Tatranky před 60 lety připomínaly hory

Cukr, kakao, tuk, a mouka - to je recept na tatranky. Křupavá česká oplatka letos slaví už šedesáté narozeniny. "Při vzniku receptury firmu limitovaly suroviny, které mohla použít. Po válce totiž nebylo prakticky nic k dostání," říká tisková mluvčí Opavia-LU Mária Sedlická. Tatranky vznikly v roce 1945. Firma v té době už dlouho nepřišla s žádným novým výrobkem, a chtěla proto novinku. Po válce navíc byla poptávka prakticky po čemkoliv sladkém. Jak říká Mária Sedlická, až na lískové ořechy neobsahovaly žádnou neobvyklou surovinu. "Jedinečný je ale poměr. Receptura je samosebou tajná."

Tehdy měla oblíbená sušenka tvar trojúhelníku. Odtud také přišel její název - trojúhelník totiž připomínal vrcholy slovenských hor. Tatranky se skládaly ze šesti plátů, které se mazaly lískooříškovým krémem a na hrany se nanášela čokoláda.

Vynález za 50 korun

To byl ale zároveň největší problém oplatek. Čokoláda se totiž na tatranky nanášela ručně - jen pomocí prstů a škrabek. Kvůli tomu nemohli v Opavii za směnu vyrobit víc než čtyřicet kilogramů oplatek. To nemohlo uspokojit obrovský zájem. "Zavolali nás sem do Prahy, abychom přišli s návrhy, které by umožnily oplatku vyrábět tak, aby byl trh zásoben," říká dnes sedmasedmdesátiletý Vilém Škvarlo. I on se tenkrát pokusil problém vyřešit.

"Odjeli jsme s manželkou do Luhačovic na dovolenou a já jsem pořád myslel jen na tatranky. Můžeme jít - já už to mám," řekl Vilém Škvarlo manželce a z lázní se vypravil přímo do závodu. Geniální nápad, který spočíval ve dvou dvoumetrových kolejničkách byl na světě. "Zavolal jsem známého údržbáře Karla, že potřebuji dvě šinky po dvou metrech. Slíbil mi je ještě ten den, ale musel jsem mu dát na pivo. Dostal padesát korun a oba jsme byli spokojení," usmívá se po letech pan Škvarlo, díky jehož nápadu mohli v Opavii opustit ruční mazání čokolády a přešli k mechanizaci. Já jsem za svůj vynález dostal odměnu 29 tisíc."

Díky vynálezu se produkce prakticky ze dne na den zvýšila ze 40 kilogramů na dvě tuny. Náklady se přitom nezměnily. Tatranka se tenkrát prodávala za korunu a šedesát haléřů. Ze dvou tun se produkce postupně zvyšovala až na 3,5 tuny za den. Dnes je výroba několikanásobně vyšší.

Trojhránky se špatně balily

Změnil se také tvar tatranek. Důvod byl rovněž praktický. "Oplatky se řezaly ručně nožem. To znamenalo mnoho odřezků, odpadu a neefektivní výrobu. Pracné bylo i balení. V té době se totiž oplatky balily do celofánových obalů ručně a zabalit úhledně trojúhelník bylo mnohem náročnější než u klasického tvaru," říká Josef Tomšíček, který stál u zrodu české sušenky. Tak vznikly klasické tatranky, která se od té doby už příliš nezměnily. K oříškové přibyla její čokoládová a arašídová sestra, v šedesátých letech se krátce vyráběla i Stadionka - oplatka, která byla v čokoládě máčená celá, nejen po krajích. Prodávala se za dvě koruny.

Jedničkou je oříšková

"Z úsporných důvodů jsme ale od výroby upustili," říká Tomšíček s tím, že ČokoTatranky se nyní opět vracejí. Nejoblíbenější ale stále zůstává klasická lískooříšková oplatka. Podle údajů společnosti Opavia se za rok sní v České republice 41 milionů klasických tatranek, přičemž alespoň jednu si během roku koupí každá druhá domácnost. Kromě nich se prodávají i ČokoTatranky, 3D ČokoTatranky s kusy lískových oříšků a MiniTatranky.

Oslavy šedesátých narozenin začaly ve čtvrtek a vyvrcholí 16. července v Pelhřimově.