávalo?

Klidně dvě koruny.

* A to by stačilo?

Je to pořád méně než na Západě, ale to by nám stačilo.

* Dá se Čechům rohlík sebrat? Je ještě někde jinde?

Má jen jinou formu. U Belgičanů je to pistole, takový nafouklý kus, v němž není nic, jen vzduch. Ale stojí 6 korun. V Německu máte kaiserku, ve Francii bagetu. Tady je rohlík, což je škoda, protože rohlík není normální výrobek. Není praktický na pečení. Měl by být tlustý, což znamená 55-60 gramů, ale tlak na ceny a marže vede k tomu, že se dělá 43gramový. Kulatý by se pekl lépe.Ale vzít rohlík Čechům? Těžko. Dělá třicet procent našeho obratu. Dalších dvacet chléb Šumava.

* Šumava se pořád tak drží?

Pořád. Pomalu ale její spotřeba klesá. Jsou i jiné výrobky. Třeba bagety. Lidi akceptují jiné chutě.

* Na čem se v pekařině vydělává?

Vydělává se na bagetách, na specialitách, které si našly svůj trh. Ale je toho ještě málo, kde jsou lidé ochotni hledat a zároveň zaplatit kvalitu.

* Jaké speciality myslíte?

Třeba makovku. Nebo kaiserky, celozrnné chleby. Ty si našly svůj trh. A vůbec to není o šílených cenách.

* Mění se nějak chutě Čechů?

Kupují více zdravých výrobků. Myslím, že se bude stále více prosazovat balené zboží, které bude vláčné a vydrží dva až tři dny. Ne jako rohlík, který je za chvíli tvrdý. A hygienicky balené. Lidé to pomalu začínají chtít, ale stále málo jich si bere sáček. Přehrabávají se v hromadě rohlíků a omakávají je.

* Balit jste přece už zkoušeli, ale moc to nevyšlo...

Byla to i naše chyba. Nejde jen vzít to, co mají Češi rádi, a zabalit. Nemůže to být normální rohlík, ten zgumovatí a je hned hnusný. Ale přijdeme znovu, vymyslíme nový rohlík, který bude vypadat jako rohlík. Možná kratší, trochu tlustší, ale zůstane vláčný, dobrý, chutný. Nebude se krabatit jako staříček.

* Přitvrdila pekařům po vstupu do unie konkurence?

Připravují se na útok. Mají náskok díky technice.

* Jakého pečiva se to týká?

Chleba, toastů, speciality jemného pečiva. Naše platy jsou sice nižší, ale všechno ostatní stojí stejně. Suroviny, stroje.

* Proto jste se chtěli spojit s Odkolkem?

Absolutně. Toasty se vyrábějí špatně tam i tady. To je neefektivní. Jak se můžeme porovnávat s firmami, které mají linku vyrábějící čtyři až pět tisíc kusů za hodinu, když my na jedné straně vyrobíme dva, na druhé tisíc. Ale nová linka stojí 100-120 milionů korun. Potom bychom byli konkurenceschopní. Jednotlivě to nezvládneme.

* Kolik by Delta s Odkolkem ovládala trhu?

26,9 procenta.

* Jaké bylo vysvětlení úřadu k zamítnutí spojení?

Argument pana Bednáře, že v Německu už téměř neexistují malí pekaři, protože je velkopekaři zničili, je absurdní. Každý, kdo přijede do Německa, ví, že na každé ulici je pět pekařů. Nebo ve Francii.

* Chcete to ještě nějak řešit?

U soudu. Připravujeme žalobu.

* Takže obě firmy jedou samostatně?

Každá zvlášť, ale potřebujeme se spojit. Velkopekaři mají proti sobě velkodistributory, supermarkety, hypermarkety. Musíme mít stejnou vyjednávací sílu. Jinak skončíme oholeni. Malí pekaři mají proti sobě konkrétního zákazníka. To jsou dva světy, které nemají nic společného. My dodáváme průmyslové zboží, to nejjednodušší. Loni jsme upekli 2,5 miliardy rohlíků. Ať malí pečou ručně dělané, fajnovější věci.

* Nemá se malý pekař lépe než velký?

Jeden bez druhého bychom neuměli žít. Například v Belgii je plno malopekařů, ke kterým v pět hodin ráno, když zákazníci spí, přijede kamion od velkopekařů. Vezme si 20 chlebů - základní zboží - a prodá je jako vlastní. Přidá k tomu úsměv a je to. Nebo jsou firmy, které udělají kus koláče s čepičkou, vanilkový krém, třešinky. Malopekař vezme korpus, dá do něho krém, navrch třešinku a prodá to jako svůj výrobek.

To je docela normální a pro velkopekárníka jeden z možných kanálů prodeje. Už čtrnáct let tady malopekařům říkám, ať přestanou přes noc motat průmyslové rohlíky, těch já dělám miliony denně. Pro mě je to čtvrthodina, on se s tím pachtí den. Ať se stará o jiné věci, koláče.