Choroby slunečnice

Choroby slunečnice

Mgr. Iva Kudlíková, Mgr. Jana Šárová, Prof. Ing. Karel Veverka, DrSc; Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha - Ruzyně; foto: autoři

Plochy slunečnice vykazovaly v posledních deseti letech tendenci dlouhodobého nárůstu. Situace není a nebude tak kritická, jako už je u ozimé řepky, kde zvětšení ploch nad únosnou mez si vynutilo intenzivní chemickou ochranu.

Nicméně i u slunečnice se zvětšuje riziko rozšíření těch chorob, které dosud představovaly jen potenciální riziko a bude se zvětšovat potřeba chemické ochrany tam, kde se již částečně prováděla. O nejvýznamnějších chorobách slunečnice byla v minulých letech publikována celá řada článků. V tomto příspěvku chceme upozornit na méně známá poškození a na přehlížené choroby rostlin.

Příčiny předčasného vadnutí a odumírání rostlin

V porostech nacházíme místa, kde rostliny zasychají nebo dokonce odumírají (obr. l). Jejich příčin může být celá řada. Kromě napadení např. známou houbou Sclerotinia sclerotiorum to mohou být hlavně další dvě příčiny:

- popelavá hniloba slunečnice

- abiotické vadnutí v důsledku špatného vývoje kořenů

Popelavá hniloba slunečnice - Macrophomina phaseolina

Zatím byla nacházena jen na slunečnici a to hlavně v severních Čechách v letech 19992004. V roce 2004 byl silný výskyt i na jižní Moravě. Výskyt onemocnění obvykle kolísal od ojedinělých rostlin až po napadení, které lze zdálky identifikovat jako plochy uschlých rostlin v ještě zeleném porostu. Jestliže dochází k silnému výskytu, je to většinou na ostře ohraničené části pozemku. Zřejmě tu hrají roli zatím blíže neznámé půdní vlastnosti.

Původcem je teplomilná patogenní houba Macrophomina phaseolina. Jedná se o polyfágní druh, který napadá mnoho rodů rostlin. U nás ohrožuje především slunečnici, sóju a ostatní motýlokvěté rostliny a brambory. Zatím však byla nalezena jen na slunečnici.

Příznaky na rostlinách se objevují až od poloviny srpna Na bázi stonku se někdy vytvářejí světlejší skvrny. Nejsou však natolik typické, aby bylo možné chorobu dle nich spolehlivě určit. Podezřelý stonek je třeba podélně rozříznout. U báze se nachází lehce našedlé, šedé až skoro černé povlaky - proto popelavá hniloba. Pod lupou vidíme, že se jedná o drobné černé tečky - mikrosklerocia. Čím více je mikrosklerocií, tím je pletivo tmavší (obr. 2). Jsou pouze uvnitř spodní části stonku asi tak do výše 30 cm. Někdy je lze najít i na kořenech po sloupnutí svrchní vrstvy.

Největší škody způsobuje tam, kde jsou rostliny vystaveny stresu vysokých teplot a nedostatku vody.

Jedná se o teplomilný druh. Při teplotách 10 C neroste v laboratoři vůbec nebo jen málo, začíná růst při teplotách nad 15 C a optimální teplota je těsně nad 30 C. Tak vysoké teploty již inhibují růst “našich běžných hub”, např. Botrytis cinerea. Porovnáme-li růst obou hub, je minimální, optimální i maximální teplota u M. phaseolina o 10 C vyšší než u B. cinerea.

V minulých letech, kdy se tato choroba u nás vyskytovala, byly průměrné letní teploty na úrovni dlouhodobého průměru teplot v zemích, kde se tato choroba běžně vyskytuje (Srbsko, Bulharsko, jih Maďarska, Chorvatsko). Pokusy ukázaly, že patogen je schopen u nás přežívat.

Nevytváří však spóry. To znamená, že se nebude šířit na jiné plochy, ale bude napadat rostliny hlavně na pozemcích na nichž se vyskytl.

Abiotické vadnutí a odumírání slunečnice

Porosty slunečnice jsou většinou ještě v době květu velmi zdravé. Pak dochází k vývinu symptomů, které ukazují, že zde již bylo skryté onemocnění. Můžeme je popsat následovně:

a) Nevyrovnaný porost. I v rovnoměrně zapojeném porostu jsou velmi výrazné rozdíly v síle stonků a ve velikosti úborů rostlin. Kromě výjimečných případů extrémně těžkého poškození nejsou rozdíly ve výšce rostlin.

b) Vadnutí a předčasné usychání rostlin. Projevuje se po odkvětu, nejčastěji až na počátku zrání. Zatím, co některé rostliny jsou ještě zelené a jejich nažky se vyvíjejí, jiné již vadnou a zasychají. Takovéto rostliny nacházíme jednotlivě, po několika v řádku nebo jako větší souvislé plochy v pozemku. Často jsou to místa určitých mírných terénních depresí, ne však vždy. Nejvýrazněji bývají poškozeny rostliny na spodní části pozemku, kam je ukládána půda přemisťovaná vodní erozí.

Podrobnější průzkum pozemku vždy ukáže, že ve větších plochách na pohled zdáli již hnědých jsou ojedinělé zelené rostliny, naopak v částech zdáli zelených jsou ojedinělé rostliny suché. Vadnou a zasychají především rostliny s menšími úbory, což nepřímo svědčí o tom, že se jedná o důsledek poruchy, jíž rostliny trpěly mnohem dříve, než začaly vadnout.

Rostliny mají nejen menší úbory ale v nich se vyvíjejí i menší nažky. Při větším poškození se vytvořily špatně vyvinuté nažky jen na okraji, květy uprostřed úboru zcela zaschly.

Výskyt onemocnění byl sledován ve všech oblastech pěstování slunečnice v České republice.Téměř na všech pozemcích až na výjimky se vyskytovalo v určité míře onemocnění mající za následek menší úbory a špatně vyvinutá semena. Těžší formy, při nichž se nevyvinul střed úborů se vyskytovaly méně často. Odumírání mladých rostlin bylo zjištěno pouze v jednom roce na jednom pozemku.

Zatím jako hlavní příčina předčasného vadnutí a usychání slunečnice se jeví špatný vývoj kořenové soustavy (obr. 3). Kůlový kořen ohýbá do pravého úhlu a roste v hloubce asi do 10 cm. Rostliny často nevytvářejí kůlový kořen, ale více kořenů vyvíjejících se jen v horní vrstvě ornice. Špatný vývoj kořenové soustavy se musí nutně projevit ve zhoršeném příjmu vody a živin rostlinami. V závislosti na průběhu počasí a půdních vlastnostech má pak za následek to, že rostliny mají menší úbory a semena nebo nevyvinuté středy úborů a nevyvinutá semena nebo dokonce uschnou ještě před květem.

Ve vlhkých letech se vliv nedostatečně rozvinuté kořenové soustavy projevuje méně výrazně. Nastává však jiný problém. Rostlina, která nemá kůlový kořen, není náležitě ukotvena v půdě, jejíž vrchní vrstva je rozbahněna. Snadno se vyvrací i s kořenovým balem. Úbory leží na zemi a hnijí. Plíseň šedá, která se na nich nejčastěji namnoží, pak infikuje i úbory stojících rostlin.

Důsledky špatného opylení slunečnice

Vliv počtu včelstev na výnos slunečnice je běžně znám. Nedostatečné opylení však v praxi přehlížíme. Neopylené květy většinou nezasychají, jak bychom očekávali, ale vytvářejí menší prázdné nažky. Na obrázku 4 velmi názorně vidíme normálně vyvinuté nažky, které se vytvořily z opylených květů a menší nažky, které jsou zcela prázdné. Vznikly z neopylených květů.

Poškození slunečnice ptáky a zvířaty

Ptáci uštipují děložní listy a někdy i růstový vrchol. Zbytek rostliny brzy odumírá a je snadno přehlédnut (obr. 5). To může vést k mylným závěrům o špatné klíčivosti a vzcházivosti osiva.

Zvláštní škody způsobují zajíci. Ukusují stonky nebo listy, aniž by je konzumovali (obr. 6). Protože to dělají hlavně za horkého suchého počasí, lze předpokládat, že hledají vodu. Podobně okusují rostliny i srnci. Rostliny sice regenerují, ale větví se a nevytvářejí téměř žádný výnos.

Mšice

Jejich škodlivost je známa a ochrana se v případě potřeby provádí. Na snímku vidíme zajímavé rozdíly v napadení dvou hybridů slunečnice (obr. 7). Zatím, co hybrid vpravo je silně poškozený, hybrid vlevo nebyl napaden téměř vůbec. Takovýto první pohled může vést ke klamným závěrům. Zřejmě se nejedná o projev odolnosti hybridu vlevo, ale o tak zvané potravní preference. Pokud by na celém pozemku byl vyset jenom hybrid zde nenapadený, mšice by jej napadaly, poněvadž by neměly jiný zdroj potravy. Podstatné je to, že takto výrazné rozdíly v napadení se projevují jen v některých letech. V jiných nejsou téměř pozorovatelné.

Závěr

Slunečnice představuje velmi perspektivní plodinu. Průměrný výnos je u nás vyšší než ve většině zemí, kde je slunečnice jednou z hlavních plodin a je pěstována na ploše statisíců i milionu hektarů. U nás jsou plochy slunečnice dány nejen úspěšností jednotlivých podniků v pěstování slunečnice, ale především i poměrem tržních cen slunečnice vůči obilninám a řepce.

Kromě možnosti odbytu je pro pěstitele důležitá i ta skutečnost, že si rozšiřuje spektrum pěstovaných plodin, především za situace úbytku víceletých pícnin a cukrovky.Vzhledem k tomu, že slunečnice zraje až pozdě, zůstává důležitým útočištěm i pro přirozené nepřátele hmyzu, a tím pomáhá zvyšovat přirozený odpor prostředí. Nepřímo tak může napomáhat regulaci výskytu hmyzích škůdců v rámci katastru.

Práce byla provedena v rámci Výzkumného záměru VÚRV Praha Ruzyně č. 0002700603