Agris.cz - agrární portál

Co může Turecko přinést Evropské unii?

14. 7. 2005 | Agris

Tento rok začne odpočet pro přístup Turecka do EU. Pokud se tato země stane jejím členem, bude se zároveň jednat o zemi největší a nejchudší, která spolu přivede 69 nových spotřebitelů, ale také zemědělský sektor, který vyžaduje významnou podporu a pomoc. Jak víme, rozhovory o přistoupení Turecka do EU nejsou uzavřeny a mohou být kdykoliv přerušeny. To ale na druhé straně také znamená začátek časového odpočtu, jak bylo řečeno, jehož vrchol nastane v průběhu 10-15ti let. Co nám přinese vstup Turecka.

Podívejme se na její zemědělský potenciál.

Turecko pokrývá plochu velikosti Francie a Velké Británie dohromady, a tak je největší kandidátskou zemí, ale také zemí nejchudší. Obyvatelstvo dosahuje počtu téměř 69 mil. a příjem na hlavu činí 5.500 EUR, což je asi 23% příjmu v zemích EU-15 a je to také nejnižší příjem ve všech kandidátských zemích. Kdyby bylo Turecko členem EU již nyní, pak 10nejchudších regionů leží právě v této zemi. Profesor W. Gumpel z Ekonomického a sociálního výboru v Mnichově se ve svém sledování zaměřuje na rozdíly v jednotlivých regionech země; zde jsou zejména markantní rozdíly mezi průmyslovými oblastmi a na západě země a Anatolií, kde převažují zemědělské regiony. Výsledkem je dramatický rozdíl mezi východem a západem. Pouze 10 z 81 regionů je soběstačných, zbytek je závislý na podporách. Pět nejbohatších provincií včetně Istanbulu, Izmiru je ze 2/3 přispívatelem do státního rozpočtu.

Tyto regionální rozdíly podporují nejenom migraci mezi regiony, ale i migraci do Západní Evropy a do měst, jako je Istanbul a Izmir, které se každým rokem rozšiřují.. Asi celkové populace žije ve třech hlavních metropolích v oblasti Istanbulu, Ankary a Izmiru; tento fakt vytváří velký tlak na celou infrastrukturu v oblasti. Je zcela nemožné, aby bylo Turecko samo schopno tuto situaci vyřešit.Musí do země přivést západní investory vzhledem k tomu, že zde převládá špatná infrastruktura, nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, špatná doprava, malý počet lékařů- to jsou faktory, které žádá EU odstranit, aby se Východní Anatolie nestala po vstupu Turecka do EU nejchudší oblastí.

Na jedné straně se s pomocí Mezinárodního měnového fondu podařilo v loňském roce prosadit řadu rychlých a významných změn. Podle Frankfurter Allgemeine Zeitung dochází od roku 2002 k ekonomickému růstu ve výši 5-8%, národní dluh se snížil od roku 2001 z 94 na 70% HDP a nový dluh poklesl z 21 na 7% při 10% inflaci; současný dluh je nejnižší za posledních 30. let. Moderní sektory ekonomiky jsou konkurenceschopné a jsou integrované do globální ekonomiky, ale více než 1/ populace se nachází mimo tento sektor.

Zemědělství je jedním z těchto sektorů. Růst průmyslu a s tím spojené urbanizace vedl od roku 1970 k vyklidňování venkovských oblastí; nyní zde žije asi 1/3 obyvatelstva. To je stále více než činí průměr EU-25: asi 5%. Turecké zemědělství se podílí na tvorbě HDP 12% a většina produkce pochází z malých zemědělských podniků. Podle zprávy EK, 65% zemědělců hospodaří na 5-ti hektarech půdy nebo menší rozloze; a 94%94% na méně než 20ha. Polovina pracujících jsou neplacení členové rodin,čtvrtina je negramotná, nebo pouze se základním, nebo žádným vzděláním. Dominuje výroba pro vlastní spotřebu.

Ovšem paralelně s touto situací zde existují moderní, konkurenceschopné, mezinárodní podniky-specializované farmy, které se nachází zejména na západním a jižním pobřeží, kde jsou příhodné klimatické podmínky a specializují se zejména na produkci ovoce a zeleniny. Tato forma moderního na trh orientovaného podnikání je úspěšná vzhledejme krátké vzdálenosti do velkých městských celků.

Zemědělská půda tvoří skoro 42 mil. ha, z toho je pak 19% půdy zavlažováno a 13 mil. ha tvoří pastviny. Živočišná produkce tvoří významnou část, zejména na severu a východě země. Specializované farmy na živočišnou výrobu tvoří sice jen 2% celkové výroby, ale jsou často spojeny s další činností, byť v menším rozsahu.

Rostlinná výroba představuje 72% celkové výroby a živočišná výroba pak 22%, zbytek výroby je z lesnické oblasti a akvakultury. Z hlediska hodnotového je pak nejvýznamnější pěstování ovoce, zeleniny a obilí. V živočišné výrobě pak produkce skotu a krav BTPM a na maso. Výnos rostlinné výroby-obilí činil v roce 2000 2,3 t/ha, což byl nejvyšší výnos v historii země. Podle druhu pěstovaného obilí se pohybují výnosy na 30-60% výnosů v EU. Z cílem zlepšit stávající situaci v méně výhodných oblastech byl přijat program GAP= Jihovýchodní Anatolský Projekt, který by měl situaci zlepšit a stabilizovat. Jedná se o projekt zahrnující 13 bodů, z nichž hlavními je zavlažování a elektrifikace.

Projekt zahrnuje 22 přehrad a 13 hydroelektráren na řekách Tigrid a Eufrat a měl by být zakončen v roce 2010, kdy by měla být asi farem zavlažována.

I přes špatné výrobní podmínky, je Turecko jedinou kandidátskou zemí dosahující přebytků v zemědělské výrobě ve vztahu ke starým členským zemím EU. Obrat obchodu Turecka ve vztahu k EU-15 dosahuje v poslední době částky 1.800 mil EUR ročně. Nadvýroba se dotýká zejména ovoce, ořechů, zpracovaného ovoce, zeleniny a tabáku. V rámci zvláštních celních opatření se na Turecko a asi 70% jeho produkce nevztahuje dovozní clo při dovozu do EU a na 11% komodit je uvaleno clo velmi nízké. Poslední čísla uvádějí, že vývoz zemědělských a potravinářských výrobků činil asi 4.200 mil EUR a dovoz 2.900 mil. EUR.

Turecké zemědělství se vyznačuje také širokým systémem podpor, i když po poslední reformě činí tato pomoc již jen 4% HDP. I tak tato suma dosahuje dvojnásobku úrovně podpor obvyklých v zemích OECD.Navíc zde existují cenové dotace například na semena slunečnic, ale i snížené úrokové sazby a podpora nákupu určitých komodit. Navíc, vláda podporuje zemědělská družstva, zejména v oblasti prodeje, nebo zpracování produkce. Mezi roky 2001-2005 v rámci programu “Zemědělská reforma“ dochází k restrukturalizaci farem a podpor. Dochází k omezování poskytování nízké úrokové míry a cenových dotací; stát také omezuje svoji pozici v marketingu a zpracovatelském průmyslu. Oproti tou stát zavádí systém přímých plateb-podpory příjmů zaměřený na obdělávanou půdy, nikoliv na výnosy.registrovaní zemědělci pracující na půdě o rozloze 0,5- 20ha představují 75% všech zemědělců v zemi a tak jsou oprávněni tyto podpory dostávat.

Turecké zemědělství nutně vyžaduje redukci a racionalizaci, pokud má být konkurenceschopné. To ovšem znamená ztrátu pracovních míst na venkově, nezaměstnanost a s tím spojenou migraci. Dosud byl systém rodinných farem schopen absorbovat značnou část obyvatelstva, které by bylo potencionálně nezaměstnané. Pro budoucnost a budoucí konkurenceschopnost je důležité, jak strukturální změny proběhnou. Ale jakákoliv již bude budoucnost, uběhne ještě mnoho let, než bude turecké zemědělství na úrovní zemědělství v Západní Evropy.

Obyvatelstvo: 69 mil. Farmy (pod 5 ha ): 64%

HDP: 215,000 mil. EUR Farmy ( pod 20 ha): 94%

Roční příjem na obyvatele: 5.500 EUR Stavy skotu: 11 mil.

Ekonomický růst: 6,5% ( rok 2003 ) Stavy ovcí: 27 mil.

Výměra zemědělské půdy: 42 mil.ha Drůbež: 200 mil.

Orná půda:26 mil.ha

Spec. obiloviny: 3 mil.ha

Pastviny: 13 mil.ha

Zdroj: Zemědělský svaz ČR


Zdroj: Agris, 14. 7. 2005





© Copyright AGRIS 2003 - Publikování a šíření obsahu agrárního WWW portálu AGRIS je možné (pokud není uvedeno jinak) pouze za podmínky uvedení zdroje v podobě www.agris.cz a data publikace v AGRISu.

Přímá adresa článku:
[http://www.agris.cz/detail.php?id=174169&iSub=518 Vytištěno dne: 15.12.2025 18:47