Nejvíce si pomohly Polsko a Česko

První rok od posledního rozšíření Unie je jak pro nováčky, tak pro celou EU velkým úspěchem, konstatuje Delia Methová-Cohnová, autorka analýzy Economist Intelligence Unit.

Můžete prozradit, jaký je hlavní závěr bílé knihy "Rok poté: dopad rozšíření EU", kterou brzy zveřejní Economist Intelligence Unit?

Rozšíření je dlouhodobým procesem, nikoli jednorázovou událostí. Dopad bude jasný, až se noví členové plně integrují do jednotného trhu a struktur Evropské unie. Přesto lze říci, že první rok je velkým úspěchem jak pro nové členské státy, tak pro celou Unii. Ta dobře funguje i s 25 členy. Noví členové mění politickou dynamiku diskusí ke všem významným tématům.

Jak byli nováčci na členství připraveni?

Zdůrazňuji, že překvapivě dobře. Někteří experti čekali chaos, nezvládnuté čerpání fondů EU, malou schopnost přejímat unijní legislativu, vážné problémy v zemědělství. K ničemu takovému nedošlo.

Desetiletí příprav bylo tedy dostatečně dlouhé?

Protože rozšíření vyvolávalo tolik obav, byla přípravě věnována mimořádná pozornost.

Jeden představitel rakouského ministerstva financí se mi přiznal, jak lépe byly státy z poslední vlny rozšíření připraveny než jeho země v roce 1995. Rakušané se vůbec nepřipravovali - mysleli si, že přijetí tak vyspělého státu bude snadné. Vídni pak trvalo dva roky, než byla schopna získat prostředky z unijních fondů.

Jak byli připraveni "staří" členové?

Ti nebyli připraveni vůbec. Neodehrála se u nich velká veřejná diskuse, co tento krok znamená. Pokud byla, tak spíše na technokratické úrovni.

Jsou opodstatněné obavy z reformních trendů v nových členských státech?

I kdyby se Unie nerozšířila, země jako Německo či Francie by musely čelit výzvám, které přinášejí změny ve světové ekonomice. Pokud by západoevropské investice do výroby nesměřovaly do střední a východní Evropy, skončily by v Asii. Pro starý kontinent je lepší restrukturalizovat výrobu na svém území.

Co říkáte na daňové reformy?

Na slovenské rovné dani je zajímavé, že zcela zjednodušuje celou fiskální soustavu. O přímých zahraničních investicích v regionu rozhoduje v podstatě automobilový průmysl. Tak trvalý a silný tok investic jako do České republiky na Slovensko nesměřuje, tam jsou objemy mnohem menší.

Promítlo se rozšíření do dynamiky obchodu mezi nováčky?

Jedním z hlavních důsledků členství Španělska a Portugalska v unii byl prudký vzestup jejich vzájemného obchodu, který byl předtím slabý. Vzájemný obchod mezi Českem, Polskem, Slovenskem a Maďarskem roste nyní rychleji než jejich obchod s Německem.

Naplnily se obavy amerických byznysmanů, že členství zemí střední a východní Evropy poškodí jejich ekonomické vztahy s USA?

Ne, dovoz z USA, Japonska a Číny do všech nových členských států Unie výrazně roste. Asiaté zvýšili v Česku své investice, vaše republika se tak může stát platformou jejich vývozu do Evropy.

Jak hodnotíte implementování unijních směrnic do domácích právních řádů v nových zemích?

V květnu 2004 vypadala situace dosti neutěšeně. V té době ještě Česká republika neintegrovala do své legislativy 360 směrnic. Vaše startovací pozice byla velmi slabá, nicméně zlepšení je výrazné. Podle Evropské komise je sice Česko v přejímání unijní legislativy mezi 25 členskými státy stále na poslední příčce, ale podařilo se vám schválit více než dvě stovky implementačních zákonů. Litva, Estonsko a Maďarsko mají v legislativní oblasti vůči EU méně restů než většina "starých" členských států včetně Německa, Británie a Rakouska. Další otázkou je samozřejmě aplikace nových zákonů, ale ani v této oblasti nejsou výrazné stížnosti.

Jaká je pozice a vliv nových států ve vrcholných unijních institucích?

Jediným nováčkem, který má přímý vliv na rozhodování EU, je díky své velikosti Polsko. Varšava také mění charakter vztahů EU s Ruskem - v něco konfliktnějšího, ale zároveň mnohem hlubšího. Podle západoevropských diplomatů už nejsou vztahy s Ruskem "potěmkinovské". Mezi reprezentanty nových zemí v Evropské komisi hraje klíčovou roli polská komisařka pro regionální politiku Danuta Hübnerová, která rozděluje prostředky ze strukturálních fondů.

Kdybyste sestavila neoficiální seznam podle kritéria, jak nováčci na členství v Unii vydělali, kde by bylo Česko?

Ponecháme-li stranou baltské státy, jež jsou specifické, přineslo rozšíření největší prospěch Polsku a České republice.

Polsku díky exportu zemědělských produktů a potravin i přílivu unijních fondů do zaostalé infrastruktury. Česku tím, že členství v Unii bylo posledním kamínkem v mozaice integrace vašich podniků s "patnáctkou" Česká republika se dosti výrazně prosadila jako místo výroby s vysokou přidanou hodnotou. Obdobně uspělo Maďarsko, ale ne tolik.